„Naše armáda postupuje, pane.“, prohlásil králův rádce. „Velmi dobře, velmi dobře.“, řekl král. Do přijímacího sálu vběhl mladý voják a poklekl, byl to zástupce velitele královské armády. Zástupce se jmenoval Baptista, jako všichni vojáci měl lesklou zbroj i helmu, ale na levé ruce měl pozlacenou zbroj, to značilo zástupce velitele. „Králi! Špatně se rozeznávají naši vojáci, všichni jsou blízko sebe, a proto nevíme, co máme jaké linii říct. Johanesův pluk má být na kraji naší linie, ale nějak se dostal doprostřed a na kraji je Terristův pluk. Dostal jsem nápad, jak všechny rozeznat a velitel mě poslal za vámi, abyste to schválil.“, řekl Baptista a čekal, co král řekne. „Nu dobrá, pověz mi tvůj návrh.“, řekl po nějaké chvilce král. Baptista se pousmál a začal vysvětlovat svůj návrh: „Pane, jistě víte, jak vypadají erby, pomocí kterých rozeznáváme různé šlechtické rody, a proto mě napadlo něco podobného. Prapory, každý prapor by měl nějaký erb, erb velitele pluku, či erb krále. “Rádce králi něco pošeptal a ten pronesl: „Nu dobrá, zajímavý návrh, ale nemáme čas“ Baptista se znovu pousmál, „Není problém, že není čas. Zatím bychom mohli udělat jen barevné prapory, až později s erby, vím, že to nebude lehké, ale my jinak nemáme přehled v plucích“, pronesl Baptista s naléhavostí a zvedl kus látky „Toto jsem rychle vytvořil ve stanu, bylo to pro hlavní pluk, ale více jsem nestihl.“ „Nu dobrá. Rádče! Běž rychle za švadlenami a pověz jim, ať začnou šít! Chci jich, co nejvíce!“, rozkázal král a rádce hned běžel. „Děkuji, můj pane“, poděkoval Baptista. Takto vznikly prapory, pár let se ten prapor co Baptista udělal, jako návrh nazýval Baptistův prapor a vždy ho měl hlavní pluk královské armády, později se na to zapomnělo. Ten prapor dostalo jízdní vojsko, přesněji těžká kavalerie a pomáhalo jim to v každé bitvě.