- Počet poděkování
- 3
Cesta ubíhala pomalu a tiše. Pod koly majestátního vozu tu a tam praskla suchá větvička a kolem dokola se linul jehličnatý les.
Ve vzduchu bylo cítit jaro a svěžest, jak už to po ránu bývá.
Na voze, který byl vyrobený z drahého vyřezávaného dřeva a zdobený neobvyklými barvami, jeli dva lidé. Sluha a pocestný člověk. Třetí, sluhův pán, si hověl uvnitř.
Jeli drahnou dobu mlčky, nechtěli rušit pána, který byl unavený z daleké výpravy. Jenže to už nešlo déle vydržet a po počátečním špitání a šeptání se hovor rozkmital do běžně hlasité mluvy. Vypadalo to, že pán, šlechtic chcete-li, nic nenamítá. Nebo propadl spánku. Na tom nikomu z nich už nezáleželo.
,, Zažil jsem toho spousty, mohl bych Ti povídat pořád něco, ale nechme to až do vašeho hostince. Už se nemůžu dočkat na pořádnou pečeni a černé pivo!´´ zakončil svoje dlouhé vyprávění dobrodruh s veselým úšklebkem.
,,Ale co já? Co si mám počít? Takhle už dál žít nedokážu.´´ rozčílil se sluha, pevně třímající otěže.
,,Už jsem ti říkal, že tomu u vás vůbec nerozumím. Jste úplní chudáci.´´ zareagoval cestovatel také s jistou dávkou hněvu.
Sluha se více rozpovídal.. ,,Chtěl bych dělat něco jiného, ne pořád jen to, co musím. Jenže nevím jak to změnit. Naučil jsem se u pána číst a trochu i psát. Byl bych užitečný. Stát se písařem? Přepisovat svitky z dalekých zemí. ´´ zasnil se a pokračoval.
,, Musel bych někam zmizet, ztratit se. Šlechtice by to nepotěšilo i když je lepší než mnozí jiní. A hlavně nemám vůbec žádné druny.´´
Druhý muž pokyvoval a pak povytáhl obočí. ,,Jaké druny?´´
,, Naše platidlo přeci! Pán už nechtěl slyšet nic o zlaťácích, stříbrňácích či měďácích, tak si vymyslel svoje jména pro mince.´´
Dobrodruh se potichu smál. Nešlo mu to na rozum.
Sluha pokračoval. ,, Jen si nemysli. Lidé se mu také vysmáli. Nikdo mincím takhle neříká. Myslíš, že prostý lid zajímá nějaké jméno pro to, co už jméno má? Kdepak. Mají i tak dost svých problémů. Jen mezi vyšší šlechtou se lidé snaží pánovi zavděčit, a tak to používají. Někdy slýchávám jak s tím bojují, spletou se, koktají a dokonce zapomenou. Sám si nemyslím, že je to moudré a vlastně nechápu vůbec pánův důvod.´´
,,Druna.. mám sto drun? Je to tak? Vrať mi jednu drunu. Divný, ubohost. Nejde mi to na jazyk.´´ odsoudil to muž ze severu.
Sluha si zavýskl. ,, Nikde ses s tím nesetkal? S jinými názvy? Nedivím se. Ale vše jinak funguje zcela běžně. Za jednu drunu máš 10 drunek. A za jednu drunku dalších 10 druniček. Jenže já sám nedostávám vůbec nic. Ostatní vesničané mají co na práci a lidé jim platí.´´
,, A co je u vás nejcennější práce?´´
,,U nás to je klenotník a doktor. Ti si přijdou na pěkné množství zlaťáků. Tedy drun!´´ zasmál se hlasitěji.
,,Nevíš kolik?´´ byl zvědavý dobrodruh.
,,Nedokážu to říct, ale viděl jsem váčky mincí lidí, kteří třeba od doktora odchází. Slušně cinkají. A poněvadž jsem pánův sluha a u něj se druny jen hemží, tak i podle sluchu poznám, jaký druh mincí je ve váčku. Ty s s hrubším zvukem jsou druny, zlaťáky. Ten jemný cinkot jsou druničky, měďáky. Já vím, já vím! Na to ses neptal.´´ všiml si jeho nevole.
,,Desítky a desítky drunek a určitě mnoho drunů. A to je hodně peněz. Chleba u nás stojí 5 druniček. Oprava podkovy na koně jednu drunu a kdyby jsi chtěl nějaké slušnější oblečení do hostince kam právě jedeme, nějakě pěkné hedvábí... hmm hmm." promnul si bradu. ,, Budeš to mít určitě za pár drun. Nebo zlaťáků. Jak se ti zlíbí. Ovšem vyplatí se naučit pánův výmysl. Uděláš dojem na místní, že jsi znalý našich poměrů a že se to rozneslo i za naše hranice.´´
Cestovatel to nějakou dobu vstřebával, a pozoroval sluhu.
Ten jeho.
Po pár zatáčkách v lese a následném vyjetí na pevnější cestu se zjevila ves. Na obzoru byl vidět dům a vedle další a další. Již nejsou daleko od cíle.
Následně zaburácel. ,,Dobrá! Seženu ti tvé proklaté druny! Prošel jsem spoustu zemí a potkal spoustu špatných lidí a jen pár dobrých. Ty vypadáš jako slušnej chlap. Možná i vyrazíme na společnou cestu a kdo ví kam nás osud zanese.´´ usmál se.
Usmáli se oba. Hleděli vpřed, vesnice byla už na dosah, lidé křičeli. ,, Pán přijíždí! Pán přijíždí!´´
Na chvilku si oba připadali velmi důležité.
Třeba jednoho dne budou.
Ve vzduchu bylo cítit jaro a svěžest, jak už to po ránu bývá.
Na voze, který byl vyrobený z drahého vyřezávaného dřeva a zdobený neobvyklými barvami, jeli dva lidé. Sluha a pocestný člověk. Třetí, sluhův pán, si hověl uvnitř.
Jeli drahnou dobu mlčky, nechtěli rušit pána, který byl unavený z daleké výpravy. Jenže to už nešlo déle vydržet a po počátečním špitání a šeptání se hovor rozkmital do běžně hlasité mluvy. Vypadalo to, že pán, šlechtic chcete-li, nic nenamítá. Nebo propadl spánku. Na tom nikomu z nich už nezáleželo.
,, Zažil jsem toho spousty, mohl bych Ti povídat pořád něco, ale nechme to až do vašeho hostince. Už se nemůžu dočkat na pořádnou pečeni a černé pivo!´´ zakončil svoje dlouhé vyprávění dobrodruh s veselým úšklebkem.
,,Ale co já? Co si mám počít? Takhle už dál žít nedokážu.´´ rozčílil se sluha, pevně třímající otěže.
,,Už jsem ti říkal, že tomu u vás vůbec nerozumím. Jste úplní chudáci.´´ zareagoval cestovatel také s jistou dávkou hněvu.
Sluha se více rozpovídal.. ,,Chtěl bych dělat něco jiného, ne pořád jen to, co musím. Jenže nevím jak to změnit. Naučil jsem se u pána číst a trochu i psát. Byl bych užitečný. Stát se písařem? Přepisovat svitky z dalekých zemí. ´´ zasnil se a pokračoval.
,, Musel bych někam zmizet, ztratit se. Šlechtice by to nepotěšilo i když je lepší než mnozí jiní. A hlavně nemám vůbec žádné druny.´´
Druhý muž pokyvoval a pak povytáhl obočí. ,,Jaké druny?´´
,, Naše platidlo přeci! Pán už nechtěl slyšet nic o zlaťácích, stříbrňácích či měďácích, tak si vymyslel svoje jména pro mince.´´
Dobrodruh se potichu smál. Nešlo mu to na rozum.
Sluha pokračoval. ,, Jen si nemysli. Lidé se mu také vysmáli. Nikdo mincím takhle neříká. Myslíš, že prostý lid zajímá nějaké jméno pro to, co už jméno má? Kdepak. Mají i tak dost svých problémů. Jen mezi vyšší šlechtou se lidé snaží pánovi zavděčit, a tak to používají. Někdy slýchávám jak s tím bojují, spletou se, koktají a dokonce zapomenou. Sám si nemyslím, že je to moudré a vlastně nechápu vůbec pánův důvod.´´
,,Druna.. mám sto drun? Je to tak? Vrať mi jednu drunu. Divný, ubohost. Nejde mi to na jazyk.´´ odsoudil to muž ze severu.
Sluha si zavýskl. ,, Nikde ses s tím nesetkal? S jinými názvy? Nedivím se. Ale vše jinak funguje zcela běžně. Za jednu drunu máš 10 drunek. A za jednu drunku dalších 10 druniček. Jenže já sám nedostávám vůbec nic. Ostatní vesničané mají co na práci a lidé jim platí.´´
,, A co je u vás nejcennější práce?´´
,,U nás to je klenotník a doktor. Ti si přijdou na pěkné množství zlaťáků. Tedy drun!´´ zasmál se hlasitěji.
,,Nevíš kolik?´´ byl zvědavý dobrodruh.
,,Nedokážu to říct, ale viděl jsem váčky mincí lidí, kteří třeba od doktora odchází. Slušně cinkají. A poněvadž jsem pánův sluha a u něj se druny jen hemží, tak i podle sluchu poznám, jaký druh mincí je ve váčku. Ty s s hrubším zvukem jsou druny, zlaťáky. Ten jemný cinkot jsou druničky, měďáky. Já vím, já vím! Na to ses neptal.´´ všiml si jeho nevole.
,,Desítky a desítky drunek a určitě mnoho drunů. A to je hodně peněz. Chleba u nás stojí 5 druniček. Oprava podkovy na koně jednu drunu a kdyby jsi chtěl nějaké slušnější oblečení do hostince kam právě jedeme, nějakě pěkné hedvábí... hmm hmm." promnul si bradu. ,, Budeš to mít určitě za pár drun. Nebo zlaťáků. Jak se ti zlíbí. Ovšem vyplatí se naučit pánův výmysl. Uděláš dojem na místní, že jsi znalý našich poměrů a že se to rozneslo i za naše hranice.´´
Cestovatel to nějakou dobu vstřebával, a pozoroval sluhu.
Ten jeho.
Po pár zatáčkách v lese a následném vyjetí na pevnější cestu se zjevila ves. Na obzoru byl vidět dům a vedle další a další. Již nejsou daleko od cíle.
Následně zaburácel. ,,Dobrá! Seženu ti tvé proklaté druny! Prošel jsem spoustu zemí a potkal spoustu špatných lidí a jen pár dobrých. Ty vypadáš jako slušnej chlap. Možná i vyrazíme na společnou cestu a kdo ví kam nás osud zanese.´´ usmál se.
Usmáli se oba. Hleděli vpřed, vesnice byla už na dosah, lidé křičeli. ,, Pán přijíždí! Pán přijíždí!´´
Na chvilku si oba připadali velmi důležité.
Třeba jednoho dne budou.