• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

NsWh

NsWh

Nový uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
13
Otec Vladimír a PB

Na samém okraji vesnice Troja stál statek, který patřil mladému vesnickému paladinovi jménem Otec Vladimír. Otec Vladimír byl statečný mladík se srdcem plným odvahy a touhou pomáhat svým sousedům. Jeho statek byl obklopen zelenými loukami a rozkvetlými poli, a právě zde začal jednoho slunného dne příběh, který měl změnit jeho život navždy.

Bylo to během tradiční vesnické slavnosti, když Otec Vladimír spatřil krásnou dívku, která tancovala pod rozkvetlým stromem. Její jméno bylo PB, a byla dcera místního květináře. Její vlasy měly barvu letního slunce a oči třpytily jako nejjasnější hvězdná obloha. Otec Vladimír neodolal pokušení a přistoupil k ní, aby ji pozval na tanec.

Mezi Otcem Vladimírem a PB se okamžitě zrodila jiskra, která zahřála jejich srdce. Tancovali pod hvězdnatým nebem, a když se setmělo, posedávali spolu na verandě statečného paladinova domu, zahalení do tepla hřejivé noci. Jejich rozhovory byly plné smíchu, sdílených snů a vzájemného porozumění.

Otec Vladimír a PB se postupně začali potkávat pravidelně. PB se ukázala být ženou nejen krásnou, ale také statečnou a milující. Otec Vladimír našel v ní spřízněnou duši, která sdílela jeho hodnoty a lásku k blízkým. Oba společně procházeli životem, pomáhali vesničanům a budovali společně svůj vlastní malý ráj.

Jejich láska kvetla jako nejkrásnější zahrada v Troji. Vzali se pod rozkvetlým stromem, kde se poprvé setkali, a slíbili si věrnost a lásku navěky. Otec Vladimír a PB společně prožívali radosti i strasti, a jejich domov byl naplněn štěstím a láskou.

Však jednoho dne přišla smrt, neúprosná a chladná. PB onemocněla vážnou nemocí, která ji odváděla z tohoto světa. Otec Vladimír stál při ní a pečoval o ni se vší svou sílou, ale nakonec ji nemohl zachránit. Jejich společné dobrodružství skončilo, a Otec Vladimír zůstal na statku se srdcem zlomeným a duší osamělou.

I přes smutek v jeho srdci se však rozhodl pamatovat na radost a lásku, kterou mu PB dala. Vesnice Troja vzpomíná na jejich lásku jako na něco vzácného a krásného. Ačkoliv se jejich příběh mohl zdát krátký, zanechal za sebou nesmazatelnou stopu lásky a odvahy. A tak Otec Vladimír žil dál, nosíc v srdci vzpomínky na svou drahou PB a na jejich společně prožitý život.​
 
Naposledy upraveno:
Nahoru