Mladí vojáci se usmívali a šeptali si nevhodné věci o Larion. Ta dělala jako, že to nevidí a dívala se na trávu. Fujtajks si toho všiml a zařval. “Ticho vy hlupáci. Neumíte se pořádně chovat vy hovada.” všichni hned utichli. “To víte mladí hoši. Ti nemají způsoby.” zase se smál.
“Á, mladá lady se přišla taky podívat.” vzal Larioninu ruku a jemně ji políbil na hřbet. “Lady se zajímá o svoji zemi. Není jako její otec. Brzy země bude vzkvétat díky ní.” poznamenal Kraul. “Tak mi je ukažte.” Fujtajksl je vedl vchodem na cvičiště. Zrovna mladí vojáci klikovali. Jakmile, ale spatřili Larion hned se postavili.
“Nikdy nepřijdete pozdě pane správce. Už na vás čekáme. Říkal jste, že se stavíte před obědem, ale já věděl, že to bude tak o dvě hodiny dříve.” smál se hlasitě až se člověk musel smát s ním. Měl velmi vtipný smích.
“Ten zase přibral asi musíme zmenšit porce armádě nebo brzy místo toho aby chodili se budou kutálet.” poznamenal Kraul když se přiblížili. Měl pravdu Pan Fujtajksl byl opravdu taková kulička.
Vždycky se tam na ni mladí muži dívali tak divně, jak na kus masa. Jako by nikdy neviděli ženu. Už na ně z dálky mával pan Fujtajksl. Měl poněkud nevhodné jméno a často se musela Larion krotit aby se nesmála při vyslovování, ale mladí vojáci z něho měli velký respekt a báli se ho. Velmi se ho báli.
“Viděla jste to Lady to byly nádherní koně. Ještě, že je Edgar tak pracovitý. Ještě se nám bude hodit. Koní přibývá a přibývá a i zisk z nich roste.” Larion lapala po dechu jak utíkala za Kraulem. Blížili se ke kasárnám. Larion tam tak strašně moc nerada chodila.
“No dobře, dobře dnes jste mě i Lady potěšil drahý Edgare. Jen tak dál pokračujte a brzy budeme mít i na to, aby jsme vám zvedli plat a možná zaměstnáme brzy vašeho syna. Přeci jenom je po vás a ke koním se chová skoro tak dobře jako vy.” poklonil se Kraul a už pelášil pryč. Larion nestihla pořádně ani zamávat.
“Lady kde jste. Pojďte si to poslechnout.” Larion si povzdechla a vrátila se zpět k nudnému rozhovoru. “Pan Edgar říká, že za pár měsíců se narodí našim klisnám nová hříbata a pokud budou jako rodiče, bude to dobrá prodej.” už si Kraul představoval ten výnos. Larion na to kývala, že to chápe a poslouchala kolik jim to vynese.
“Jak to vypadá s koňmi kolik jich nyní máme.” zajímal se Kraul a hned si vytáhl svůj zápisník. Larion tyhle počty nějak nezajímali ani další věci jako to kolik koně snědí kolik co stojí a tak se procházela po stájích. Byly zde nádherní hřebci. Bílí černí. Larion natáhla ruku, aby si jednoho pohladila. Byl tak hebký.
