Šlechticova poslední večeře

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

Cairana

Uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
55
Šlechticova poslední večeře

By Cairana

V malé pevnosti, nedaleko lesa, sedí na kameném výklenku okna šlechtic. Jeho tvář je bledá a oči unavené. Ví, že pro něj zítřkem vše končí. Jeho uhlově černé vlasy spadající na ramena se pro šlechtice nehodí, ale jemu je to jedno. Vždy byl tak trochu rebel vymykající se kontrole. Král sídlící v nejsilnější vesnici ho nikdy neměl přílíš v lásce a proto ho poslal sem, do malé vesničky, kde lišky dávají dobrou noc. Avšak poznal zde půvabnou dívku a začalo se mu ve vesničce líbit. Trávil s ní dlouhé hezké chvíle.

Ale to je vše již dávno. Teď popíjí medovinu od místního hostinského. Do šlechtické pevnosti se vždy posílá nejlepší sud. Hleděl dolů na nádvoří, kde si rytíři brousili své meče, jezdci okovávali své koně a sekerníci se hlasitě bavili a pili pivo přímo ze sudů. Po celé vesnici se rozléhal zvuk bubnů, který oznamoval brzký odchod do bitvy. Pohlédl smutně na postel, kde spokojeně spala jeho vyvolená. Spala nahá a přes průsvitný závoj byl dokonale vidět obrys jejího těla.

I přes to, že byly letní měsíce, v kamenné pevnosti se muselo stále topit. Místnost osvětlovalo několik loučí a krb, ze kterého se ozývalo praskající dřevo. Šlechtic si promnul oči a šel usednout ke stolu, kde na něj čekal paladin, jeho nejvěrnější přítel. Posadil se na mohutné z tmavého dřeva vyřezávané křeslo a položil pohárek zlatavé tekutiny. Paladin vstal a svému příteli dolil plno a pak nalil i sobě. Odložil džbán s medovinou na stůl, kde bylo nachystané i jídlo. Leželo tam pečené selátko, kančí kotletky, pečená jablka a brambory, nadívané kuře a hroznové víno.

Šlechtic věděl, že je to jeho poslední večeře, ale k jídlu se moc neměl.

"Jez příteli, musíš mít sílu." řekl paladin a utrhl kus kuřete, které na dřevěném tácku podával šlechticovi.

"Nemám hlad palachu, vím co mě zítra čeká. Vojsko se již připravuje. Bojím se, že to nevzládnu. Že všechny zklamu, tak jako ji" řekl a hodil hlavou směrem k posteli, kde ležela dívka.

"Proč jí nevezmeš s sebou pryč?" zeptal se paladin.

"Nemůžu, bylo by to pro ní příliš nebezpečné." řekl smutně. "Ale ty příteli, věřím, že se vrátíš...chci abyses mi o ní postaral." vyslovil prosbu, popadl pohárek a celý ho do sebe vyklopil.

"Postarám příteli, to mi věř. Nedovolím, aby se jí cokoli stalo, ale teď něco sněz." řekl paladin.

Šlechtic se pustil s nechutí do jídla. Ukousl kus kuřete a líně ho v puse přežvykoval, chuť nevnímal. Myslel jen na zítřek a na jeho cestu k další vesnici, dosti vzdálené od této.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru