Šlechticova poslední večeře

  • Zakladatel vlákna DeletedUser43348
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser43348

Guest
Bohatá tabule hodovní síně byla plná dušených ryb, kořeněných rudých raků, pečené cibule a uprostřed ležela hromada žitných placek s drcenými ořechy. Celá hostina byla připravena pro jedinou osobu, mladého pána z tvrze. Byl to otylý muž středního vzrůstu, oblečený v sametovém kabátci, lemovaném hedvábnými krajkami. Zpod čepice, ledabyle položené na temeni,vykukovaly naondulované plavé vlasy.
Šlechtic si vzal do ruky největšího raka, který na stole ležel a pohlédl z okna. Viděl jako na dlani rozvinuté tábory nepřátel. Bylo jich mnoho, člověku by zabralo hodnou chvíli spočítat velitelské stany, které rozjasňovaly horizont pestrými barvami. Viděl nespočet zástav, zelené divočáky na stříbrném poli, zlaté pantery na červeném, hnědé veverky na zlatém, ba dokonce i šedé meče načmarané na cárech,které jen vzdáleně připomínali erb. Přijeli všichni. Každičký lord z okolních hvozdů co něco znamená stál před jeho hradbami a brousil si nože na kořist ukrytou uvnitř tvrze, kterou za léta rabování nastřádal...
Ale marně, tady se chamraď lupu nedočká. O to jsem se postaral. Vše co šlo naložit, odvézt a zpeněžit už bylo dávno tatam. Škoda jen, že já nebyl prozíravější. Stalo se mi osudnou chybou čekat na podporu svého prašivého souseda a údajného spojence. Bylo to před necelými dvěma dny, kdy se objevili vojáci s černými havrany na praporcích. Zpočátku, když jsem je uviděl, naplnilo mne to úlevou. Tak přece jen nebudu muset utíkat ze sídla svých předků, jako nějaký zločinec, ale postavím se jim v čele vojska. Tato naděje se rozplynula v okamžiku, kdy mi špehové celý udýchaní přiběhli říct, že naše údajná záchrana, je ve skutečnosti první vlna královského vojska. Předvoj, který má odříznout zásobování mé vesnice ležící uvnitř hradeb. Bastard! Aby ho šlak trefil. Naše rody byli spojenci přece už za časů našich otců i otců jejich otců. Krev není voda. A tenhle samozvaný šlechtic mne prodal jako svoji děvku. Jestliže se z toho dostanu, pošlu své muže na jeho panství a srovnám jej ohněm a mečem, zrádce nezasluhuje lepšího osudu. Jak praví přísloví, kdo mečem zachází...
Šlechtic spořádal raka a vydal se pro dalšího. Mezitím přemýšlíc, jak se z toho dostat s hlavou na krku, hleděl na tapiserie rozmístěné po zdech. Na konci sálu průvan pootevřel dveře od strážnice a do místnosti se linul pach strachu a smrti...
Proč je uvnitř tvrze takové ticho? Neměly by vrcholit přípravy na očekávaný vpád raubitterů, rytířů a jejich pohůnků? Možná bych měl povolat domobranu? Nebo jim nabídnout, tučné výkupné? Ba ne, hyeny na to nepřistoupí, když cítí kořist na dosah ruky. Kde je moje osobní stráž? Teď když je mi smrt v patách. Kde jsou moji nejlepší šermíři aby mne chránili? Někdo se bude šeredně zodpovídat. Až dojím nechám si zavolat velitele...
Pán z tvrze se natahoval po rakovi. Když v okamžiku, kratším než půl zabušení srdce se jakoby odnikud vynořil šíp a vletěl mu hluboko do středu jeho břicha. O palec vedle s hlasitým ,,shhh-duc,, přistál další. Šlechtic se zlomil v půli a nelidsky zavil. Jeho poslední myšlenky patřily muži, kterému důvěřoval. Na druhém konci sálu stála s lukem v ruce mohutná postava.Už nikdy se nedozví proč ho kapitán stráží zradil.
On prostě jen nechtěl vidět umírat své muže za tohoto fracka, kterému ještě stékálo mléko po bradě. Nebyla v tom žádná zášť. Teď může nechat otevřít brány a všichni se dnes v klidu vyspí. Z myšlenek ho vyrušilo sténání umírajícího pána z Tvrze. I když je to floutek zaslouží smrt vhodnou jeho postavení. Kapitán odložil toulec s lukem a tasil jeden a půl ruční meč, který mu do té chvíle visel u opasku. Vyhrnul šlechtici krajkovaný límec a napřáhl se v mocném seku. Hned napoprvé oddělil hlavu od těla. Sehnul se pro ni a v tu chvíli ho ovládlo zděšení. Hlava mladého pána byla mrtvolně bledá bez kapky krve. Na tváři mu hrál zlomyslný úsměv umrlce. Za zády zaslechl smích, ale když se ohlédl, síň byla opuštěná. Jen na okně seděl černý kocour a tiše ho sledoval zelenýma očima, kde se tam zvíře vzalo nehodlal zjišťovat. Odhodil hlavu k bezvládnému tělu a bez rozmyslu vzal nohy na ramena. Skoro všichni se v klidu vyspí. Napadlo kapitána v duchu, když prchal směrem k bráně...
Konec
Podle legend, od té doby straší na opuštěné tvrzi bezhlavý rytíř s černým kocourem a hledá svou pomstu na každém, kdo překročí práh hodovní síně. :)
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru