2. Aletheiany výstražné ohně - (2.7.-6.7.)

[DeletedUser]

Aletheiany výstražné ohně

Dějiny Floresie

„Uprostřed Azurového moře se rozkládá země jménem Floresie. Je rozdělena do čtyř častí – Ceres, Lilien, Crystal a Damond. Ceres je téměř celý zarostlý lesy a jeho obyvateli jsou Lesní lidé. Zodpovídá se vládě Lilienu, avšak není jím nijak zvlášť omezován. Lilien je největší částí Floresie a zároveň jejím vládcem. Sídlí zde král či královna stejně jako většina Floreského lidu. Crystal také spadá pod vládu Lilienu. Náchází se zde těžební doly království. Část Crystalu je však stále neprozkoumána. Poslední částí je Damond, kam moc Lilienu nedosáhne. Téměř nikdo neví, co se v něm skrývá, kromě démonů, kteří v něm žijí.“

Crystal

Poslyšte příběh o moudré dívce Aletheian, hrdince z plání Crystalských. Přestože tato dívka již dávno spí pod zemí, její příběh dosud žije a s ním i její památka.
Aletheianina matka žila v Lilienu jako bylinkářka, ona sama však žila s otcem v Crystalu a pomáhala mu v dolech, kde se těžilo stříbro. Avšak vozy vezoucí drahocenný náklad do Lilienu byly často přepadávány skřety žijícími poblíž dolů nebo démony z Damondu.
Aletheian věděla, že se skřeti i démoni bojí světla, proto ji napadlo použít oheň. Nebyl to však obyčejný oheň, Aletheian zapálila některé byliny od své matky, roztavila drahokamy nalezené v dolech a pronesla několik kouzelných slov a modliteb k ochránkyni světla Auroře.
Při použití tohoto ohně se skřeti i démoni vypařili. Aletheian sama oheň udržovala celý svůj život. Několik let po její smrti magický oheň zhasl, a protože nikde nenechala odkaz o jeho přípravě, nebylo možné ho získat zpět.
Desítky let se nejlepší alchymisté snažili zjistit, jaké přísady Aletheian použila a po letech se jim to skutečně povedlo. Nikdy však nezjistili obsah modlitby k Auroře, museli se proto obejít bez ní.
Brzy se oheň začal používat jako zbraň pro vojsko, a tak je tomu dodnes.

 

[Biblos]

Příspěvek po termínu, mimo soutěž, jen z důvodu zachování kontinuity.
Napsáno hráčem Ajantis
-------------------------------------------
Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým pra-pra předkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.

Dnes si poslechněte příběh druhý - příběh o Aletheianiných výstražných ohních a podivné sekeře barbarského vůdce.

Král Vasco vyhnal divoké hordy barbarů ze země a zdálo se, že zavládl mír. Ale hordy barbarů se za
hranicemi země opět dávaly dohromady. Jejich vůdce Thogard je shromáždil hned za hraniční řekou
a odtud s novým jarem začali podnikat nové loupeživé výpravy do naší země. Bezpočetné bylo jejich vojsko
a jejich nový vpád byl náhlý. Bohatství našeho království jim nedávalo spát. Než byl král Vasco zpraven
o novém vpádu barbarů, měli již v držení několik našich měst a hradů. A než se na králův pokyn shromáždilo
královské vojsko, byly hordy barbarů před branami našeho královského města!

Také můj praděd se ke královskému vojsku dostavil, jak kázal jeho titul královského kováře a Paladina
královských vojsk. V podvečer pak spolu s králem Vascem obhlíželi z hradební věže nekonečné moře ohňů
barbarského ležení před hradbami města. Král Vasco byl zasmušilý, mračil se a nakonec odešel do svých
komnat. Můj praděd obcházel po hradbách dál a s nastupující tmou zapaloval svým křesadlem od lesní víly
Aletheiany jednotlivé pochodně na hradbách. Křesadlo stále opatroval stejně, jako královský prsten.
A když zapálil padesátou pochodeň, zavál lehounký vánek a zčista jasna stála lesní víla Aletheiana na
ochozu hradeb vedle něj. Praděd se na ní v úžasu podíval, usmál se - ale pak jeho zrak opět padl na
moře táborových ohňů barbarského ležení před městem. Jeho obličej přeběhl temný stín strachu.

Víla Aletheiana vzala mého praděda za ruku a vedla jej na nejvyšší strážní věž. Tady si vzala od mého
praděda své křesadlo a sama zapálila pochodeň. Zaplálo zvláštní světlo. Plamen byl spíše fialové barvy
než obvyklé žluté. A hned nato začaly i ostatní pochodně na hradbách města měnit svojí barvu do této
zvláštní fialové barvy. Víla mému pradědovi křesadlo vrátila, pohladila jej po dvoudenním strnisku na tváři
a jako minule ho opět políbila na čelo. Hned nato zavál lehký vánek - a víla byla pryč.

Můj praděd chvíli jako ve snách stál. Pak se ale otočil, seběhl na nádvoří a hned udával pokyny. Vojáci
začali stavět jeden katapult vedle druhého a začali je připravovat k boji. Napnuli první, usadili do něj
soudek smoly, praděd jej křesadlem zapálil a dal signál vystřelit. Hořící soudek se vzhesl do výše a letěl
k ležení barbarů. Když přelétal hradby, zaplály za ním další dva, za nimi další tři a po nich ještě čtyři!
Jediná zápalná střela dál na ležení barbarů letěla jako střel deset! Vojáci na nic nečekali, napínali
další katapulty a pálili do ležení barbarů. Všechny střely zapalovali pochodněmi s tím zvláštním fialovým
plamenem. A každá ohnivá střela se při přeletu přes hradby města násobila, z každé jediné bylo střel deset!

Ohnivou smršť pálili na ležení barbarů po celý zbytek noci. Strážní na hradbách hlásili, kam je třeba
palbu katapultů přenést, kam prchají vyděšení barbaři. A brzy celý obzor plál jediným velikým ohněm.
Křik a zděšení barbarů se neslo až do královského města.

Když k ránu uhasl oheň, vyjelo královské vojsko na spáleniště. Všem se naskytl otřesný pohled na zbylé čadící
trosky barbarského ležení. Vše bylo spáleno na holou zem, jenom jako zázrakem uprostřed ležení zůstala stát
kostra stanu vůdce barbarů Thogarda. A uvnitř byla v dřevěném špalku zatnuta jeho válečná sekera. Oheň se jí
ani nedotkl!
-Tu bych si rád na paměť tohoto boje ponechal, výsosti," požádal praděd krále Vascova.
-Cokoli si jen budeš přát, Paladine královských vojsk a královský kováři!" odpověděl mu král s úsměvem.
- Ničeho víc nežádám, vaše výsosti," odpověděl můj praděd. Král Vasco přikývl, pak pokynul a zbytek jeho družiny
vyrazil dál. Praděd sekeru vytrhl ze špalku, přehodil si jí přes rameno a vyrazil s ní ke královskému městu.

Od těch dob jsou v držení našeho Paladina královských vojsk nejen ony zvláštní Aletheianiny výstražné ohně,
ale také podivná sekera barbarského vůdce Thogarda s ostřím na dvě strany. Aletheianiny výstražné ohně již
svou moc prokázaly. Když nepřítel vidí na hradbách plát zvláštní fialové výstražné ohně, v panice od hradu nebo
města prchá.
A moc té zvláštní sekery, která prošla Aletheianiným ohněm? Ta moc teprve přijde ke slovu, až nastane její čas.
Ale to je již jiný příběh, který vám povím zase někdy jindy.