3. Carlosův palcát - (9.7.-13.7.)

[DeletedUser23979]

Sem dávejte plody své literární tvorby z třetího úkolu v období od 9. 7. 2012 - 13. 7. 2012.

Ostatní příspěvky budou mazány.

Se svými dílky počkejte až od dnešní půlnoci.

Děkuji za pochopení.

 

[DeletedUser]

Carlosův palcát

Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým prapředkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.

Dnes si poslechněte příběh třetí - příběh o Carlosovu palcátu.

Po porážce u královského města se barbaři stáhli do obsazených měst a hradů. Odtud loupili, plenili a drancovali naši zem. Král Vasco, sám již kmet, jmenoval vojevůdcem královských vojsk svého nejstaršího syna Carlose. A opět se shromáždilo královské vojsko a můj praděd - královský kovář a Paladin královského vojska, vytáhl do boje s ním.
Královské vojsko dobylo zpět všechny hrady i všechna města. Všechna - až na přístav na hraniční řece. I v létě chránila široká řeka město s přístavem a vodou zásobovala příkop před hradbami města. Nad vodou se pak tyčily kamenné hradby. Jinde poražení a vyhnaní barbaři se sem stáhli a dlouhé týdny tu odolávali všem útokům vojska.
Na radu mého praděda vojsko připravilo široké prámy. Jedné noci pak z prámů vystavělo vedle kamenného mostu k městské bráně dalších deset plovoucích mostů až k městským hradbám. Můj praděd po celou dobu ve výhni zapálené křesadlem od lesní víly Aletheiany koval na beranidla železné hlavy. A této noci vzal tajně Carlosův palcát, rozžhavil jej a pak zchladil ve vodě příkopu. Takto zakalený palcát nad ránem před útokem donesl vojevůdci Carlosovi.
Vojevůdce Carlos máchl palcátem na povel k útoku. Palcát se zaleskl v paprscích vycházejícího slunce a zdálo se, že se beranidla snad sama rozejela! Tak lehce přejela po mostě i plovoucích prámech až k bráně a hradbám. A ty padly už pod prvním úderem beranidel! Královské vojsko vtrhlo do ulic a toho dne byl od barbarů osvobozen i přístav.
Jedinou odměnou si můj praděd na králi Vascovi vyžádal onen Carlosův palcát. Ten od těch dob doplňuje výzbroj královského kováře a Paladina královských vojsk.

 

[DeletedUser35035]

Šli dny a šli i noci a v měste Atur se narodil mladej Carlos. Narodil se v rodině grófa Threpeho a lady Jakisové, kteří nebyli tak bohatí jak se zdálo. Když bylo Carlosovi 16 zjistil, že otcův titul nemůže zdedit, protože je nejmladší a pozemků není dost pro 4 synů a 1 dceru. Carlos vědel, že jemu jako nejmladšímu mnoho nezůstane a nemůže si dovolit žít život jako jeho rodiče. Proto se rozhodl, že bude hájít čest krála Vintasu Averlona. Averlon byl mocnej vladář a Vintas byl malej stát. Carlos musel dokázat stějně jako ostatní, že má schopnosti na to bojovat za krála. Carlosovi v armádě plynuli dny až jedného dne si ho povoloal král. Carlos musel jít do vesničky Imre která odmítala vpustit do vsi výberců daní. Když Carlos ale královi nepřinese daň z obce a bude mezi živými čeká ho 40 rán bičem za nevěrnost služby královi. Carlos měl k dispozici 30 vojáků a musel obyvatelů Imre přesvědčit aby odkázali královi daň. Carlosovi se vymáhaní nedařilo. Obyvatelé je odmítli vpustit do vesnice. Když Carlos nerovózně stál před bránou. Z vrchu opěvnění plivl na Carlose mladej kluk. Carlosa to rozuřilo a po malém klukovi hodil palcát. Palcát mladíka minul ale trefil opevnění. Opevnění spadlo a Carlos stál ohromen jak se to mohlo stát. Když vesnička neměla opevnění, Carlos neměl problém vejít do vesnice. Vesničané před strachem, že jim Carlosova armáda zničí domy zaplatili daně a Carlos spokojně odešel. Když Carlos dal peníze z daní Averlonovi,povýšil ho na generála a stal se vůdce Averlonové gardy. Od té doby se ve Vintase říká palcátu Carlosák - Carlosův palcát.

 

[DeletedUser]

Carols, postarší muž s šedým knírem a vlasy, držel v ruce svoji magickou zbraň a vzpomínal, jak ji získal: seděl u jezera, když z nebe spadla hvězda, došel k místu dopadu a uviděl kovový kámen. Okamžitě ho vzal a donesl ke kovářovi a nechal si z toho kamene udělat palcát.
Právě probíhalo obléhání hradu Bravegate a slavný vojevůdce Carols si prohlížel okolí, hromada mrtvých na jeho straně, ale i na straně obránců. Hrad měl pevnou dřevěnou bránu a ani tři beranidla ji nedokázaly prolomit, dál to zkoušet nemohli, obránci totiž polili beranidla hořlavým olejem a zapálili je. Útočníci byli připraveni na prolomení, teď byla řada na Carolsovi. Došel k bráně, rozmáchl se palcátem a rozbil bránu na malé kousky, útočníci se okamžitě nahrnuli dovnitř, ale nečekali, že proti nim bude stát vůdce obránců se všemi obránci. Byl to perný boj, nakonec se obě strany unavily.
Jediní dva muži stáli proti sobě, vůdci obou stran, muž s hodně dlouhým mečem, takový meč Carols ještě nikdy neviděl, vypadalo to, že meč je ze stejného hvězdného kamene jako Carolsův palcát, a druhý muž byl Carols. Carols si svou myšlenku potvrdil, meč byl ze stejného kamene jako palcát, normálně totiž Carols každý meč, či sekeru zničil, toto je druhá zbraň ze stejného kamene. Carols se s obráncem pustil do boje. Carols se spíše bránil, než útočil, obránce se svým mečem dosáhl dál než Carols se svým palcátem. Carols chytl palcát za poutko a roztočil ho nad hlavou, byl čas útočit. Zasáhl obránce do ramene, ale nevěděl, že on to tak chtěl a probodl Carolse. Toto byl Carolsův konec a on to věděl. Padl na kolena a potom upadl a zemřel. Obránce věděl, co byl tento muž zač, a proto mu vzdal úctu, pohřbil ho a zbraň nechal po přeživších útočnících poslat jeho synovi.

 

[DeletedUser33651]

...

V dobách otrokářu a věřících v dávné bohy. Žil jeden otrok jménem Alexandr kterej pracoval v kamenolomu a věřil v boha carlose. Jednoho dne se vzepřel a jeho pán ho poslal do arény smrti. Toho dne se dlouho modlil ke svému bohu aby se boji vyhnul. Z ničeho nic probhla vzpoura strážnych a všechny odsouzené osvobodily. Mnoho znich postšílely stráže na hradbách, ale vetšině se povedlo utéct a mezi nima i Alexander. Ten je doved až k místu kde si udělaly malou osadu. Alexander v ní stvořil víru ve svého boha a v osadě dělal něco jako jeho proroka. Jednoho dne zjistil jeho bývalej pán kde žijou a jelykož už měly málo otroků tak se shodly že je přivedou zpět. Jenže se jim nepovedlo dostat do jejich blýzkosti a tak se vrátily do povnosti oslabeni a bez jediného otroka. Alexandrovy bylo jasné že další utok už přežít nemusí tak prosil boha o pomoc a radu. V hlavě mu proběhla bitva a když otevřel oči spatřil palcát. Na nic nečekal. Svolal muže, osedlaly koně a vyjeli směrem svych bejvalych pánům. Palcátem rozbil Alexander vstupní bránu. Následně všichni tasily meče a pobily všechny otrokáře a jejich stráže. Osvobodili otroky a pevnost vypálily. Palcát pojmenovaly podle boha a už ho vícekrát nepoužili.

 

[DeletedUser35685]

.,.

Byla jedna vesnice která byla uprostřed mnoho vesnic a mnohem silnějších než byla sama.V té vesnici vládl král jmenoval se Leopold vládl dobře jenže na ně pořád útočily a rabovali vesničany kradli všechno co pobrali.Jednoho dne král svolal radu aby mu daly rady jak bránit vesnici.První se jmenoval rudolf a dal královi radu aby přestal stavět opevnění a povolal více vojáků do boje jenže to nevyšlo a dopadlo to ještě hůř než předtím.Další den svolal po druhý radu druhý rádce gustav a ten mu řekl ať zkusí s nimi uzavřít mír.Jenže to taky nevyšlo a zaútočili na ně znovu.Další den král zavolal znovu radu a dal mu radu poslední rádce karel.Řek mu ať povolá vojsko na útok a zaútočí na ně král mu dal svolení ať najde vojáky a jdou karel povolal vojsko ať se připraví na ráno a šel za kovářem ať mu vyrobí do rána zbraň kovář se dal ihned do práce ráno byla zbraň hotová.Karel si pro ní hned ráno zašel a zaplatil za ní kovář mu řekl že je to palcát velmi účiná zbraň.Karel ze svou zbraní odešel od kováře a vydal se za králem že můžou vyrazit král dal svolení a vojsko spolu s karlem vyrazili.Dorazily k první vesnici a pobyli jí.Pak se vydali k další vesnici a taky ji vybili takle to šlo ještě chvíli než vybili všechny vesnice co na ně útočily.Vojsko se vracelo hrdě spátky do vesnice spolu s karlem když se vrátily tak král každého bojovníka obdaroval a po karlovy pojmenoval palcát jako carlosův palcát.

 

[DeletedUser34582]

Carlos, vtedy neznámy, obyčajný radový vojak mal stráž. Nad ránom keď už bol čas na striedanie zaspal pod stromom. Našiel ho tam vojak, ktorý ho mal striedať ale nechal ho nech spí.
Približne o hodinu náhle vyskočil a zjajkal. „AUAu auuu čo to má byť ?” pozrel na zem a zazrel ježka.
V hlave mu vírilo množstvo myšlienok, ale jedna obzvlášť. „Tie ješkove pychliače nielenže vyzerzjú nebezpečne, ale aj sú...” pomyslel si....Hneď bežal do mesta za kováčom.
Vysvetlil mu čo potrebuje, ale kováč sa začal smiať. Považoval to za nemožné....„ Zbraň v podobe ježka...chachacha”
Nakoniec sa však dal prehovoriť aspoň k pokusu o vytvorenie takejto zbrane a nečakal výsledok aký prišiel.

Nádherna zbraň z najtvrdšieho kovu tvorená železnou guľou s pichliačmi ako ježko pripevnenou reťazou o neuveritelne ľahkú kovovú rúčku.
Odovzdal zbraň Carlosovy, ktorý bol onedlho povolaný do boja, kde zbraň aj vyskúšal.
Predvádzal neuveritelné kúsky, čo zaujalo hneď jeho generála. Zbraň mu ukázal a on dal hneď vyrobiť niekoľko kusov pre najlepších bojovníkov bojujúcich po celom území.
Keďže ich kráľovstvo dovtedy bojovalo len v obranných bojich, pretože nemali šancu preraziť hradby nepriateľa, Carlosa napadlo „Čo tak pripevniť ježko guľu na konce naších baranidiel ?” Išiel s tým za generálom a ten povedal, že vyskúšať to môžu.
Výsledok bol neuveriteľný. Už prvý úder poškodil skúšobné hradby natoľko, že sekerami by ju už rozbili.

Hlavný vojnový stratég prikázal pripraviť takto vyzbrojenú armádu na útok.
Po dvoch dňoch bojov dobili susedne mesto.
Bolo to veľmi ľahké a takto pokračovali.
Jedného dňa už však všetko skončilo, pretože kráľ, generály, stratégovia nedbali na to, že vojaci sú únavený a pokračovali, čo im bolo osudné.
V poslednej bitke padol aj Carlos, ale príbeh o tom čo dokázal žije dodnes a každý vie ako vzikla zbraň pre paladinov Carlosov

[SPOIL] vymýslene na rýchlo ale to je jeno DK ma prestávaju baviť [/SPOIL]

 

[DeletedUser]

Když se kralevic Václav, který přijal při biřmování po svém strýci jméno Karel, vrátil do matčiny vlasti, přivezl si ze slunné Francie ženu, její doprovod, spoustu darů a přesvědčení, že král by měl být pánem ve své zemi. Tak zavedl obecnou berni a pomalu začal znovu zaplňovat královskou pokladnu a vyplácet zastavené královské statky, které jeho otec Jan zašantročil kvůli svým vojenským dobrodružstvím. Tak si často připadal spíše jako úředník než rytíř. Navíc jako budoucí král měl zapovězeno účastnit se soubojů, turnajů a válek, jako přímý účastník. Proto si svou práci často zpestřoval kontrolou znovu nabytých majetků koruny.



Tak se jednou stalo, že na své inspekční cestě dorazil k dřevěnému mostu přes řeku Otavu. Na mostě stála stará zdrchaná kobyla a v jejím sedle muž v brnění, které bylo ještě v horším stavu než jeho kůň a vybíral mýto. I když ho herold upozornil, že před ní stojí Karel markrabě moravský a správce zemí království koruny české, budoucí český král, tak onen rytíř neustoupil a dál trval na zaplacení mýta. Kralevicovi rytíři už se chystali sesednout z koní a ztrestat jeho drzost.


„Urazil mě, pánové, ne vás.“ Zarazil je Karel „Je tedy nasnadě abych se s ním srovnal já osobně.“
[FONT=&quot]Slezl z koně a připravil si štít a palcát, který dostal od Karla IV. Sličného. Byla to celokovová zbraň s kulatou hlavicí, posetou hřeby. Zbroj měl na sobě, protože se ujal úřadu krátce a v Čechách ještě nebylo zcela bezpečno.

[/FONT] Oba soupeři se postavili proti sobě uprostřed mostu. Karel byl vysoký a urostlý, přesto ho jeho soupeř o půl hlavy převyšoval a i v ramenou byl o dobrý půl loket širší. V rukou měl meč a štít. Oba soupeři se krátce uklonili a pustili se do sebe. Úder střídal kryt a rány pršeli z obou stran. Ani jeden druhého nešetřil. Co chybělo kralevicovi na síle a velikosti to doháněl technikou, kterou se naučil u francouzského dvora. Co chybělo rytíři na technice, to doháněl silou a svou velikostí. Půl hodiny do sebe oba řezali a souboj neměl vítěze. Teď oba stáli proti sobě a ztěžka oddechovali a nabírali síly. Karel skrytě za štítem uchopil rukojeť palcátu. Zatáhl a pootočil s ní. Hlavice se uvolnila a na řetězu sjela o loket k zemi. Karel znovu zaútočil. Kryl se štítem a přitom vedl z boku úder na rytířovu helmici. Ten kryl výpad štítem, jenže očekával úder palcátem a tak místo toho, aby ránu zastavil, narazil na bok štítu řetěz a koule s hřeby narazila do helmy. A to takovou silou, že rytíř ztratil rovnováhu a přepadl do řeky. Karel ztuhl a pak rychle přiskočil k okraji mostu. Čekal, že se rytíř v plné zbroji okamžitě utopil. Místo toho viděl, jak se rytíř pod ní už zpola postavil na nohy a voda mu sahala stěží do poloviny stehen.
„Co to je?“ rozhořčil se kralevic „My se tu bijeme o most a přitom je hned vedle brod.“
„Odpusťte, milosti,“ řekl mu rytíř „tohle je chudá země i vody tu máme málo. Víte, co je to každý den za dřinu vynosit z vody kameny, které vyčnívají nad hladinu, aby lidé použili můj most a zaplatili?“
„Co mi tu povídáš o chudobě, vždyť se ti po té koupeli zbroj leskne jako monstrance. Ta řeka je určitě zlatonosná.“ Stále se ještě rozčiloval Karel.
„Ano, milosti, zlato tu je, ale kdo by ho rýžoval a v dolech kutal, když tu není bezpečno.“ Oponoval mu rytíř. „Co jeden prací vytěží, druhý mu mečem sebere a ještě o život ho připraví.“
Karel se zamyslel a pak pomohl rytíři z řeky.
„Jak se jmenuješ?“zeptal se ho.
„Jan.“ Odpověděl on.
„Dobrá tedy.“ Prohlásil kralevic. „ Jmenuji tě správcem zdejšího kraje a ukládám ti zbudovat tu královský hrad na náklady zemské pokladny. Budeš dohlížet na bezpečnost v tomto kraji a postaráš se o obnovení těžby a daně. Toto je potvrzení tvého úřadu.“ A podal mu do ruky už zase složený palcát.
„Proč si tvoje milost vybrala právě mě?“ zeptal se Jan nechápavě.
„Protože člověk, který se postaví tolika rytířům, ten se postaví komukoliv. Teď pojeď s námi. Až se vrátíme do Prahy, tak ti přidělím vojáky, peníze a privilegia. Pak se sem vrátíš.“


Tak se také stalo. Jan, který se začal psát z Palcátu, postavil na rozkaz kralevice hrad Karlsberg a ujal se správy kraje. Obnovil těžbu a později si postavil vlastní hrad Palcát. Znakem jeho rodu se stal řemdich v rudém poli.