5. Thogardova válečná sekera - (23.7.-27.7.)

[DeletedUser]

5. Thogardova válečná sekera - (23.7.-27.7.)

 

[DeletedUser]

Trpasličí národ mezi sebou vedl války už několik set let. Po smrti krále Vorthgara nebyl následník trůnu a, tak se trpasličí zem rozdělila mezi 5 šlechticů, kteří začali válku mezi sebou, a šlo jim jen o to, aby vyhráli a celá zem patřila jednomu.
Thogard vyrůstal v lese s lidskou ženou, která ho kdysi zachránila před ohněm. Už věděl, že se ho pokusili zabít ti, co teď vedou mezi sebou boje, věděl, že to byli trpasličí šlechtici. Uplynulo pár let a válka neustávala.
Jednoho dne ta lidská žena donesla Thogardovi sekeru. „Tato sekera je speciálně vyrobena z magického kamene“, řekla žena. Thogard sekeru s díkem převzal, pozvedl ji a řekl: „Díky této sekeře získám zpět svoji zemi!“
Pár měsíců po trénování s tou sekerou se Thogard rozhodl zaútočit na prvního šlechtice. Porazil ho a to jen pomocí své válečné sekery a pár svých přívrženců. Hned nato zaútočil na druhého. Po získání zemí těch tvou už se ostatní šlechtici báli. Thogard získal další dvě země. Poslední šlechtic se málem vzdal, ale přišli mu na pomoc lidští žoldáci, tak se odhodlal bojovat. Thogarda čekal zatím nejtěžší boj. Oháněl se sekerou a bojoval jako lev, ale nejen on, bojovala tak i jeho armáda. Nakonec zvítězil, ale s obrovskými ztrátami na obou stranách.
Brzy se Thogard ujal vládnutí a šlechtice co přežili, nechal popravit. Thogard vládnul skvěle a byl nejlepší král, co zatím trpasličí zem měla. Bránil zemi před útoky a jeho zem jen rozkvétala. Později si našel ženu, oženil se s ní a měl s ní i děti.
Thogard a jeho sekera se stali legendami.

 

[DeletedUser33651]

Hahaha

Jednoho pochmurného dne vyhlásil král turnaj na život a nasmrt o ruku jeho dcery. Dva bratři Thogart a Bivoj se též přihlásily do soutěže. První krok byl že musely dokázat že nato maj a na každého zájemce byl poslám jeden z jeho strážcu v boji se dřevěnými tyčemi. Polovina uchazeču prošla dál. Mezi nima i dva bratři. Přecházely byvou lehce a zničeho nic stály proti sobě. Thogart měl sekeru s věma čepelema a Bivoj sekeru s jednou čepelí a bodcem. A už to začelo. Thogart má navrh a Bivoj se jen tak tak zvedá a brání. Už se Thogart 2x viděl jako vítěz a už se zas napřahuje a v tom se kutály hlava. Bivoj z možen bojem upadl ale hlava mu zustala. Padl jeho bratr. Bivoj popad sekeru zabod jí do země a bratra hlavu nabodl na hrot. V tu chvyly mu doslo co udělal a vzal si taky život. Ty sekeru pojmenovaly po danych bratrech ale známější je kupodivu Thogardova válečná sekera než Bijovova bitevní sekera.

 

[DeletedUser]

Thogardova válečná sekyra

Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým prapředkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.

Dnes si poslechněte příběh pátý - příběh o Thogardově válečné sekeře.

Po letech míru opět do země vpadla vojska barbarů. Můj praděd právě sídlil v hraničním městě. Koval tu zbraně pro královská vojska a v přístavu dohlížel na své obchody, když k městu přitáhly jejich hordy. Zvony na věžích bily poplach! Vojáci i obyčejní lidé se chopili zbraní, protože barbaři napadli skupinu vesničanů prchajících do města. Můj praděd ve spěchu popadl Thogardovu válečnou sekeru se dvěma břity. S vojáky se vyřítil z města. Jen na prstu zakroužil prstenem od krále Vasca, pak už uchopil sekeru do obou rukou a spolu s ostatními vojáky se divoce vrhl na útočící barbary. Strhla se řež, kdy hrstka vojáků stála proti ohromné přesile barbarů. A stále přijížděli další a další!

Můj praděd začal dvojbřitou sekerou před sebou opisovat jakousi osmičku a oba břity se přitom střídavě zatínaly do nepřátel. Za chvíli pláň pokrývala jejich mrtvá těla. Když to uviděli ostatní vojáci, jako kdyby do nich vlil novou sílu! Začali se ještě divočeji bít a brzy byli barbaři až na pár prchajících jezdců pobiti.

Toho dne ukázala Thogardova válečná sekera, kdysi zakalená v žáru Aletheianina ohně, svoji moc a sílu. Můj praděd na pokyn krále Vasca vyzbrojil sekerníky královského vojska právě takovou dvoubřitou sekerou. A sekerníci královského vojska se pak stali postrachem všech našich nepřátel.

Mezi vesničany můj praděd uviděl zraněnou dívku. Jako kdyby ji dávno znal! Ošetřil jí zranění, Thogardovu sekyru si zavěsil na záda a dívku v náručí odnesl do města. Nikoho pak ani nepřekvapilo, že brzy byla veselka. A o necelý rok později už královský kovář začal vychovávat svého právě narozeného nástupce Edwarda – otce mého dědečka.