6. Mieszkosovo turnajové kopí - (30.7.-3.8.)

[DeletedUser]

6. Mieszkosovo turnajové kopí - (30.7.-3.8.)

 

[DeletedUser]

Kdysi žil sedlák jménem Mieszko, vždy se toužil zúčastnit rytířských turnajů a od dětství je sledoval. Když Mieszkovi bylo dvacet let, rozhodl se jít požádat krále o rytířský titul, král mu ho daroval, ale Mieszko musel sloužit dvanáct let v armádě. Po konci armády měl Mieszko radost a hned se hrnul do turnajů. První dva turnaje zvládl celkem lehce, v posledním, které musel vyhrát, vyhrál, ale přitom přišel o brnění. Do turnaje ve městě Dorningham zbývalo 5 dní. Mezitím se Mieszko vydal do země trpaslíků, kde mu král Thogard na požádání nechal ukovat brnění. Poté se vydal do země elfů, kde mu král Edward nechal udělat několik dřevců.
Nastal den turnaje. Mieszko měl na sobě brnění od trpaslíků a v ruce dřevěné kopí od elfů, rozjel se proti svému protivníkovi a srazil ho z koně přesnou ranou do hrudi, až se mu kopí roztříštilo na stovky kousků. Vyhrál další dvě taková utkání a dostal se až do finálového kola.
Bojoval proti siru Ethagorovi. Ethagor byl šampión v turnajích, měl černé brnění i kopí s orlí hlavou na konci, orlí hlavu měl i na svém štítu, jeho erb. Mieszko byl oděn v lesklé stříbrné zbroji a jeho kopí bylo ze světlého dřeva a na konci mělo hlavu medvěda, měl jí, protože medvěd byl v elfské zemi znakem síly. Mieszko se proti Ethagorovi rozjel na svém hnědém oři a Ethagor se rozjel proti němu na svém černém oři. Zbývalo pár okamžiků a šlo tu o vítězství, Mieszko kopl svého koně do slabin, aby zrychlil a rána měla větší účinek. Kopí prasklo a padl k zemi… Ethagor spadl ze sedla a měl roztříštěné kopí a Mieszko seděl v sedle a jeho kopí bylo celé. Mieszko zasáhl Ethagora plnou silou a přitom se to kopí neroztříštilo. Stalo se další legendou…

 

[DeletedUser]

Protože jsem minulý týden neměl šanci vložit svůj příspěvek, vkládám jej mimo soutěž dnes, aby nebyla přetržena souvislost vyprávění. Půjde-li to, prosím o přesunutí příspěvku do minulého již uzavřeného fóra.
Ď!

Jsem Ajantis.
Po pradědovi mého praděda jsem kovář. Královský kovář!
A budu vám vyprávět příběhy, které se mým prapředkům skutečně staly, aby nikdy neupadly v zapomnění.
Dnes si poslechněte příběh šestý - příběh o Mieszkosovu turnajovém kopí.

Uplynulo sotva pár pokojných let a sousední Mieszkovo království napadl nepřítel. I naše královské vojsko vyjelo Mieszkovi na pomoc. Dorazilo do Mieszkova královského města včas. Když přitáhl nepřítel, jeho armáda pokryla pláně před městem. Jeho vojsko bylo nespočetné. Obklíčil město a po několika marných útocích na jeho vysoké kamenné hradby se rozhodl město obléhat a vyhladovět.
Tato situace byla hrozivá. Proto vojsko ve městě připravovalo výpad. Král Mieszek sám se přišel podívat na vojáky a podpořit je před bitvou. Když projížděl na svém koni kolem mého prapředka - královského kováře, pohlédl na něj. Můj praděd na koni držel v ruce meč, ale všichni ostatní jezdci byli vyzbrojeni kopím nebo lukem.
- Tys ten Paladin vojska krále Vasca?" zeptal se mého praděda.
- Ano, výsosti, to jsem já," odpověděl mu praděd.
Král Mieszek si ho celého prohlédl. Pak naprosto nečekaně natáhl ruku a mému pradědovi podal své zlacené turnajové kopí, které po celou dobu přehlídky vojska držel v ruce. Poté pokývl hlavou a pokračoval v přehlídce vojska. Můj praděd těsně před bojem zajel ještě ke svému kovářskému stanu a Mieszkovo turnajové kopí na chvíli podržel ve výhni ve fialovém ohni, který rozdělal opatrovaným křesadlem od víly Aletheiany. Pak pohlédl na stěnu na zavěšený obrázek své ženy - tolik podobné právě lesní víle Aletheianě. O chvíli později již v čele vojska vyrazil z jižní brány města.
Jízda vyrazila tryskem z města a v klínu prorazila kruh armády kolem města. V čele klínu jezdců nejel nikdo jiný než můj praděd. Turnajové kopí od krále Mieszka, které zakalil fialový oheň, si snad samo razilo cestu nepřátelským vojskem! O chvíli později už nepřátelé před mohutným kovářem v plátkovém brnění s blyštivým kopím v ruce prchali v panice sami.
Hned za jezdci s kopími se uvnitř klínu řítili lučíštníci na koních. Jejich šípy v nepřátelských řadách působily převeliké ztráty! Jakmile byl kruh nepřátelského vojska proražen, stočili se jezdci s kopími na obě strany. Vytvořili semknuté šiky a cvalem pronásledovali nepřátelské vojáky. Za nimi lučištníci na koních rozsévali v nepřátelských řadách smrt. A do průlomu se vyřítili na pomoc i měšťané a obyčejní lidé. Byli ozbrojení vidlemi, sekerami, ale i holemi. Každý věděl, že dnes buď zvítězí, nebo město padne - a oni s ním.
Byla to nerovná, ale veliká a slavná bitva! Na obou stranách rychle přibývalo raněných i mrtvých. Průlom nepřátelským vojskem se však podařilo nejen udržet, ale i rozšiřovat a nepřítele zatlačovat dál a dál od města! Ještě naposledy se nepřátelé sešikovali a postavili k boji. Ještě naposledy na ně vyrazila jízda s lučištníky v patách, ještě poslední ranění a mrtví tohoto boje ... a pak už se nepřátelé dali na panický útěk!
Jednotlivé prchající vojáky pronásledovali někteří jezdci. Ale většina vojska, především vojska krále Vasca, se už shromažďuje u jednoho jediného místa. Zde v hrdinném boji vedle svých vojáků padl i královský kovář a Paladin vojska krále Vasca!
Nepřítel byl odražen a rozehnán. Ale ještě nenastal čas oslav. Padlí byli se všemi vojenskými poctami pohřbeni na novém pohřebišti na návrší nad městem. Bez rozdílu, zda to byli vlastní nebo pomáhající vojáci. A spolu s nimi i padlí občané z města. A v ústraní na vzdálenější straně pohřebiště pak našli své spočinutí i mrtví nepřátelé. Slavnostně byli pohřbeni všichni - až na jediného.
Král Mieszek vzdal mému pradědovi nejvyšší královské pocty - udělil mu Řád chrabrého orla. Pak na katafalk na hruď mého praděda oděného do válečné zbroje uložil i polštářek s královskou standartou. Na polštářku ležely zlaté klíče od královského města! A po bok mu položil své zlacené turnajové kopí, které s ním prošlo bitvou. Hned nato královští vojáci pozvedli katafalk na ramena a vojsko se dlouhým průvodem vydalo na návrat domů. A až na hranice království je provázel v čele svého vojska i král Mieszek. Takovou poctu vzdal mrtvému Paladinovi tento král!
Vojenský průvod dorazil domů. Byl to příchod smutný, přesto vznešený. Královský kovář a Paladin královského vojska byl nejprve slavnostně uložen v královské kapli. Mnoho dní se s ním chodili rozloučit známí i neznámí lidé, obyvatelé jak našeho královského města, tak i ostatních měst a vesnic. Na věčný odpočinek byl pak uložen v hrobce, kterou mu nechal vystavět král Vasco. A král Vasco také nechal v královském městě vztyčit sochu Paladina královského vojska Ajantise!
Ještě jsem vám to neřekl? Ano, tento první královský kovář a první Paladin královského vojska, otec mého pradědečka Edwarda se jmenoval Ajantis. Takže já nesu jeho jméno a jsem vlastně už Ajantis II.!
Od těch dob je ve zbrojnici Paladina královského vojska navždy uchováváno zdobně zlacené Mieszkovo turnajové kopí.
Toto kopí dodává nejen samotnému Paladinovi, ale i jízdě královského vojska jakousi zvláštní sílu.
Toto kopí je nám všem také věčnou připomínkou toho, že i Paladin je smrtelný!


Přesunuto - mimo soutěž