• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

6josef6

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser42812

Guest
Příchod Jara.

Během kruté zimy nás hodně padlo. Nedostatek surovin, jídla, vojáků a neustálé útoky barbarů, jimž jsme museli každodenně odolávat. Z tisíců mužů nás zbyla jen hrstka, hrstka statečných a k smrti unavených mužů. V dáli jsme viděli nepřátelskou vlajku, vlajku, při kterém nám všem tuhla krev v žilách. ,,Nepřátelé se blíží !" vykřikl jsem. Ve chvíli paniky popadnu svůj meč, zničený štít a běžel na hradby. Zvolal jsem: ,,Budeme bojovat bok po boku, meče s meči, bratr s bratrem !" a za chvíli se z věže ozvalo: ,,Pozor katapulty !" Střeli létaly všude. Pohled na vyděšený výraz svého bratra mi dodával strachu. Desetitisíce mužů v nablýskané zbroji před hradbami. Sekery, meče, kopí, to vše bylo vidět nad jejich hlavami. V dálce šel slyšet jen ten krvežíznivý řev a vidět odhodlání k boji. Bratr v hrůze vykřikl: ,,Je nás málo ! Příliš málo !" Věděli jsme to, je konec... desetitisíce mužů proti dvou stům mužů, nemožné...

Bratři padali z hradeb pod palbou nepřátelských katapultů a šípů. V tu chvíli jsem se porozhlédl, hradby byly prolomeny a muži rozdrceni. Najednou jsem jen myslel na ochranu své drahé rodiny, schované v hlavní budově. ,,Co s nimi bude? Přežijí ? Utečou ?" to vše se mi ozývalo v hlavě. Popadl jsem zbytek mužů, jenž stáli po mém boku. ,,Ženy ! Děti ! Braňte je !"

Nikdy nezapomenu na to osudné jarní ráno, padesát mužů před tou proklatou budovou proti masivnímu množství nezastavitelných krvelačných vojáků. Stáli tam, v krvi, ve zbroji, s meči, bratr s bratrem.

Najednou se z naší zničené věže ozvaly poslední slova: ,,Je zpátky ! Král se vrátil !" Za jeho zády byly statisíce mužů. Muži ze Severu, z Jihu, z Východu. Jeho bratr po jeho boku tasil meč. ,,Šli nám na pomoc !" Ranní slunce mi svítilo do očí, tuhá zima se začala stahovat, sníh mizel. To král přivolal jaro ! To on nám přinesl život ! Bylo však pozdě, šíp mne zasáhl do těla. Ležím na zemi, dívám se na své skví pokryté muže. Poslední tucet mužů !

Druhý den se probouzím v krví pokryté posteli. Bez ruky, bez šance na přežití. Tuto vzpomínku jsem napsal, aby nikdo nezapomněl na to, co bylo ten den dokázáno, co náš král dokázal. Nejhezčí jaro mého života, statisíce mužů připraveni bojovat, ta masivní síla, jenž přišla s jarem. Úchvatné ! Kdybych měl ještě někdy tu šanci si to znovu prožít, jdu do toho !

Předejte tento dopis synovi, ženě a předčítejte ho všem z vesnice, aby nikdy nezapomněli, za co všechno stojí jaro.
 

sakaal

Support Officer
Člen týmu
Support Officer
Speed Administrátor
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
260
Pekný príbeh
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru