DeletedUser42809
Guest
Ani špeh veselku nezastaví
Kapitola I. - Dopoledne
Nepřátelský špeh kráčí na konci obchodní karavany. Jarní slunce mu svítí do očí a tak si musel nasadit kapuci, a nejen on. To mu celkem vyhovuje, protože snadněji proklouzne kolem stráží a splyne s davem. Kolona se pomalu souká branou a šermíři s kopijníky nakukují do vozů. Využil chvilku nepozornosti a dostal se dovnitř. Jeho ruka uvolnila sevření dýky pod pláštěm a otřel si čelo.
"A je to!" řekl si v duchu.
Rychle se zorientoval a následoval lidi na náměstí. Zdá se, že tu mají nějakou jarní slavnost. Mladé dívky tancují v kroužku a kluci na ně koukají. Pár bardů jim k tomu zpívá a hraje veselé písně. U stánků s vínem a pivem jsou zástupy lidí. Vůně klobás došla až k němu. Tahle slavnost ho ale nezajímala. Šel dál. Prošel kolem jednoho stánku s klobásami a ze zvyku jednu ukradl. Byl v tom dobrý. Špeh musí mít odvahu a zručnost. S chutí se zakousnul.
Došel až na kraj náměstí a spatřil kasárnu. Vojáci bušili do cvičných figur a mistr jim radil. Jedna hlídka opodál se bavila mezi sebou a okolí moc nevěnovala pozornost. Vytáhl kus pergamenu a začal dělat úhlem poznámky a nákresy.
"Hej chlapče, co to děláš?!" ozval se za ním hrubý hlas.
Špeh sebou trhl a otočil se. Spatřil kopijníka který se za nim vynořil zpoza domu. Hlavou mu proběhlo několik myšlenek, ale jen jedna byla ta správná. Uteč se a schovej se. Špeh se rozeběhl přes náměstí s cílem ztratit se v davu nebo najít vhodný úkryt. Kopijník se za ním rozeběhl a hulákal "Chyťte ho!".
Špeh naběhl do davu a srazil na zem jednu babku s medovinou v ruce. Medovina chrstla do obličeje jednomu pánovi a ozvaly se nadávky. Špeh se otočil, aby zjistil co se za ním děje a to byla chyba. Z davu před ním se vynořila hlídka a on už se jí nedokázal vyhnout. Vběhl jim do náruče. Chytli ho.
Bard začal zpívat píseň. Tak tu máme veselo, už ho chytli a na popravu táhnou, ...
Špeh s tetováním na krku ale nebyl žádný dělník, kterého by zastrašilo pár stráži. Čas kdy ho táhli využil k rozmyšlení plánu. Lidé na něj pokřikovali hanebné slova a občas na něj i něco hodili. Naštěstí to zasahovalo i stráž. Když jeden bojovník co ho držel, dostal nějakou starou okurkou do obličeje, povolil sevření. Toho špeh ihned využil a vyprostil ruku. Rychlý jak šíp tasil svou dýku a vrazil jí druhému do krku. Provedl úhybný manévr a řízl přes obličej toho prvního. Rozeběhl se k jezdci na koni, který byl opodál, skočil na něj a s pomocí dýky ho sundal. Osedlal koně a rozeběhl se přímou dráhou k bráně. Bořil stánky a lidi kteří se mu pletli do cesty prostě srážel. Jeden stánek s nádobím přeskočil, ale kůň zadní nohou zavadil o pult a stánek rozlomil. Všechna keramika se rozbila o zem.
Koně nutil k maximálnímu výkonu a bylo mu jedno jestli ho užene nebo zmrzačí. U brány se začali houfovat zbrojnoši, kteří spatřili rozruch na náměstí. Špeh neměl jinou šanci než to projet. Kopijníci už přichystali své bodce a špeh přinutil koně skočit, se snahou hradbu kopí přeskočit. Bylo jasné, že to nemůže dopadnou dobře, ale on to musel prostě zkusit. Kůň dostal zásahy do břicha a špeh do nohy. Kůň dopadl na zem a skácel se. Špeh se vykutálel ze sedla a pokusil se o útěk. Zraněná noha mu to ale nedovolila. Byl znovu dopaden.
Někteří opilci si toho ani nevšimli a vesele tancovali dál na písně bardů, které nepřestávali hrát. Měli radost a těšili se z jarní oslavy.
Kapitola II. - Noc
Špeh byl dovlečen do vězení. Šlechtic rozhodl, že dnes ho popravovat nebudou, aby nenarušili jarní svátky. Lid už byl opilý a každá poprava musí mít zastrašující účinky, což by dnes nepřineslo své ovoce. Špeh, kterému v jeho cechu přezdívají Gosel, v jejich nářečí od slova kozel, dostal další šanci. Kdyby ho odvlekli ihned na popraviště těžko by z toho vyváznul s hlavou na krku, ale takhle šanci měl.
Gosel sedí na slámě ve vězení a ovazuje si ránu pruhem látky ze svých kalhot. Rána ještě není tak vážná aby umřel, ale co nejrychleji bude potřeba vypálit, než se zanítí. Sebrali mu celou jeho výbavu, tedy kromě jeho přívěsku na krku, který nebyl moc pěkný a nikdo ho nechtěl. Byl to nahrubo ukovaný kus železa stočený do spirály, který by si ani děti na trhu nekoupili.
Venku se setmělo a slavnosti utichly. Pár opileckých hlasů se ještě ozývalo, ale bylo jich málo. Do cely za špehem pronikal jen svit měsíce, skrz malé zamřížované okénko. Kolem cel procházel hlídač s pochodní. Gosel vzal do prstů svůj přívěšek a rozmotal ho. Přešel k zámku a začal se v něm šťourat. Umění otevírat zámky se naučil ve svém cechu hned z počátku. Jeho mistr to považoval pro jejich práci za důležité. Zámek cvakl a otevřel se. Špeh se vybelhal ven. Noha ho bolí a těžko se mu chodí. Musí se opírat o zdi. Z pravé chodby zaslechl přicházet strážného. Postavil se zády ke zdi, na kraj rohu a čekal. Strážného předcházelo světlo jeho pochodně, které se pomalu vlévalo do příchozí chodby s celami. Nejprve vešla pochodeň, a jen co se objevila hlava, z poza rohu vystřelila ruka špeha a vší silou ho udeřila přes nos do hlavy. Strážný se skácel na zem. Gosel ho okradl o meč a pochodeň a pokračoval dál. Meč využíval jako hůl.
Když se úspěšně dobelhal ke vstupním dveřím do věznice, čekala ho ještě jedna překážka. Hlídač.
Gosel zabušil zevnitř na dveře. "Potřebuju pomoct, dole se asi něco děje!"
Zámek cvaknul a ve dveřích se objevil strážný. Než však stačil zareagovat jeho krkem projel meč.
Špeh nechal pochodeň uvnitř a vyšel ven. Po náměstí chodí hlídky, ale to by neměl být problém, pokud se bude držet ve stínu a nebude dělat hluk. Vzal to kolem stájí, kde vzal lano a dobelhal se až k hradbám.
Meč si strčil za opasek a po všech čtyřech vyšplhal po schodech až na ochoz. Přikrčený se rozhlédnul. Každých asi dvacet sáhů je jeden hlídač. Naštěstí očekávají útok z venčí a né zevnitř, a tak jsou opření o hradby a znuděně koukají do tmavé dáli. Gosel se začal opatrně plížit k tomu, kterého měl nejblíž. Sebemenší hluk by ho mohl prozradit. Šel tak opatrně jako nikdy. Velice pomalu a každý krok pečlivě zvažoval. Když byl u něj, položil mu ruku na pusu, aby nemohl vyloudit ani hlásku, a zároveň pomocí druhé ruky mu vší silou škubnul hlavou, a zlomil mu páteř. Tělo ale nenechal jen tak ledabyle dopadnout na zem. Držel ho a opatrně a nehlučně ho položil na zem. V pokleku z ramene sundal lano a přivázal ho k hradebnímu zubu. Sundal meč, aby necinkal a nevadil mu, a položil ho tiše vedle mrtvoly. Opatrně přelezl hradby a začal slaňovat. S bolavou nohou to pro něj bylo čiré utrpení, ale nesměl ani pípnout.
Došlápl na zem a začal se plížit daleko od hradeb. Tma a terén mu poskytli dobré krytí. Našel si klacek jako hůl a hladový a unavený se belhal krajinou až k hlavní cestě. Když přijížděl, očekával jiný scénář. Rychle do města a rychle ven. Málem se ale nevrátil. Koně nechal ukrytého v lese, aby nenápadně pronikl bránou. Když ho konečně našel, ulevil si. Ze své cestovní výbavy vyndal křesadlo a rozdělal oheň. Strčil do něj špičku meče, který nechal s výbavou u koně, a napil se vína z měchu. Napil se hodně. Pak zakousl sýr a chléb. Přešel k ohýnku a rozvázal si ránu. Jezdeckými rukavicemi chopil meč a sebral veškerou sílu. Meč přiložil k ráně a zatlačil. Lesem se ozval ukrutný křik a stráže na hradbách zpozorněli. Gosel se svalil na zem a těžko oddychoval. Takto tam ležel asi čtvrt hodiny než se vzpamatoval. Zvednul se a mečem rozhrnul oheň, aby ho nikdo nenašel, kdyby z hradu náhodou vyslali hlídku. Dosoukal se ke koni a sundal z něj ovčí deku. Zabalil se a vyčerpaný usnul. Tady ho nikdo nenajde a jen co nabere sílu, zamíří domů.
♣ ♣ ♣
Haruanornor
Haruanornor
Naposledy upraveno moderátorem:
