DeletedUser41822
Guest
Píše se rok 1756 a ve světě Divokých kmenů, jedenu z vesničanek probouzí bouřlivý křik nájezdníků. V hlavě spousta myšlenek "mám utéct či zůstat? A co mé dítě, musím ho přeci ochránit".
Šokem probuzená se rozhlídne a v dětské postýlce nezbylo nic než peřinka vycpaná slámou. Zapálí svíčku a mezi tím slyší dupot odjíždejících koní.
Rozklepaná a ubrečená přijde k postýlce a když si všimne krvavé táhlé stopy, která vedla přímo z dvěří jejich chatrče ven, rozbuší se jí srdce ještě víc.
Ariel se bez přemýšlení vydá po stopách krve když o několik metrů dál si všimne že stopy vedou do Temného lesa.
Do lesa tak temného a strašidelného že žádný z vojáků neměl odvahu se tam vydat na průzkum. Odhodlaná se pomstít a najít svého prvorozeného, jediného syna, se Ariel vydává dál.
Vkročí do lesa a když se ohlídne zpět vidí jen křoví a stromy, které se splétají do sebe a uzavírají cestu.
Ariel slyší křik dítěte, pozorně poslouchá a následuje zvuk. Začal foukat vítr tak silný že se ohýbají stromy až k zemi a větvemi rozškrabávaj Ariel kůži.
Odhodlaná, však vystrašená matka jde dál. Nemůže zastavit. Jde jak o její život, tak o život dítěte.
V dáli, na skalce, je shrbená postava s rudě zářivíma očima. Přes sebe hozen zářivě bílí, roztrhaný hábit s kapucí. Ariel se ohlédne za sebe, koukne zpět a na místě kde byla postava nic není. Jen černý, hustý kouř,
který se tvaruje do symbolu lebky.
Vyděšená matka se potichu plíží k místu kouře, když v tom slyší skřiplavý,tajemný ženský hlas: "Jsi hloupá! Otoč se a jdi! Dokud máš ještě čas (zlověstný chcichot)"
Ariel se zoufalstvím a strachy rozbrečí, avšak pokračuje v cestě.
Potká osobu, která předtím stála na té skalce. Přijde k ní blíže, postava zvedne hlavu a jen se ušklíbne.
Je to žena! Ošklivá stará žena. Matka si všimne, že žena drží jejího synka v náručí. Začne jí domlouvat:" Prosím vrať mi syna, dám ti cokoli!"
Stařena jí podává syna. Matka začne děkovat, když v tom stařena zvedne levou ruku. Ariel jí zvedne taky.
"Co se to se mnou děje! Ona mne ovládá!" řekne si Ariel v duchu.
Stařená Ariel pohledí do očí, usměje se a špinavým ostrým drápen, na levé ruce přejede do prázdna.
Ariel dělá to samé. Ovšem né do prázdna, ale do svého syna.
Když v tom se probudí, nechá zavřené oči a radostně si pomyslí že to byl jen zlý sen.
Aby zkontrolovala syna, který právě brečí, otevře oči a nad ní stojí znovu Bílá Paní.
Snad se bude líbit, psal jsem nejdřív o temném lese, zabral jsem se do toho a vůbec jsem tam nezmínil tu Ztracenou Armádu
Tak jsem to upravil takle 
Šokem probuzená se rozhlídne a v dětské postýlce nezbylo nic než peřinka vycpaná slámou. Zapálí svíčku a mezi tím slyší dupot odjíždejících koní.
Rozklepaná a ubrečená přijde k postýlce a když si všimne krvavé táhlé stopy, která vedla přímo z dvěří jejich chatrče ven, rozbuší se jí srdce ještě víc.
Ariel se bez přemýšlení vydá po stopách krve když o několik metrů dál si všimne že stopy vedou do Temného lesa.
Do lesa tak temného a strašidelného že žádný z vojáků neměl odvahu se tam vydat na průzkum. Odhodlaná se pomstít a najít svého prvorozeného, jediného syna, se Ariel vydává dál.
Vkročí do lesa a když se ohlídne zpět vidí jen křoví a stromy, které se splétají do sebe a uzavírají cestu.
Ariel slyší křik dítěte, pozorně poslouchá a následuje zvuk. Začal foukat vítr tak silný že se ohýbají stromy až k zemi a větvemi rozškrabávaj Ariel kůži.
Odhodlaná, však vystrašená matka jde dál. Nemůže zastavit. Jde jak o její život, tak o život dítěte.
V dáli, na skalce, je shrbená postava s rudě zářivíma očima. Přes sebe hozen zářivě bílí, roztrhaný hábit s kapucí. Ariel se ohlédne za sebe, koukne zpět a na místě kde byla postava nic není. Jen černý, hustý kouř,
který se tvaruje do symbolu lebky.
Vyděšená matka se potichu plíží k místu kouře, když v tom slyší skřiplavý,tajemný ženský hlas: "Jsi hloupá! Otoč se a jdi! Dokud máš ještě čas (zlověstný chcichot)"
Ariel se zoufalstvím a strachy rozbrečí, avšak pokračuje v cestě.
Potká osobu, která předtím stála na té skalce. Přijde k ní blíže, postava zvedne hlavu a jen se ušklíbne.
Je to žena! Ošklivá stará žena. Matka si všimne, že žena drží jejího synka v náručí. Začne jí domlouvat:" Prosím vrať mi syna, dám ti cokoli!"
Stařena jí podává syna. Matka začne děkovat, když v tom stařena zvedne levou ruku. Ariel jí zvedne taky.
"Co se to se mnou děje! Ona mne ovládá!" řekne si Ariel v duchu.
Stařená Ariel pohledí do očí, usměje se a špinavým ostrým drápen, na levé ruce přejede do prázdna.
Ariel dělá to samé. Ovšem né do prázdna, ale do svého syna.
Když v tom se probudí, nechá zavřené oči a radostně si pomyslí že to byl jen zlý sen.
Aby zkontrolovala syna, který právě brečí, otevře oči a nad ní stojí znovu Bílá Paní.
Snad se bude líbit, psal jsem nejdřív o temném lese, zabral jsem se do toho a vůbec jsem tam nezmínil tu Ztracenou Armádu
Tak jsem to upravil takle 