• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Baelor

  • Zakladatel vlákna DeletedUser43348
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser43348

Guest
Novoroční oslavy a den poté v Kartouzské vesnici

Krajina byla azurově třpytivá. Pomalu zapadající slunce vykreslovalo velkou vesnici na západě, jakoby to byl Avalon krále Artuše. Nesla název Kartouzy a její pán byl světa znalý rytíř Gerhart ze Střihomi. Několik jezdců na sličných ořích se rychlým tempem brodilo sněhem směrem k vysokým kamenným hradbám, kterými byla vesnice kolem dokola obehnána. Vpředu skupiny jel šlechtic nízkého původu Hanuš Dlouhoruký pán na sousední tvrzi Vengerberg. Muž jako žula tvrdých rysů a navenek totožné povahy.

„Až dorazíme do Kartouz doufám, že je všem jasné, jak se mají chovat a na čem jsme se domluvili...Co se chichotáš Čeňku? Zrovna ty si svýho vrabčáka drž hezky v gaťatech, nebo ti ho vlastnoručně upižlu a opovaž se očumovat Gerhartovu dceru, vím že si na ní měl zálusk.“ pronesl Dlouhoruký s hrozbou v hlase. „Nemíním poslouchat, jak má čeládka nemá žádnou kázeň. Tady nebudeme v Kdovíkde, ale na Kartouzském panství pamatujte na to, chásko prašivá.“ huboval dál Hanuš i ostatním svým služebným. Na reakci nemusel dlouho čekat. „Jistě pane, ale považte, co když se mě bude chtít nějaká třebas násilím zmocnit mám jí bránit? Nebude pak všude prohlašovat, jaké neschopné služebníky zaměstnáváte?“ dodal s nevinným výrazem, ale s neskrytou ironií v hlase neblaze proslulý Čeněk přezdívaný Dlouhý. Čtenářům jistě nemusím sáhodlouze popisovat, že tato přezdívka nevznikla kvůli jeho výšce, zasloužily se o ni jiné přednosti. „Legrácky na ty by tě užilo, tož raději vzít pořádně za práci a dělat čest svému pánu zdrženlivostí, nebo dobrými mravy to tě ani nenapadne, je mi to nad slunce jasné,“ odmlčel se Hanuš, „jen tě chci upozornit na jedno kdo s čím zachází tím také schází. I má bezbřehá trpělivost má své meze na to nezapomínej. Nikdo z vás by neměl.'' Otočil se na svou družinu, aby viděli smrtelně vážný výraz v jeho tváři a ani jeden z nich si již nedovolil oponovat.

Na půl míle od vesnice již byla cesta dobře prohrnuta, tudíž mohli popohnat koně do cvalu. Ze vsi se linuly tenké proužky kouře a obklopovaly vysokou věž gotického kostela byl to nádherný pohled jako vystřižený z evangelia. Dojeli k mohutné dřevěné bráně a již je vítal purkrabí hlavní budovy. Ihned jim dle zvyklostí popřál vše nejlepší do nového roku. Hanuš nechal koně i zbytek doprovodu na nádvoří. Každému ještě přidělil letmé rozkazy a vydal se do tepla za Gerhartem, ačkoliv přijel z důvodů oslav nového roku, mínil je využít i k obchodním stykům. Jak říkával jeho otec, kdo nelení tomu se zelení v zeleni a Hanuš potřeboval, aby se zazelenalo. Už několik měsíců byl odříznut od obchodu. Uvalené sankce od knížete a zpustošené tržiště nenahrávali k blahobytu. Přes léto se uživil díky několika farmám a sběru surovin, ale zimní měsíce pro něho byli vždy ztrátové. Co naplat rodinná pokladnice zela prázdnotou.

Cestou do hlavní budovy zahlédl podivně oblečené cizince pracující v dílně na všemožných dělobuších a prazvláštních šípech, které hostitel nechal přivézti jako novinku z divokého východu k vítání nového roku. V hlavním sále u krbu již na něj čekal Gerhart s konvicí plnou vína a dvěma džbány na starém dubovém stole stojícím několik kroků od krbu, aby hodovníci měli potřebné pohodlí.

„Vítám tě Hanuši šťastný nový rok přeji, posad se, napij se. '' uvítal kartouzský pán svého hosta. „Děkuji za pozvání pane Gerharte a také tobě přeji vše nejlepší do nového roku,'' vyřídil Hanuš nezbytný úvod přisedl si zavdal do džbánu vína z konvice a pokračoval, „velice mne překvapilo, když sem se dozvěděl ze zde dnes hostíš vysoce postaveného preláta je to pravda? Opravdu dnes s námi bude slavit biskup Vratislavský? Čemu vděčíš za takovou čest, smím-li být tak zvědav?'' Vybalil bez okolků pán na tvrzi Vengerberg a z plna hrdla se napil ze džbánku, až ho do sebe celý vyprázdnil a už držel v
ruce konvici a s mlaskáním si naléval další. Slavili přeci příchod nového roku. „To víš, že smíš milý sousede,“ začal Gerhart s pohledem upřeným z okna na zasněženou večerní krajinu, „věc se má tak že biskupův synovec, bratranec Opavského knížete by si rád vzal moji dceru za manželku tak poslal pobožného strýčka, který má náhodou cestu do Říma na výzvědy zda-li věno, které mu slibuji mám z čeho uhradit a jestli je má dcera stále panna...šklebíš se chápu tě taky bych to bral jako urážku, kdyby se nejednalo o biskupa, ale znáš to, kdo by nechtěl být za dobře s církví.'' dokončil a také do sebe jedním obratem otočil pohár s vínem. V okamžiku doléval další. Slavili přeci nový rok. „Upřímně Gerharte s biskupem sem ještě na nový rok neslavil… myslíš, že se to sluší opíjet sluhu božího? Nebude na mě pak donášet svatému otci v Římě?'' Osměloval se vínem podroušený Hanuš „Ba, ba...'' přitakával mu Gerhart. „Nemusíš se obávat milý sousede. Biskup stráví, prý na oslavu nového roku, celou noc v modlitbách.'' postěžoval si s říhnutím pán na Kartouzech a oba do sebe v mžiku otočili další dva poháry.

Chvíli ještě debatovali o Papeži a církevních hodnostářích, pak se jejich hovor obrátil k obchodním plánům na příští rok. Vypili první konvici, druhou, třetí mezitím se hlavní sál zaplnil dalšími hosty urozenými i neurozenými. V místnosti to žilo, tančilo se, hodovalo na všelijakých pochoutkách, mezi nimiž nechyběli pečené husy, nadívaní krocani či obrovské domácí prase na rožni. K pokrmům hosté pili silné červené víno. Zábava byla v plném proudu.

O půlnoci se šli všichni podívat na velkolepý ohňostroj na nádvoří. Když skončil za mohutného potlesku se někteří vydali do svých postelí a jiní šli ještě popíjet do hlavní budovy. Pán na Vengerbergu si šel ulevit k nejbližšímu stavení, dávivě se vyzvracel a opřel zády o roubenou stěnu budovy. Měl dost. Pomalu rozdýchával vypité a vyzvracené víno. Poslední co zaslechl předtím, než usnul, byly tupé rány, jako když řezník porcuje poražený dobytek a smích. Až příliš povědomý smích. Poté propadl do bezesného spánku opilce.

Ráno se Hanuš probral s děsnou bolestí hlavy na studené zemi. Byl v kovárně. V ruce držel sekáček zbarvený do ruda, svou hnědou prošívanou vestu měl posetou skrnami stejné barvy. V první chvíli ho napadlo, že to včera s tím vínem opravdu přehnal. Ze zmatených myšlenek ho vytrhl křik kovářovi ženy: „Dobří lidé našla sem ho. Vrah je tady!'' Zavřeštěla, zabouchla dveře v kovárně a zandala je na petlici. Hanuš nemusel blíže zkoumat tekutinu rozlitou na vestě, aby poznal, že je to krev...než se vzpamatoval, vběhli pro něho do kovárny čtyři kopiníci, dali mu na ústa roubík a od cesty několik ran pěstí do břicha až nemohl popadnout dech. Odvlekli ho na nádvoří, kde už čekala připravená hranice. Pána na Vengerbergu ovládlo zděšení, znechucení a absolutně nechápal situaci, která nastala.

U hranice stál dav lidu a v jeho čele Gerhart rytíř ze Střihomi vládce místního panství. S kamennou tváří si pohrdavě prohlížel svázaného Hanuše. „Tento muž se moji drazí přátelé provinil tím nejhorším možným zločinem, který může křesťan spáchat, “ po těchto slovech to na nádvoří jen zašumělo, „vztáhl ruku na sluhu božího v téměř posvátný den na nový rok v opilosti zamordoval ctihodného biskupa Konráda z Vratislavi a jeho tělo znesvětil hanba mluvit…Jakožto právoplatný pán a vykonavatel práva na Kartouzech odsuzuji ho tudíž k smrti kacířské to značí upálením na hranici…rozsudek bude vykonán ihned, znáte to, vždyť přísloví říká, jak na nový rok tak po celý rok. Já si myslím, že spravedlnost by neměla otálet dlouho inu na hranici s tou nelidskou šelmou.“ Po poslední větě Kartouzského pána, dav shromážděný na nádvoří propukl v nezměrný jásot.

S Hanušem kopiníci smýkli, odvlekli ho na hromadu naskládaného dříví a pečlivě přivázali ke kůlu. Jeden z pacholků zapálenou pochodní podpálil hranici a pán na tvrzi Vengerberg se za chvíli svíjel, pod plameny olizujíc mu spodek těla. Upalovaný, i přes roubík, kvílel opravdu jako nelidská šelma. Za několik minut už hořel celý v plamenech. Na obličeji Gerharta se objevil potěšený úsměv. Po jeho boku stál Čeněk řečený Dlouhý a na rtech mu hrál stejný výraz. Vše jim vyšlo podle plánu. Kéž by byl každý nový rok takovýto povzdechl si pán na Kartouzech a vydal se na snídani. I když pro něho bylo upalování náramná podívaná, nechtěl zmeškat jídlo. Víte jak se to říká, jako na nový rok tak po celý rok. Kdo ví, kdy začne opět takto povedeně. :)
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser43348

Guest
Chápu dobře že jde o vulgarity a v jednom místě náboženský kontext proti katolické církvi ? Není to myšleno jako urážlivé vůči jakémukoliv náboženství.Jen jsem chtěl prostředí zasadit do doby post- temného středověku kde i z hlediska husitství v našich zemích panovala takováto nálada. Ovšem plně respektuji pravidla fóra a dle toho svůj příspěvek úpravím. Děkuji za upozornění.
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru