- Počet poděkování
- 1.359
Poslyšte prazvláštní vánoční příběh
Bylo, nebylo. Za devatero horami a devatero lesy je panství, které se snaží v každém ohledu být soběstačné a tak i vánoční stromky si předem pěstují, aby se v případě bohaté nadílky sněhu nemuseli plahočit vysokými závějemi bůhví kolik hodin cesty.
Ale jak to tak bývá - člověk míní, Pánbůh mění. I poslal na ves s pěstovaným budoucím vánočním stromem pohromu v podobě loupeživých nájezdníků. Ves se jim sice dobýt nepovedlo, ale dokonale ji vyplenit ano. Neušetřili ani léta pěstovanou krásně vzrostlou jedličku. Necitlivě ji podřízli a odvezli jako válečnou trofej. Budoucí vánoční stromky v jiných vesnicích panství ještě nenabyly kýženého majestátního vzrůstu a tak vesničanům nezbylo, než zorganizovat výpravu pro strom do sice nedalekého, ale podle tradované letité pověsti začarovaného lesa.
Bylo by tedy čirým bláznovstvím, kdyby se na takovou výpravu vydal šlechtic samotný. Byla svolána družina nejoddanějších a nejnebojácnějších bojovků. Babky kořenářky je vybavily škapulíři s bylinkami na ochranu proti temným mocnostem. Zbrojíři je vybavili těmi nejodolnějšími zbraněmi i zbrojí, nechyběla ani svěcená voda a kadidlo.
Družina vyrazila do temného tajemného lesa. Cesta probíhala klidně a tak brzy narazili na překrásnou jedličku. Jak však poprvé ťali sekerou do kmenu, kde se vzali - tu se vzali - tajemní jezdci na černých koních.
Nastala nepředstavitelná bitevní vřava, tu se blýskla čepel meče, tu vystříkla svěcená voda, zavonělo kadidlo a posléze se rozhořely signální ohně založené ze suchého dřeva, které si, pro případ nouze nejvyšší, vezla družina s sebou. Nikdo dodnes neví, co z toho pomohlo bitvu vyhrát. Jisté je jedno. Nájezdníci se náhle dali na ústup. Zahnala je svěcená voda nebo dusot kopyt přijíždějící podpory? Ať tak, či tak, šlechtic v klidu dokončil pokácení stromu, který byl za vítězného bojového pokřiku dopraven na panství a slavnostně vztyčen nedaleko kostela.
Vánoční nálada prozářila tváře všech a večer u loučí pomalu vznikala nová legenda...
Bylo, nebylo. Za devatero horami a devatero lesy je panství, které se snaží v každém ohledu být soběstačné a tak i vánoční stromky si předem pěstují, aby se v případě bohaté nadílky sněhu nemuseli plahočit vysokými závějemi bůhví kolik hodin cesty.
Ale jak to tak bývá - člověk míní, Pánbůh mění. I poslal na ves s pěstovaným budoucím vánočním stromem pohromu v podobě loupeživých nájezdníků. Ves se jim sice dobýt nepovedlo, ale dokonale ji vyplenit ano. Neušetřili ani léta pěstovanou krásně vzrostlou jedličku. Necitlivě ji podřízli a odvezli jako válečnou trofej. Budoucí vánoční stromky v jiných vesnicích panství ještě nenabyly kýženého majestátního vzrůstu a tak vesničanům nezbylo, než zorganizovat výpravu pro strom do sice nedalekého, ale podle tradované letité pověsti začarovaného lesa.
Bylo by tedy čirým bláznovstvím, kdyby se na takovou výpravu vydal šlechtic samotný. Byla svolána družina nejoddanějších a nejnebojácnějších bojovků. Babky kořenářky je vybavily škapulíři s bylinkami na ochranu proti temným mocnostem. Zbrojíři je vybavili těmi nejodolnějšími zbraněmi i zbrojí, nechyběla ani svěcená voda a kadidlo.
Družina vyrazila do temného tajemného lesa. Cesta probíhala klidně a tak brzy narazili na překrásnou jedličku. Jak však poprvé ťali sekerou do kmenu, kde se vzali - tu se vzali - tajemní jezdci na černých koních.
Nastala nepředstavitelná bitevní vřava, tu se blýskla čepel meče, tu vystříkla svěcená voda, zavonělo kadidlo a posléze se rozhořely signální ohně založené ze suchého dřeva, které si, pro případ nouze nejvyšší, vezla družina s sebou. Nikdo dodnes neví, co z toho pomohlo bitvu vyhrát. Jisté je jedno. Nájezdníci se náhle dali na ústup. Zahnala je svěcená voda nebo dusot kopyt přijíždějící podpory? Ať tak, či tak, šlechtic v klidu dokončil pokácení stromu, který byl za vítězného bojového pokřiku dopraven na panství a slavnostně vztyčen nedaleko kostela.
Vánoční nálada prozářila tváře všech a večer u loučí pomalu vznikala nová legenda...