- Počet poděkování
- 15
Jednoho mrazivého prosincového rána se mladý šlechtic Alexandr rozhodl osobně pořídit pro svou vesnici krásný vánoční stromeček. Jeho panství obklopovaly krásné hluboké lesy, kde rostly statné smrky a jedle a tak se vydal na cestu se svou věrnou stráží věříc, že den bude klidný a radostný.
„Pane, je to moudré jít tak daleko? Sousedi ze západního města právě teď nejsou zrovna přátelsky naladění,“ varoval ho jeho vojenský generál.
„Neboj se, naše dlouhodobé spory jsou o Vánocích zapomenuty. Kdo by se chtěl prát v tak svatém čase?“ odpověděl šlechtic Alexandr s klidným úsměvem.
Avšak osud měl jiné plány.
Když dorazili k okraji lesa, Alexandr a jeho muži si vybrali majestátní smrk, který by mohl zdobit jeho ves. Právě v okamžiku, kdy první sekera pronikla do kmene,
se z křoví vyřítilo na koních deset ozbrojenců. Byli to muži ze západního města, vedení jejich generálem Konrádem.
„To je naše území, Alexandře! Co to tu kradete?! “ zařval generál Konrád a jeho muži tasili zbraně.
„Klid, generále Konráde! Přicházíme v pokoji. Tento strom není o penězích či slávě, ale o Vánocích! Pojďme se raději dohodnout, než vylévat krev kvůli kusu dřeva“ odpověděl Alexandr s pevností v hlase.
Konrád byl žárlivý a tvrdohlavý generál, avšak na chvíli si zamyšleně prohlédl Alexandra.
Pak se rozesmál a poznamenal:
„Tvoje slova mají váhu, mládenče. Ale neodejdete tak snadno.
Strom si můžete vzít, pokud se zavážete, že jej ozdobíte nejen pro svou vesnici, ale i pro lid z mého města.
Ať tento strom spojuje naše kraje v duchu Vánoc!“ řekl generál Konrád.
Alexandr zprvu nechtěl s generálem souhlasit a přemýšlel o tom vzít si jiný strom, avšak strom byl tak krásný a veliký a únava z dlouhých bojů a sporů byla veliká též a tak s generálem Konrádem souhlasil a strom společně odtáhli do jeho vesnice, do které měli v časech svátků a Vánoc přístup i lidé z Konrádového města.
Společně pak pili, jedli, oslavovali a ukončili hádky mezi sebou a vrhli se s chutí po boku do nového roku!
„Pane, je to moudré jít tak daleko? Sousedi ze západního města právě teď nejsou zrovna přátelsky naladění,“ varoval ho jeho vojenský generál.
„Neboj se, naše dlouhodobé spory jsou o Vánocích zapomenuty. Kdo by se chtěl prát v tak svatém čase?“ odpověděl šlechtic Alexandr s klidným úsměvem.
Avšak osud měl jiné plány.
Když dorazili k okraji lesa, Alexandr a jeho muži si vybrali majestátní smrk, který by mohl zdobit jeho ves. Právě v okamžiku, kdy první sekera pronikla do kmene,
se z křoví vyřítilo na koních deset ozbrojenců. Byli to muži ze západního města, vedení jejich generálem Konrádem.
„To je naše území, Alexandře! Co to tu kradete?! “ zařval generál Konrád a jeho muži tasili zbraně.
„Klid, generále Konráde! Přicházíme v pokoji. Tento strom není o penězích či slávě, ale o Vánocích! Pojďme se raději dohodnout, než vylévat krev kvůli kusu dřeva“ odpověděl Alexandr s pevností v hlase.
Konrád byl žárlivý a tvrdohlavý generál, avšak na chvíli si zamyšleně prohlédl Alexandra.
Pak se rozesmál a poznamenal:
„Tvoje slova mají váhu, mládenče. Ale neodejdete tak snadno.
Strom si můžete vzít, pokud se zavážete, že jej ozdobíte nejen pro svou vesnici, ale i pro lid z mého města.
Ať tento strom spojuje naše kraje v duchu Vánoc!“ řekl generál Konrád.
Alexandr zprvu nechtěl s generálem souhlasit a přemýšlel o tom vzít si jiný strom, avšak strom byl tak krásný a veliký a únava z dlouhých bojů a sporů byla veliká též a tak s generálem Konrádem souhlasil a strom společně odtáhli do jeho vesnice, do které měli v časech svátků a Vánoc přístup i lidé z Konrádového města.
Společně pak pili, jedli, oslavovali a ukončili hádky mezi sebou a vrhli se s chutí po boku do nového roku!
