- Počet poděkování
- 19
Zatímco poslední paprsky slunce barví hladinu vody do zlatavé záře, šlechtic vyhlíží z hradeb u břehu rybníka svou dosud neznámou budoucnost.
V jeho očích mu hořela nevyslovitelná touha – jaro, které přináší nejen nový život, ale i nové výzvy.
Od jeho hradeb šel stále ještě chladný vítr, který mu šeptal o blížícím se boji, o čase, kdy klid dá přednost ostrým čepelím.
Ještě chvíli si užívá tu pomíjivou krásu, než jej povinnost znovu zvolá do sedla a jeho vojsko bude povoláno.