DeletedUser33439
Guest
Příběh šlechtice
Odhodil žezlo do pelechu ve svém stanu, obléhání se táhlo. Pokaždé, když se zdálo, že město padne pod jejich kopyty, přišly nové posily a rozdrtili útočníky. Již sedmý paladin padl pod jeho vedením. Stále nové jednotky se šikovaly na polích. Čím dál tím mladší, téměř stále chlapci. Posadil se celý znaven do svého křesla. Pozvedl číši překvašeného vína, usrkl a zahleděl se daleko skrze plentu stanu. Zapadající slunce ji barvilo do žhavé rudé a házelo mihotavé stíny pobíhajících jednotek. To on však neviděl, hleděl dále, hleděl tam, kam mohl dohlédnout jen on, hloubal ve svých vzpomínkách, které mu pomalu, ale jistě barvily vous došeda. Voják stárne rychleji než rolník, věděl to moc dobře.
V táboře se rozhořely první pochodně, stejně tak na hradbách. Odložil prázdnou číši, chystal se už poněkolikáté si dolít, ale za plentou se zastavil stín a řekl pevným mužným hlasem. „Pane?“ „Jen pojď dovnitř.“ Odvětil šlechtic laxně, jak rád by byl zpět za hradbami domova a zapomněl na všechno to dobývání. Přes roušku vína nepoznal, zdali je příchozí nový paladin, či někdo z těžké jízdy. „Pojď blíž chlapče.“ Chlapče. Nebylo to zrovna správné oslovení, muž, jež se mu přišel zpovídat byl sotva o pár let mladší, avšak pán se zdál být mnohem starším. „Ach bratře, kolik jsi toho opět vypil?“ Příchozí sňal helmu a položil ji vedle bratrovi číše. Pomohl mu vstát a přejít k pelechu, kde ho položil. Všiml si žezla, jež se z postele svalilo na udusanou zem. Zvedl ho. „Gothare…“ Šlechtic se převalil na bok. „Už to dál nedokážu. Nechci ničit životy našich malých chlapců, to město je nad naše síly. Není to žádná malá ves.“ Gothar poklek u bratrova lože. „Nemluv hlouposti. Vítězství je na dosah. Navíc, jmenovali mne novým paladinem. Pomohu ti vést náš lid ke zdárnému konci.“ Vtiskl žezlo svému bratru pevně do rukou, opilcovi ruce ho však hned upustili, když se co nejrychleji vrhal hlavou přes okraj postele, aby zvrátil lihový obsah svého žaludku. „Pošlu sem někoho aby to uklidil.“ Gothar poklepal svého bratra po zádech a vyšel do polospícího tábora.
Kouhouti oznamovali příchod nového dne. Jednotky se šikovaly mezi táborem a hradbami, katapulty byly natažené a již se nakládaly poslední z balvanů. „Berthe!“ Gothar rozrazil bez čekání na odpověď plentu a vrazil do bratrova stanu. Berthar stál před zrcadlem a hleděl do vlastních očí. Byl pobledlý a na strništi mu převládali šedivé chloupky. Přejel si drsnou dlaní po bradě. „Je čas, že?“ Všiml si bratrovi helmy ležící na stole vedle prázdného poháru. Pozvedl ji a pozvedl ji proti paprsku slunce, který pronikl skrze malou dírku v plachtě. Chvíli si ji prohlížel a pak ji bratru podal. „Hodně štěstí.“ „Tobě také.“ Stiskli si paže a každý se vydal na své místo.
Vojáci se rozhlíželi jeden po druhém. Těžká jízda zabírala celý přední pruh, nebylo jich však mnoho, možná čtyři sta, maximálně pět set. Byli předvojem, prvním terčem lukostřelců na hradbách, které se budou snažit odvrátit jejich vlastní, ať již ti na koních za nimi, či na vlastních nohách, kteří se krčili v posledních řadách. Brethar, přezdívaný smůla paladina, seděl na svém koni mezi jízdou, trochu popředu, aby na něj každý jezdec viděl. Pozvedl meč k nebi, nasucho polkl, pro jistotu se ještě jednou ohledl, hledat Gothara, nenašel ho, máchl čepelí směrem k hradbám. Katapulty pustily nebem balvany, zvuk kamene tříštícího se o kámen, křik prvních mrtvých, svistot šípů ze všech stran. Slyšel to i každý jezdec, i přes dusot kopyt svého koně a stovek dalších.
Brethar zůstal poslušně stát na místě, nemohl vyjet dokud nepadla brána. Nemohl se hnout, byl jen ubohá figurka bez vlastní vůle. Šlechtic, hezký titul, avšak na nic. Zpomalený a omezený pohyb, jen život ubíhá tak rychle, klouby, kosti i hlava bolí. Možná že je to vším tím vínem, ne určitě to budou tíživé povinnosti, které na něj doléhají. Prohnal se kolem něj další voj, tentokrát šermíři následováni těžšími a pomalejšími sekerníky. Jaký znatelný rozdíl mezi nimi. Šermíři, většinou děti bohatých rodičů, vychováni k čestnému boji. Sekerníci, silní muži táhnoucí dvoubřitvé sekery, které jen tak někdo nad hlavu nepozvedne, a mávající s nimi jako chlapec s klackem.
Gothar se statečně probíjel řadou pěšáků, kteří byli posláni před hradby. Nad hlavou se mu od štítu odrážely kameny a šípy. Bránil jedno ze tří beranidel, jež se snažilo rozbít bránu v malé kusy, které se rozletí a dají průchod další krvi. Vedle něj se ozvalo zlověstné syčení a mizící bolestný řev vojáků poblíž něj, bublající dehet byl lid z hradeb. Museli přidat. Náraz, křik, pach páleného masa mísící se s rozpáleným dehtem, potem a puch stok sváděných do příkopu. Motala se mu hlava, helma těžkla, těžklo veškeré brnění i štít, jež mu chránil hlavu.
Katapulty již neposílaly balvany po nebi, jednotky, jež je obstarávali se také vrhly za ostatními. Smrt je čeká tady, nebo doma. Je to už vlastně jedno. Běželi smyslu zbaveni. Běželi vstříc svému osudu. Běželi, téměř žádný však nedoběhl, padli pod deštěm dřevěných klacíků s ostrými kovovými hroty, ulehli pod smršti šípů, prokláti jimi dali poslední dobrou světu ve kterém žili. Ti co doběhli, opřeli se o zeď a lehli pod smrští kamení. Beranidla byla do brány, ozývaly se dunivé rány těžkého dubového dřeva, vrzání okovů držících ji pohromadě, skřek zabíjených. Pak masa škvařícího se pod nově nahřátým olejem, v tu chvíli, kdy lili další várku z velkého kovového hrnce, v tu chvíli se ozval dlouho očekávaný praskot tvrzeného dřeva. Brána padla. Vojáci oděni v těžké zbroji již čekali s hroty kopí obrácenými proti útočníkům. Brethar, již osamocený, se konečně mohl rozjet a dosadit se na trůn.
Gothar jako první vpadl do síně, kde se skrýval vládce zdejších hradeb společně se svými nejvěrnějšími. Všichni před ním padli na kolena a prosili o milost. Sňal svou helmu potřísněnou krví a mávl na další příchozí, aby zavřeli dveře a umlčeli tak vnější vřavu. Promnul si oči, jakoby se snažil zahnat výjevy padajících mužů pod nárazy ostří. Přistoupil muži se zdobným kroužkem na hlavě a neohrabaně mu ho sňal. „Pokud budete schopni prodrat se městem utečte.“ Jeho muži jako na rozkaz otevřeli dveře a vypustili přítomné do hlavního boje. Nedostali se ani za první ulice. Gothar znaveně sedl na schody u trůnu. Započal vyčkávat na bratra.
Den se opět chýlil k večeru a Brethar se stále neměl k tomu dostavit se do dvora. Proto se Gothar vydal hledat. Zranění se bezmocně povalovali v ulicích, ti co ještě měli sílu se hýbat, odklízeli mrtvé na velké hromady a pálili je. Z mnohých domů se však i ozývaly zvuky trpících žen. Takto si Gothar válku nikdy nepředstavoval, měl o ní své hrdinské představy. Velcí rytíři nesoucí se na svých statných ořích nesoucí do světa svou moc a spravedlivou vládu. Přijely k bráně, rozhlížel se na všechny strany. „Brethe!“ Seskočil ze svého koně a utíkal ke svému bratru, ten ležel opřený o zeď jednoho z domů, nehybně. Ztuhlé prsty svíraly žezlo. Oči spokojeně zavřené. Přenesl tedy Gothar bratra svého do dvora, kde svolal hostinu v jeho počest, nepromluvil však během ní jediného slova. Jen svíral zdobný kroužek a žezlo. Nyní bylo na něm, by obnovil město.
---------------------------------------------
Pokud by byl zájem mohu se pokusit :wizard i menší ilustraci :crazy
Odhodil žezlo do pelechu ve svém stanu, obléhání se táhlo. Pokaždé, když se zdálo, že město padne pod jejich kopyty, přišly nové posily a rozdrtili útočníky. Již sedmý paladin padl pod jeho vedením. Stále nové jednotky se šikovaly na polích. Čím dál tím mladší, téměř stále chlapci. Posadil se celý znaven do svého křesla. Pozvedl číši překvašeného vína, usrkl a zahleděl se daleko skrze plentu stanu. Zapadající slunce ji barvilo do žhavé rudé a házelo mihotavé stíny pobíhajících jednotek. To on však neviděl, hleděl dále, hleděl tam, kam mohl dohlédnout jen on, hloubal ve svých vzpomínkách, které mu pomalu, ale jistě barvily vous došeda. Voják stárne rychleji než rolník, věděl to moc dobře.
V táboře se rozhořely první pochodně, stejně tak na hradbách. Odložil prázdnou číši, chystal se už poněkolikáté si dolít, ale za plentou se zastavil stín a řekl pevným mužným hlasem. „Pane?“ „Jen pojď dovnitř.“ Odvětil šlechtic laxně, jak rád by byl zpět za hradbami domova a zapomněl na všechno to dobývání. Přes roušku vína nepoznal, zdali je příchozí nový paladin, či někdo z těžké jízdy. „Pojď blíž chlapče.“ Chlapče. Nebylo to zrovna správné oslovení, muž, jež se mu přišel zpovídat byl sotva o pár let mladší, avšak pán se zdál být mnohem starším. „Ach bratře, kolik jsi toho opět vypil?“ Příchozí sňal helmu a položil ji vedle bratrovi číše. Pomohl mu vstát a přejít k pelechu, kde ho položil. Všiml si žezla, jež se z postele svalilo na udusanou zem. Zvedl ho. „Gothare…“ Šlechtic se převalil na bok. „Už to dál nedokážu. Nechci ničit životy našich malých chlapců, to město je nad naše síly. Není to žádná malá ves.“ Gothar poklek u bratrova lože. „Nemluv hlouposti. Vítězství je na dosah. Navíc, jmenovali mne novým paladinem. Pomohu ti vést náš lid ke zdárnému konci.“ Vtiskl žezlo svému bratru pevně do rukou, opilcovi ruce ho však hned upustili, když se co nejrychleji vrhal hlavou přes okraj postele, aby zvrátil lihový obsah svého žaludku. „Pošlu sem někoho aby to uklidil.“ Gothar poklepal svého bratra po zádech a vyšel do polospícího tábora.
Kouhouti oznamovali příchod nového dne. Jednotky se šikovaly mezi táborem a hradbami, katapulty byly natažené a již se nakládaly poslední z balvanů. „Berthe!“ Gothar rozrazil bez čekání na odpověď plentu a vrazil do bratrova stanu. Berthar stál před zrcadlem a hleděl do vlastních očí. Byl pobledlý a na strništi mu převládali šedivé chloupky. Přejel si drsnou dlaní po bradě. „Je čas, že?“ Všiml si bratrovi helmy ležící na stole vedle prázdného poháru. Pozvedl ji a pozvedl ji proti paprsku slunce, který pronikl skrze malou dírku v plachtě. Chvíli si ji prohlížel a pak ji bratru podal. „Hodně štěstí.“ „Tobě také.“ Stiskli si paže a každý se vydal na své místo.
Vojáci se rozhlíželi jeden po druhém. Těžká jízda zabírala celý přední pruh, nebylo jich však mnoho, možná čtyři sta, maximálně pět set. Byli předvojem, prvním terčem lukostřelců na hradbách, které se budou snažit odvrátit jejich vlastní, ať již ti na koních za nimi, či na vlastních nohách, kteří se krčili v posledních řadách. Brethar, přezdívaný smůla paladina, seděl na svém koni mezi jízdou, trochu popředu, aby na něj každý jezdec viděl. Pozvedl meč k nebi, nasucho polkl, pro jistotu se ještě jednou ohledl, hledat Gothara, nenašel ho, máchl čepelí směrem k hradbám. Katapulty pustily nebem balvany, zvuk kamene tříštícího se o kámen, křik prvních mrtvých, svistot šípů ze všech stran. Slyšel to i každý jezdec, i přes dusot kopyt svého koně a stovek dalších.
Brethar zůstal poslušně stát na místě, nemohl vyjet dokud nepadla brána. Nemohl se hnout, byl jen ubohá figurka bez vlastní vůle. Šlechtic, hezký titul, avšak na nic. Zpomalený a omezený pohyb, jen život ubíhá tak rychle, klouby, kosti i hlava bolí. Možná že je to vším tím vínem, ne určitě to budou tíživé povinnosti, které na něj doléhají. Prohnal se kolem něj další voj, tentokrát šermíři následováni těžšími a pomalejšími sekerníky. Jaký znatelný rozdíl mezi nimi. Šermíři, většinou děti bohatých rodičů, vychováni k čestnému boji. Sekerníci, silní muži táhnoucí dvoubřitvé sekery, které jen tak někdo nad hlavu nepozvedne, a mávající s nimi jako chlapec s klackem.
Gothar se statečně probíjel řadou pěšáků, kteří byli posláni před hradby. Nad hlavou se mu od štítu odrážely kameny a šípy. Bránil jedno ze tří beranidel, jež se snažilo rozbít bránu v malé kusy, které se rozletí a dají průchod další krvi. Vedle něj se ozvalo zlověstné syčení a mizící bolestný řev vojáků poblíž něj, bublající dehet byl lid z hradeb. Museli přidat. Náraz, křik, pach páleného masa mísící se s rozpáleným dehtem, potem a puch stok sváděných do příkopu. Motala se mu hlava, helma těžkla, těžklo veškeré brnění i štít, jež mu chránil hlavu.
Katapulty již neposílaly balvany po nebi, jednotky, jež je obstarávali se také vrhly za ostatními. Smrt je čeká tady, nebo doma. Je to už vlastně jedno. Běželi smyslu zbaveni. Běželi vstříc svému osudu. Běželi, téměř žádný však nedoběhl, padli pod deštěm dřevěných klacíků s ostrými kovovými hroty, ulehli pod smršti šípů, prokláti jimi dali poslední dobrou světu ve kterém žili. Ti co doběhli, opřeli se o zeď a lehli pod smrští kamení. Beranidla byla do brány, ozývaly se dunivé rány těžkého dubového dřeva, vrzání okovů držících ji pohromadě, skřek zabíjených. Pak masa škvařícího se pod nově nahřátým olejem, v tu chvíli, kdy lili další várku z velkého kovového hrnce, v tu chvíli se ozval dlouho očekávaný praskot tvrzeného dřeva. Brána padla. Vojáci oděni v těžké zbroji již čekali s hroty kopí obrácenými proti útočníkům. Brethar, již osamocený, se konečně mohl rozjet a dosadit se na trůn.
Gothar jako první vpadl do síně, kde se skrýval vládce zdejších hradeb společně se svými nejvěrnějšími. Všichni před ním padli na kolena a prosili o milost. Sňal svou helmu potřísněnou krví a mávl na další příchozí, aby zavřeli dveře a umlčeli tak vnější vřavu. Promnul si oči, jakoby se snažil zahnat výjevy padajících mužů pod nárazy ostří. Přistoupil muži se zdobným kroužkem na hlavě a neohrabaně mu ho sňal. „Pokud budete schopni prodrat se městem utečte.“ Jeho muži jako na rozkaz otevřeli dveře a vypustili přítomné do hlavního boje. Nedostali se ani za první ulice. Gothar znaveně sedl na schody u trůnu. Započal vyčkávat na bratra.
Den se opět chýlil k večeru a Brethar se stále neměl k tomu dostavit se do dvora. Proto se Gothar vydal hledat. Zranění se bezmocně povalovali v ulicích, ti co ještě měli sílu se hýbat, odklízeli mrtvé na velké hromady a pálili je. Z mnohých domů se však i ozývaly zvuky trpících žen. Takto si Gothar válku nikdy nepředstavoval, měl o ní své hrdinské představy. Velcí rytíři nesoucí se na svých statných ořích nesoucí do světa svou moc a spravedlivou vládu. Přijely k bráně, rozhlížel se na všechny strany. „Brethe!“ Seskočil ze svého koně a utíkal ke svému bratru, ten ležel opřený o zeď jednoho z domů, nehybně. Ztuhlé prsty svíraly žezlo. Oči spokojeně zavřené. Přenesl tedy Gothar bratra svého do dvora, kde svolal hostinu v jeho počest, nepromluvil však během ní jediného slova. Jen svíral zdobný kroužek a žezlo. Nyní bylo na něm, by obnovil město.
---------------------------------------------
Pokud by byl zájem mohu se pokusit :wizard i menší ilustraci :crazy