- Počet poděkování
- 14
Vánoční stromeček a stíny nepřátel
Bylo ráno před Štědrým dnem, když šlechtic Dujo, známý svou oddaností vesnici Butterfly Mansion, vyrazil na svůj neobvyklý úkol – přivést z nedalekého lesa dokonalý vánoční stromeček. Jeho vesnice, zocelená mnoha bitvami, konečně zažívala chvíle klidu. Obyvatelé věřili, že stromeček přinese štěstí do dalších bojů. Dujo, ve své slavnostní zbroji s erbem vesnice, si byl jistý, že cesta bude poklidná.
Nechal za sebou opevněné brány a jel na svém válečném oři, jen s hrstkou věrných kopiníků. Vůně borovic a jemné šumění lesa ho ukolébalo. Na místě našel stromeček, jaký si ani ve svých snech nepředstavoval – vysoký, rovný, s jehličím tmavým a hustým jako noční obloha. Dujo se pousmál, avšak jeho radost netrvala dlouho.
Z křovin se najednou ozvalo praskání větví. Bylo to rychlé jako rána blesku. Na jeho skupinu se vyřítili nepřátelští sousedé – bojovníci z kmene Zlomení Farmáři, kteří dlouho toužili po pomstě. Na čele útočníků stál Drtikost, Dujův dávný rival. „Krásný stromek, šlechtici! Přineseme ho naší vesnici – a tvou hlavu s ním!“ zasmál se Drtikost zlověstně.
Dujo věděl, že šance na útěk je mizivá. Otočil se ke svým mužům a zašeptal: „Jestli padneme, bude to u našeho stromku.“ A pak tasil meč.
Lesem se rozezněl zvuk bitvy – křik, dunění mečů a praskot dřeva. Dujo bojoval jako lev, jeho věrní muži kryli jeho boky. Nepřátelé však byli v přesile. Když už to vypadalo, že naděje dohořívá, zazněl lesem roh. Ze směru vesnice přicházely posily – Dujova kavalérie, vedená jeho družiníkem Firgou, který si všiml neobvykle dlouhé Dujovy nepřítomnosti.
Překvapení Zlomení Farmáři se rozprchli, boj skončil. Drtikost, zraněný, stihl uniknout, ale jeho porážka byla zřejmá.
Dujo, od krve, avšak vítězný, si setřel pot z čela a zvedl ruku k lesklému meči: „Tento stromek není jen ozdobou. Je to symbol naší jednoty a odhodlání.“ Jeho muži zajásali.
Do vesnice se vrátil o mnoho hodin později. Stromeček, který nyní stál uprostřed náměstí, byl ozdoben jednoduchými ozdobami z proutí a zlatého lnu. Obyvatelé zpívali koledy, a světlo luceren ozařovalo jeho majestát. Dujo se napil horkého medoviny a pousmál se. „Šťastné a bojovné Vánoce, přátelé,“ pronesl, a vesnicí se rozlehl radostný smích.
Byly to Vánoce, na které nikdo ve vesnici a v širém okolí nikdy nezapomněl.
Bylo ráno před Štědrým dnem, když šlechtic Dujo, známý svou oddaností vesnici Butterfly Mansion, vyrazil na svůj neobvyklý úkol – přivést z nedalekého lesa dokonalý vánoční stromeček. Jeho vesnice, zocelená mnoha bitvami, konečně zažívala chvíle klidu. Obyvatelé věřili, že stromeček přinese štěstí do dalších bojů. Dujo, ve své slavnostní zbroji s erbem vesnice, si byl jistý, že cesta bude poklidná.
Nechal za sebou opevněné brány a jel na svém válečném oři, jen s hrstkou věrných kopiníků. Vůně borovic a jemné šumění lesa ho ukolébalo. Na místě našel stromeček, jaký si ani ve svých snech nepředstavoval – vysoký, rovný, s jehličím tmavým a hustým jako noční obloha. Dujo se pousmál, avšak jeho radost netrvala dlouho.
Z křovin se najednou ozvalo praskání větví. Bylo to rychlé jako rána blesku. Na jeho skupinu se vyřítili nepřátelští sousedé – bojovníci z kmene Zlomení Farmáři, kteří dlouho toužili po pomstě. Na čele útočníků stál Drtikost, Dujův dávný rival. „Krásný stromek, šlechtici! Přineseme ho naší vesnici – a tvou hlavu s ním!“ zasmál se Drtikost zlověstně.
Dujo věděl, že šance na útěk je mizivá. Otočil se ke svým mužům a zašeptal: „Jestli padneme, bude to u našeho stromku.“ A pak tasil meč.
Lesem se rozezněl zvuk bitvy – křik, dunění mečů a praskot dřeva. Dujo bojoval jako lev, jeho věrní muži kryli jeho boky. Nepřátelé však byli v přesile. Když už to vypadalo, že naděje dohořívá, zazněl lesem roh. Ze směru vesnice přicházely posily – Dujova kavalérie, vedená jeho družiníkem Firgou, který si všiml neobvykle dlouhé Dujovy nepřítomnosti.
Překvapení Zlomení Farmáři se rozprchli, boj skončil. Drtikost, zraněný, stihl uniknout, ale jeho porážka byla zřejmá.
Dujo, od krve, avšak vítězný, si setřel pot z čela a zvedl ruku k lesklému meči: „Tento stromek není jen ozdobou. Je to symbol naší jednoty a odhodlání.“ Jeho muži zajásali.
Do vesnice se vrátil o mnoho hodin později. Stromeček, který nyní stál uprostřed náměstí, byl ozdoben jednoduchými ozdobami z proutí a zlatého lnu. Obyvatelé zpívali koledy, a světlo luceren ozařovalo jeho majestát. Dujo se napil horkého medoviny a pousmál se. „Šťastné a bojovné Vánoce, přátelé,“ pronesl, a vesnicí se rozlehl radostný smích.
Byly to Vánoce, na které nikdo ve vesnici a v širém okolí nikdy nezapomněl.