• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Fandiik

  • Zakladatel vlákna DeletedUser43555
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser43555

Guest
Starého Farbrooka nikdo dvakrát nemiloval. Do všeho mluvil, všechno věděl nejlíp, všude byl alespoň dvakrát, a pokud ne, byl tam jeho děd. Nepomáhal tomu ani fakt, že byl neoficiálním, ovšem napříč vesnicí poměrně uznávaným velitelem.

„Musíme každou chvíli zaútočit,“ neslo se šeptem skrýší. Krčma zde byla uměle vytvořená, poněkud provizorní a téměř tajná, ale právě tady vznikaly nápady na propracované výjezdy. Bylo to tu cítit zatuchlinou a kouřem, což ale nikoho neodradilo od toho, aby si dal pivo na přilepšenou.

Nebo dvě.

„Jak - zaútočit? Tak snad slavíme Novej rok, ne?“ zaburácel Farbrook od stolu, který byl schovaný v přítmí.

„Pa-pane Farbrooku, vás jsem tu neviděl,“ zablekotal jeden z předních lučištníků. Vzpamatoval se rychle, přece takhle nepřijde o svoji hrdost. „Vyjet za hradby bohužel musíme, ukázalo se, že vesnice západně od nás má nově oslabené jednotky a více surovin, než jsme očekávali. Nevyplatí se čekat, pane.“

„Novej rok, sem řek. Přece se nevzdáme tradičních oslav kvůli pár kusům dřeva,“ rozohnil se Farbrook. „Co by ti na to řekl kněz, hm?“

Lučištník mlčel.

„V kostele jsi nebyl, co. Hrdino,“ odplivl si.

„Ne, pane,“ zamumlal jezdec. „A vy jste už přípravy zahájil?“ odvážil se zeptat.

„Ne,“ odsekl mu stručně. „A ani nezahájím. Nejsem tady od toho, abych šaškoval kolem vesnice a věšel na bránu cetky.“ S těmi slovy se otočil zpátky ke svému pivu a už neřekl ani slovo.

Mimo skrýš už ale přípravy započaly. Děti zdobily slámovými figurkami vše, co jim přišlo pod ruku, včetně sedel válečných koní, a ženy chystaly pohoštění. Na Nový rok se vždy sešla celá vesnice, aby oslavila úspěšných dvanáct měsíců a přivítala dalších dvanáct, ještě úspěšnějších. Zrovna se jeden malý hoch snažil vylézt na strážní věž, aby zde zavěsil dřevěnou ozdobu, když ho někdo zatahal za vestu.

„Chlapče, musíš opatrně,“ poučoval ho Farbrook. „Zavěs to tak, aby se o to v noci nikdo nepraštil do hlavy,“ navrhl, avšak autoritativním tónem. Hoch byl poněkud vyděšený, ale udělal, jak mu bylo řečeno, a nakonec byl i rád, že dekoraci umístil takhle vychytrale.

Od téhle chvíle následovala jedna rada za druhou. Támhle je potřeba zamést z konce a ne ze strany, poněvadž v dřevěných prknech jsou díry a nepořádek by zapadával, tady je důležité posunout káď s vodou, aby ji při bujarých oslavách nikdo nepřevrhl do lomu a z hlíny se nestalo lepkavé bláto, tu je zase důležité schovat sekery, aby se nikdo neporanil.

Za chvíli padla noc.

„Pane velitel, dáte si s náma?“ zahulákala téměř polovina těžké kavalerie, značně posilněna vínem. Přelom do Nového roku se blížil, tma už byla skoro nepropustná, alkohol v žilách koloval rychleji a rychleji.

„Ne,“ zavrčel Farbrook. „Nepiju,“ stručně dodal. Všichni se významně podívali na jeho džbán piva, který si nikdy neodpustil.

„Nepiju nic krom piva,“ obrátil oči vzhůru. „Stačí?“

Ostatní jen pokrčili rameny a pokračovali v oslavách. Když už zbývalo jen pár minut do nového začátku, muži se rozhodli, že zkusí oživit tradici pití vína, ve které šlo o to, narazit přenosný soudek, obrátit ho vzhůru nohama, a pít, dokud nebude prázdný. Bezpečné to úplně nebylo, ale to v tuto chvíli nezajímalo zhola nikoho.

Karmínová tekutina tekla všude kolem, oblepila, co se dalo, a zabarvila ještě víc.

Starý Farbrook to už nevydržel.

„Amatéři, jde vidět, že tradicím vůbec nerozumíte. Abych vám všechno ukazoval!“ a s těmito slovy si vyhrnul rukávy, vstal od stolu a poručil jednomu z mladíků, aby narazil další soudek.

Jak čas ubíhal, noc se přehoupla v den, tma se změnila na světlo a vesnice se pomalu probouzela. Děti skotačily na nádvoří, šťastné, když našly minci, která někomu ve víru noci pravděpodobně vypadla z kapsy, a ženy uklízely spoušť, která po oslavách zůstala.

Byli vzhůru všichni, až na starého Farbrooka.

„Veliteli,“ zabušili mládenci na dveře vší silou. Bouchali do oken, do zdí a nepřestávali se smát. Po chvíli vylezl Farbrook, posledních pár vlasů rozcuchaných, košile pokrčená, oči zalepené, neschopen zformulovat jakoukoliv větu, mokrý hadr na čele. Chvíli bylo hrobové ticho, než se kavalerie opět dala do smíchu a jeden z nich, ten, co se smál nejvíc, nadhodil:

„A to jsem nevěděl, že se takhle dá neslavit Nový rok.“

„Idiote,“ procedil skrz zuby Farbrook, zabouchl za sebou dveře a zamířil zpátky do postele, aby se zbavil té příšerné kocoviny.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru