Haruanornor – Lesog Osgel

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

Haruanornor

Nový uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
5
Lesog Osgel

V hostinci u plápolajícího krbu seděl zcestovalý obchodník Aslen a nahříval si ztuhlé záda. Sníh a mráz ho donutil zastavit v této vesnici se jménem Glem Osgela a Siominy. Toto podivné a nezvyklé jméno vesnice mu vrtalo hlavou už od samého příjezdu. Zakousl se do čerstvého teplého chleba a prohlížel si malby na zdi před sebou. Byla tam princezna a rytíř, kteří utíkali.
„Asi máte otázky jako všichni ostatní,“ ozval se hlas hostinského za jeho zády.
„Ano,“ kývl obchodník. „Jméno vaší vesnice mi přijde zvláštní.“
„A máme tu dalšího!“ křikl hostinský a tleskl.
Od rohu místnosti se ozval tón loutny, který vyloudil bard k počátku svého příběhu. Byla to vždy dobrá příležitost, jak vydělat na nějakém cizincovi.
Bard vykročil k obchodníkovi a s brnkáním tónů začal melodicky vyprávět:

Ó poslouchej člověče, o rytíři který byl i nebyl zároveň.
Obávaný lapka, zvaný Kozí noha, přepadal s družinou svou. Jednou zaútočil na hradní konvoj a zajal princeznu Siominu, aby pak s králem za zlato směnil. Král ve vzteku však vyhlásil odměnu a mnoho reků vyslal na honbu. Nikdo však neuspěl.
Byl však jeden, znalí temných zákoutí, co za reka jménem Lesog Osgel se vydával. Byl to zloděj a možná i vrah. Zručný špeh, který cítil z toho všeho zlato a slávu hned.
Za rytíře převlečený, vyptával se zločinců, a to pod svým novým jménem, aby jako slídiče ho na smrt k vůdci poslali. Pak se brodil sněhem ke skrytým místům, o nichž věděli jen stejní jako on. Tichý pohyb za jeho zády, dal mu však pocítit chladnou čepel na krku.
„Nepatříš k nám, a proto zemřeš!“ hlesnul strážce skryté brány.
„Zadrž, patřím k vám, však mé jméno je pouze anagram. Lesog po spátku je Gosel, a Osgel přehoď a Gosel z toho je!“
„Bratře, tak svůj plán mi sděl.“
„Na zákoník zlodějů ti přísahám, že odměnu dostaneš!“ odvolal se na pravidlo zlodějů, že za pomoc zkrátka nepřijde. Přesto ani slovo nezmínil o svém záměru.
„Jsi slavný, a tak tedy běž,“ jméno Gosel v jeho skrytém světě, legendou jest.
Brzy z vchodu jeskyně, který skrýval zamrzlý vodopád, na ukradeném koni vyjel a v rukách princeznu třímal. Ta mu hned lásku vyjevila. A jak jeli dál a dál, její polibky si s chutí bral.
Před vesnicí Glem však princeznu ze sedla sundal a za palisády do bezpečí odevzdal. Sám hned zmizel a nikdo už nevěděl kam. Lapkové na vesnici zaútočili, aby svou kořist navrátili. To však v plánu mazaného Gosela bylo od samého začátku a do opuštěného hnízda zlodějů se vydal rabovat.
Vesnice se ubránila. Princezna zachráněna byla a svého zachránce milovala. Jeho zřeknutí se královského daru za záchranu, za nejvyšší skromnost a lásku uznávala. Jeho skutečnou podobu však nikdy neprohlédla. Pro odměnu všech, patronkou vesnice se stala a do jména zachránce přidala. Zlato za svou záchranu vesnici darovala.
Gosel si však přišel na větší kořist a všechny opět oklamal. Jenom své bratry v cechu zlodějů obdaroval, aby zákoník lapků dochoval. Neboť to jediné mu krk a záda krylo, jako už mnohokrát.
A tak Gosel hrdinstvím oplíval, avšak pouze kvůli zlatu, a né proto, že by dobro na mysli míval. …

Bard ukončil svou hru a drze si přisedl k Aslenovi. Napil se z jeho číše a natáhl ruku pro zlatku. Obchodník se usmál nad představením. Bylo to příjemné a příběh se mu líbil. Zaštrachal ve váčku a zlatku mu hodil.
„Díky pane,“ ušklíbl se bard svými počerněnými zuby a ladným krokem pěvce odkráčel zpět.

***​
Jako zloděj z onoho tajného cechu jsi to z dálky sledoval. Gosela znáš a víš, že to byla pravda. Svíčka na tvém stole už dávno vyhasla a tma tě skrývala. Hostinský na tebe zcela zapomněl. Byla to dobrá příležitost jak okrást obchodníka.
Jestli se chceš plížit podél zdi (přejdi na 1), jít středem (2), nebo to nechat plavat a odejít z hostince (3).

1.Byla to dobrá volba. Minul si podnapilé hosty ve stínech a dostal ses k nic netušícímu obchodníkovi.
Chceš opravdu ukrást váček (4), nebo to přeci jen vzdát a odejít, protože riskovat kvůli pár zlatkám se nevyplatí (3).

2.Tato volba nebyla šťastná. Hostinský si tě všiml a pokynul na tebe – že co si dáš? Byl si vyzrazen a už to musíš vzdát. Mávnul jsi rukou, že už nic, a zamířil si k bytelným vstupním dveřím (7).

3.Zahalen v černém plášti jsi odešel. Hostinský ti nevěnoval žádnou pozornost (7).

4.Detailně ses podíval na váček. Buď ho můžeš s citem odříznout svou ostrou zlodějskou dýkou (5), nebo ho s citem svých vytrénovaných prstů rozvázat a prohrabat (6).

5.Obchodník zaregistroval odlehčení na svém boku a prudce se otočil. Byl jsi odhalen a jediná možnost byl útěk. Vzal si to nejrychlejší cestou přímo ke dveřím a pár židlí u toho převrátil. Naštěstí si váček z ruky nepustil. Bude lepší co nejrychleji opustit tuto vesnici. Podle váhy měl váček alespoň dvacet zlatek, a to ti ulehčí cestování.

6.Byl si úspěšný. Denní tréning se vyplatil. Šest zlatek jsi šikovně vytáhnul a zbytek tam nechal. Pár dnů si tady zase budeš moci dávat večeři. Skrytě ses vrátil na své místo, aby sis nacpal pupek místními proslavenými jitrnicemi. Cítíš se dobře – hlavně když takto vyhráváš.

7.Venku tě ovalil mráz a chumelení. Noha se zabořila do sněhu a ty jsi pocítil smůlu a nepřízeň tohoto světa. Břicho se ti ozvalo hladem, ale mincí si měl nedostatek. Bude lepší přeci jenom se zanedlouho vrátit a zkusit to znovu.


© Haruanornor
 
Naposledy upraveno:

Haruanornor

Nový uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
5
Sem nějak dostal chuť na dračí doupě, a tak sem se rozhodl doplnit příběh o malý gamebook pro vaší potěchu.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru