Haruanornor - Intriky půlnoci

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

Haruanornor

Nový uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
5
Intriky půlnoci


Universita Nalgatskeho království byla slavná v širokém okolí a obsahovala nauky všemožných cechů. Vznikla ze starého dobytého hradiště a byla náležitě přestavěná, aby v ní byla oddělená křídla výcviku.
V honosně zdobené komnatě se u vyřezávaného stolu krčil starý vrásčitý rektor v červeném rouchu. Přehraboval se v kupě pergamenů a jeho mysl byla roztěkaná. Tušil, že se schyluje k něčemu špatnému, ale měl příliš málo indicií k tomu, aby si poskládal celý obraz.
Jen co zašlo hřejivé slunce a všude se rozprostřela tma, občas sem tam s plápolajícími pochodněmi, vylezl ze svého pokoje mladý šlechtic s pytlem na zádech. Byl zde z donucení rodičů, aby se připravil na stav rytířský a na svojí budoucí hodnostářskou pozici. Nejhorší na tom ale bylo to, že mu rodiče bránili v lásce s dívkou ze služebnického cechu. Miloval ji a byl odhodlán s ní utéci. Vše k tomu připravil a domluvil si azyl u vzdáleného strýce, než neshody v jeho rodině pominou. Plíživým krokem se vydal temnou chodbou k zahradě. Přelezl plot a pak další. Cech služek byl na opačném konci, aby nerušil svrchnost svojí neurozeností, a tak se domluvil se svou milou, že se sejdou uprostřed. Dívka se jménem Minevra už na něho čekala skrčená za sochou zakladatele univerzity. Jen co se setkali, dali si vášnivou pusu na uvítání a rozhodli se zamířit k bráně. K jejich smůle se na cestě ale objevili dva učitelé, kteří plíživými kroky mířili k nim. Oba učedníci proto raději zalezli do ještě hlubšího stínu.
Učitel felčarství R. Michaelius a učitelka dějepravy Katarina Devisová, oba v běžném modrém hábitu, nevědomky prošli po schodišti kolem ukryté dvojice. Mířili do hlavní budovy, kde sídlil rektor, aby naplnili svůj tajemný plán. Když zmizeli tito mistři v budově, chtěli se Trevor s Minevrou opět vydat na cestu k hlavní bráně, kde už měli od odpoledne zaplacený úplatek za bezproblémový průchod. K jejich další smůle se ale v dáli na cestě objevil nezvyklý průvod pochodní. Nebylo jasné co je to za lidi, ale postup v před se zdál být nyní nemožný. Trevor usoudil, že ho možná hledají. Znalý pořekadla „pod svícnem největší tma,“ rozhodl, že se budou plížit za učiteli.
Ve stínech se pohybovala ale ještě jedna postava, o které nikdo neviděl. Byl to Gosel – mistr špeh a zkušený zloděj. Sledoval učitele, protože nesli vzácnou sochu. Od zlatníka dostal tip a nechtěl ho propást – na takovou lákavou příležitost čekal dlouho. Dvojice učedníků, která se plížila před ním, v něm vzbuzovala úsměv. Dopouštěli se zásadních chyb a sám by je musel cvičit roky, než by z nich udělal alespoň průměrné špehy. Všichni se nakonec zastavili v chodbě před dveřmi pracovny rektora. Ronald Michaelius vyndal klíč, který mu jistě nebyl věnován představeným dobrovolně a odemkl si. Pomalu otevřel a oba mistři vešli. Gosel hodil malý kamínek na schodiště, aby odlákal pohled učedníků skrčených za sloupem a protáhl se do místnosti za učiteli.
Trevor a Minevra byli celý nesví a téměř ztraceni v pocitech. Ostřili zrak do měsícem prosvícené místnosti rektora a nechápali, co se děje. Učitelé tam na stůl umístili zlatou sochu Satana a před ní dali vypálené svíčky. Než se nadáli, tak už zase oba intrikáři zamykali dveře a pospíchali rychle pryč. Díky jejich spěchu si opět nevšimli dvojice učedníků ve stínech.
Pod schodištěm se ozval řehot zbrojnošů, kteří rychle běželi nahoru. Trevor náhle pochopil, že útěk se mu nezdařil, a tak se postavil, aby čelil důstojně odhalení, tak jak požadoval jeho rytířský kodex a mohl se připravit na výmluvy. K jeho překvapení ale do schodů běžela elitní královská garda, vedená slavným Ignácem z Korintu – uznávaným vyšetřovatelem.
„Co se děje?!“ vylezl z bočních dveří rozespalý rektor, kterého probudil hluk.
„Otevřete dveře!“ rozkázal Ignác ve zbroji s visícím zeleným pláštěm a prstem ukazoval na dveře pracovny.
„Počkejte!“ vmísil se do řeči Trevor, kterému to hned všechno došlo.
Všichni na něj upřeli zrak, protože doteď si ho skoro nikdo nevšiml.
„Dva učitelé před chvilkou dali rektorovi na stůl v pracovně sochu Satana. Byl to Michaeilus a učitelka Devisová,“ splašeně mával rukama, ve snaze vše vysvětlit.
„Anebo jste to byli vy!“ zaútočil na ně slovně rektor.
Trevor polknul a stejně tak jeho dívka – nějak to nedomyslel. To je postavilo do velmi špatné situace, kdy by mohli být i mučení pro přiznání.
Rektor v návalu hněvu vzal klíč, který mu vysel na řetězu u krku a odemkl dveře. Do nich ihned vtrhnul vyšetřovatel. Všichni koukali všude po místností, ale na stole byli jenom vyhořelé svíčky. Rektor byl zmaten a přešel k oknu, kterým sem foukal vítr, aby ho zavřel, neboť mu rozfoukal pergameny. Nějak si nevzpomněl, že už ho večer zavíral.
Gosel mezitím už přešel několik střech a s pytlem, ve kterém měl drahou sochou, se dostal k hradbám. Zde měl zaklíněný hák s lanem, kterým se sem dostal.
V nastalém zmatku se rektor otočil na učedníky, aby je seřval a možná i nechal spráskat. Ale na svém místě už nebyli.
Nejhůř ale porážku nesli učitelé, kteří sem jakoby rychle přispěchali ze skrýše u schodů, aby se účastnili sesazení rektora kvůli vyvolávání zakázaných temných sil a převzali moc. Ale nejen že byli svědky omluvy od vyšetřovatele, kterého sem na tento čas zavolali, ale přišli i o zlato, na které se dlouhodobě skládal drobnými krádežemi jejich tajný spolek.

V ranních mlhách hustých lesů se plahočil Trevor s Minevrou, utíkající ke svému strýci. Jiným směrem prchala dvojice učitelů, aby se vyhnula trestu od rektora, protože jejich jména byla vyhrazena a skrytá pomsta by je neminula – jelikož jak dobře věděli, ten stařec už dlouho něco tušil. A třetím směrem odcházel klidným krokem Gosel s plným pytlem.
Nejvíc se však radoval zlatník, protože sošku pouze pozlatil a valoun zlata si ukryl – a důkazy byly zameteny.




© Haruanornor





♣ ♣ ♣
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru