DeletedUser15465
Guest
Rád píšu, tak jsem při dlouhé chvíli něco spatlal. Inspiroval jsem se jednou hrou, a dávám sem zatím jen začátek. Musím dobít mé kreativní baterky 
Malcolm Hawkins - muž, atlanťan; admirál, "Styx" bitevní loď třídy Avatar
Ismael Glynnson - muž, atlanťan; admirál, "Iron Fist" bitevní loď třídy Ares
Jason Wiedermann - muž, atlanťan; kapitán, "Night Prowler" letadlová loď třídy Bastet
Martina Henkelová - žena, atlanťan; poručice, "Night Prowler"
William Grace - muž, atlanťan; důstojník, "Night Prowler"
Michail Perenov - muž, člověk; admirál, "Pink Piggy" - těžce modifikovaná bitevní loď třídy Foucault (nejlépe odpovídá popisu i tvaru)
*Ve skutečnosti jde o křížence mezi vyřazeným bitevníkem třídy Ares a dvou bitevníků třídy Foucault, což dává této lodi nevzhledný tvar, ale i zničující palebnou sílu.*
Joseph Henkel - muž, atlanťan; "udýchaný seržant", "Iron Fist"
Kapitola 1.
Senzory na můstku lodi Night Prowler varovně zapípaly. Pohledná důstojnice, které nemohlo být více než pětadvacet let,
vytřeštila oči na obrazovku. ve vedlejším systému - což byla vlastně červí díra a zchátralá obchodní stanice, která
byla ve špatném stavu i pro piráty - se shromažďovala flotila. Nepřátelská flotila. Bylo tam více než padesát kontaktů,
které se pomalu formovaly směrem k Terenu, kde kotvil Night Prowler. Byla to děsivá podívaná - ty lodě nikam
nespěchaly. Vtom ucítila za sebou kroky - kapitán lodi přicházel na můstek z rutinní obhlídky zbraňových systémů.
Night Prowler byla pověřena ochranou Terenu, což byl zřejmě jediný obyvatelný svět této hvězdy,
který nepatřil nepřátelům.
"Nějaké nové zprávy, Henkelová?"
"No.. radši se podívejte na tohle, kapitáne."
Jason obešel komunikační zařízení a prošel kolem Henkelové k senzorové obrazovce. Chvíli pátral očima, než
našel shluk nepřátelských lodí.
"To se mi nelíbí. Předpokládám, že nás chtějí poctít svou návštěvou?"
"Podle všeho, kapitáne."
"Dobře. Ale tohle jsou přeci fregaty?"¨
"Ano, pane."
"Takže tahle větší hromádka šrotu bude tím pádem bitevník, že?"
"Ale pane -"
"Ale nezdají se mi. Že by měli nepřátelé zase nějaké neúčinné eso v rukávu?"
"Ne ale - pane! Vždyť ty senzory!"
"Co je s nimi?"
"Tohle rozhodně nevypadá jako fregaty." Henkelová poukázala na měřítko. Ostatní na můstku překvapením
zatajili dech, rozhostilo se ticho.
Ve vedlejší soustavě se zatím připravovalo k hyperprostorovému skoku více než padesát bitevníků v čele s ohromnou
mateřskou lodí, která ještě netušila, že byla Jasonem označena za hromadu šrotu.
*****
"Omluvte mne." Ismael Glynnson plavným pohybem vyklouzl z porady a zvedl komlink.
"Glynnson" ohlásil se.
"Hovoří kapitán Jason Wiedermann. Vypadá to, admirále, že máme problém."
"Pokračujte."
"Právě se ve vedlejší soustavě připravuje nepřátelská flotila ke skoku. Ty lodě patří Durkwellskému klanu."
"To není nic neočekávaného, ale předpokládám, že vás znepokojuje něco jiného."
"Přesně tak, admirále. O počet ani tak nejde - je tam více než padesát lodí a přilétají další - ale jsou to velké lodě.
Carriery, bitevníky, dreadnaughty. Těch jsou tam desítky! Mají k dispozici stovky stíhačů a celé letky bombardérů.
A to nemluvím o menších fregatách, které jsme díky blízkosti červí díry a spoustě trosek kolem zchátralé stanice mohli přehlédnout;
Chtěl bych požádat o posily, protože, se vší úctou, na tohle nemáme."
"Ty lodě vás musely rozhodně znepokojit, přesto není nutné volat posily. Zde u Terenu jsou další dva carriery, jako
je váš Night Prowler, pak moje Iron Fist, a dva bitevníky třídy Apollo. Plus zhruba tucet fregat a asi patnáct eskader
stíhačů a bombardérů. Myslím že to můžeme ustát bez větších ztrát, pokud zvolíme správnou taktiku."
Jason se na chvíli odmlčel, a pak řekl: "Nevím jak vy, admirále, ale pokud zavoláme posily, bude trvat hodnou
chvíli, než sem dorazí, a to už může být Terenas v rukou Durkwellského klanu!"
"To máte pravdu. Prozatím vyhlašte bojovou pohotovost, a pro jednou to není cvičení."
*****
Michail Perenov na můstku Pink Piggy se zachvěl zimou. Možná to bylo jen očekáváním, možná mu byla opravdu
zima. V poslední době měla Pátá flotila nedostatek zdrojů a paliva, proto se muselo šetřit na leččem.
Přesto byl duševně v rovnováze a v klidu, jeho myšlenkám vládl pocit dobře vykonané práce. Teď byli připraveni.
Víc než kdy jindy. Věděl že je pozorován, ale také věděl, že pozorovatel chvatně mobilizuje. To bylo asi to nejlepší,
co mohli Atreidové udělat. Věděl, že bohové dnes stojí při něm, ale i kdyby nestáli, pořád má drtivou početní
převahu. Jejich lodě sice nebyly zdaleka tak výkonné a odolné jako atreidské, jenže Atreidů bylo u Terenu málo.
Jen bombardérů měli osminásobek a stíhačů dokonce desetinásobek. Jediné, čeho měli obránci více, byly malé
fregaty. Ale ty budou rozdupány jeho hvězdnou kavalerií. Přesto nechtěl nepřítele podcenit - už jednou za to
Durkwellští draze zaplatili. Jedinou útěchou Atreidů byl bizarní název jeho vlajkové lodi. Ale bylo to opravdu
neškodné Růžové Prasátko. Lodě třídy Foucault nebylo radno podceňovat, především díky jejich Gauss kanonu,jimž se tato třída chlubila, a mohutnému plátování. A Růžové Prasátko bylo navíc těžce modifikované - zdvojené štítové generátory, dodatečné minomety a pár zabudovaných lehkých Gauss kanónů činil z této lodě větší, ale o to nebezpečnější cíl. Kvadro-strontiové plátování a zesílené energetické obvody lodě, nejnovější senzorové systémy i záložní zdroje pro případ poruchy, přesněji sabotáže energetického jádra.
Vskutku obávaná loď, na svou velikost mocný soupeř. A osmdesát o něco méně
lepších lodí, než měl on, mělo dobýt Terenas. Dny Terenasu i Atreidů jsou konečně sečteny.
Vydal rozkaz, aby se jeho mocná flotila zformovala, a vyslal napřed průzkumný člun, jež měl předběžně zmapovat
nastávající bojiště. Jestli to nějaký nepřítel přežije, tak z něj vypáčí nejvíce ceněnou informaci: hyperprostorové
souřadnice hvězdy Atria, kde měli Atreidové svou říši. Jediné, co Durkwellský klan a jeho spojenci s jistotou věděli,
bylo, že Atreidové zde mají přibližně dvacítku planet a vládnou Atrii pevnou rukou. Ano, pravděpodobné
souřadnice znali, jenže žádné lodi se nepovedlo odeslat úplnou zprávu, díky nenáviděné atreidské První Flotile,
která parkovala blízko této hvězdy - Atreidové sestřelili návštěvníky dříve, než vůbec stihli odfiltrovat solární
záření z radaru. Pak ucítil škubnutí. Lodě Durkwellského klanu vyrazily vstříc svému osudu.
*****
Jason Wiedermann stál spolu s admirálem Glynnsonem a několika dalšími vyššími důstojníky na můstku Iron Fist.
Byl nesvůj z toho, že není na své lodi, a nemůže tedy přímo velet své posádce, ale věděl že jeho první
důstojník, William Grace, vykoná svou práci dobře. Byl to ostřílený veterán mnoha bitev, ale z nějakého
důvodu se nikdy nestal velitelem své vlastní lodi.
"Já osobně bych se pokusil sevřít nepřátelskou flotilu do kleští; Iron Fist spolu s fregatami by číhala u loděnic,
zatímco zbytek flotily by zaměstnával nepřítele hned u výchozího bodu"
"To není dobrý nápad", zvolal jiný. "Čím méně našich lodí bude v přímém styku s nepřítelem, tím vyšší budou
naše ztráty!"
"Ale pokud nepřítele vlákáme do pasti..."
Jasona tohle dohadování začalo unavovat. Pak si všiml, že jej admirál pozoruje, a přísahal by, že na admirálově
tváři viděl jeho nápadně křivý úsměv, dřív než si admirál všiml, že Jason jeho pohled opětuje. Než stihl něco říct,
ozval se strojově neutrální hlas počítače: "Rozpoznána hyperprostorová anomálie. Odhadovaný přílet za tři
minuty devatenáct vteřin. Odhadovaný počet lodí je sto třicet jedna plus mínus dvacet čtyři."
Veškeré dohadování náhle umlklo. Ismael Glynnson promluvil tichým, avšak mocným hlasem, což ostře
kontrastovalo s jeho nevýraznou postavou a bloňďatými vlasy. "Pánové, končím tenhle brífink. Provedeme následující
operaci podle plánu E2."
Plán E spočíval s ústupem flotily a nechání planetární obrany napospas útočníkům. Modifikace plánu E2 však
znamenala, že se loděnice budou bránit, dokud ztráty obránců nepřevýší ztráty nepřítele. Vzhledem k počtu
nepřátelských lodí to znamenalo zhruba dvacet minut života pro loděnice a ztráty přibližně poloviny flotily, pokud
posily nedorazí včas. Ale i s posilami bylo nutno počítat s velkými ztrátami.
"Tři minuty." ohlásil počítač.
"Wiedermanne, vy se vraťte na Night Prowler. Budou vás tam jistě potřebovat."
"Díky, pane" odpověděl mu na to Jason. "Jen doufám, že budu na můstku dřív, než začne ohňostroj."
Ismael Glynnson odpověděl lehkým pokývnutím hlavy. To bylo naposled, co Jason viděl admirála živého.
Jason Wiedermann právě nastupoval do transportéru, který jej měl dovézt na Night Prowler, když k němu
doběhl udýchaný seržant. Nemohlo mu být více než pětadvacet let, soudě podle jeho mladého výrazu ve tváři.
Jason si pomyslel, že ten mladík musel běžet celou cestu od můstku až k hangárům. "Tohle vám ještě posílá
admirál, pane", vyrozuměl Jason od něj. Jason převzal balíček a nastoupil do transportéru. Sotvaže se usadil v
sedačce pro cestující, lehký transportér opustil hangár a pilot nahodil hlavní motory. Po necelých dvou minutách
již vystupoval na palubě jiné lodi.
Své lodi. Gracea ani ostatní důstojníky nikde neviděl, a proto prošel hangárem sám až k výtahům. Sám
ale není to pravé slovo - všude kolem kapitána byl zmatek, jak se piloti stíhačů, bombardérů a čtyř dělových
člunů připravovali k odletu, kontrolovali loďní systémy, štíty, stav energie. Nejistota a napětí bylo doslova
hmatatelné. Za chvíli už vystupoval z výtahu a šel chodbou vedoucí na můstek. Při chůzi dlouhou chodbou ho
přepadly špatné myšlenky: Co když Terenas neudrží? Co když se posily zdrží, nebo vůbec nedorazí? Co když
umřou jeho přátelé? Co když...
Z úvah ho vytrhlo kvílení poplašných sirén - nepřátelé se uráčili přiletět.
Jason Wiedermann rychle doklusal na konec k ocelovým dveřím. Dveře se nehlučně otevřely. Za nimi uviděl
své důstojníky včetně Gracea. Ten si všiml jeho příchodu a šel k němu.
"Něco nového, Willame?" ptal se kapitán lodi.
"Jen ty durkwellské krysy ucítily sýr v pastičce, kterou jsme na ně nalíčili, pane" odpověděl první důstojník.
"Takže už dorazili?"
"Potvrzuji, pane."
Jason se zahleděl k průzoru na můstku. To, co bylo za ním, nepřiletělo s přátelskými úmysly. To nepřiletělo za
obchodem. A proto bylo nutno vetřelce zničit. Lidé, na rozdíl od Atlanťanů, měli v povaze zabíjení, vraždění,
loupení. Přesně to, k čemu je Atlanťané stvořili. Původní účel byl sice vytvořit rasu, která jim bude podobná, ale
navíc bude houževnatá, v boji odolná, a hlavně poslušná, aby mohli Atlanťanům dobře sloužit.
Jenomže Lidé již brzy po svém přetvoření prokázali, že tenhle experiment nevyšel podle představ atlantských výzkumníků.
Postupným vývojem se Lidé od Atlanťanů začali stále více odlišovat - a tak se ty humanoidní bytosti staly
takovými, jakými jsou teď. Oni vnímali Atlanťany nikoli jako své chlebodárce, ale jako nepřátele, třebaže se báli
otevřeně jim říct do očí, co si o nich skutečně mysleli. Aspoň v tomhle experiment neselhal. Teď se to však změnilo.
Lidé na desítkách, ba stovkách planet protestovali proti zvýšení obchodu. Původně se měl zvýšit objem obchodovaného
zboží zhruba o třetinu, ale díky vlivným manipulátorům a lobbistům se tak nestalo. Právě naopak: miliardy
lidských hlasů volaly po hlavách atlantských vůdců a chtěli atlantský lid vyhladit. Nový atlantský velekněz
Nub-ar-Sal se snažil nepokoje potlačit svými manipulátory, ale moc se mu to nedařilo - to asi proto, že bylo lehčí
převléknout člověka za atlanťana než naopak. Atlanťané byli totiž v průměru o deset centimetrů vyšší, měli menší,
zato kulatější uši, bezbarvé rty, a hlavně, slovy atlanťana, nebyli chlupatí. Jediné chlupy měli na vršku hlavy - lidé
to docela výstižně pojmenovali vlasy - ale tyto vlasy atlanťanům velmi brzy vypadávaly, v průměru krátce po dosažení
devadesáti let atlantského občana. To byla další věc, kterými se tvůrci lišili od jejich tvorů. Zatímco lidé se dožívali
zhruba osmdesáti až devadesáti let, atlanťané ve dvaceti končili základní vzdělání, ve čtyřiceti nastupovali do svého
obvykle prvního zaměstnání. Věk odpočinku byl pro atlanťany stanoven na 140 let. Nakonec, až přišel jejich čas přidat
se k Věčným, umírali ve věku 180 až 210 let. Zatímco nejstarší člověk se dožil 137 let, atlaťan se dožil věku 310 let.
Ovšem pokud nepočítáme kyborgy, jelikož první kyborg, který přežil transformaci, se dožil pouze 121 let, umřel tedy 18 let po své transformaci. Od té doby ovšem pokročil vývoj kyborgů o mnoho kroků dále, a tak zatím nejstarším žijícím
kyborgem byl jistý Marou-del-Vals. K dnešnímu datu mu je právě 712 let. Ano, díky strojům a neživým i živým
technologiím lze dosáhnout opravdu zajímavých výsledků, které by mohl laik označit i za zázrak.
Malcolm Hawkins - muž, atlanťan; admirál, "Styx" bitevní loď třídy Avatar
Ismael Glynnson - muž, atlanťan; admirál, "Iron Fist" bitevní loď třídy Ares
Jason Wiedermann - muž, atlanťan; kapitán, "Night Prowler" letadlová loď třídy Bastet
Martina Henkelová - žena, atlanťan; poručice, "Night Prowler"
William Grace - muž, atlanťan; důstojník, "Night Prowler"
Michail Perenov - muž, člověk; admirál, "Pink Piggy" - těžce modifikovaná bitevní loď třídy Foucault (nejlépe odpovídá popisu i tvaru)
*Ve skutečnosti jde o křížence mezi vyřazeným bitevníkem třídy Ares a dvou bitevníků třídy Foucault, což dává této lodi nevzhledný tvar, ale i zničující palebnou sílu.*
Joseph Henkel - muž, atlanťan; "udýchaný seržant", "Iron Fist"
Kapitola 1.
Senzory na můstku lodi Night Prowler varovně zapípaly. Pohledná důstojnice, které nemohlo být více než pětadvacet let,
vytřeštila oči na obrazovku. ve vedlejším systému - což byla vlastně červí díra a zchátralá obchodní stanice, která
byla ve špatném stavu i pro piráty - se shromažďovala flotila. Nepřátelská flotila. Bylo tam více než padesát kontaktů,
které se pomalu formovaly směrem k Terenu, kde kotvil Night Prowler. Byla to děsivá podívaná - ty lodě nikam
nespěchaly. Vtom ucítila za sebou kroky - kapitán lodi přicházel na můstek z rutinní obhlídky zbraňových systémů.
Night Prowler byla pověřena ochranou Terenu, což byl zřejmě jediný obyvatelný svět této hvězdy,
který nepatřil nepřátelům.
"Nějaké nové zprávy, Henkelová?"
"No.. radši se podívejte na tohle, kapitáne."
Jason obešel komunikační zařízení a prošel kolem Henkelové k senzorové obrazovce. Chvíli pátral očima, než
našel shluk nepřátelských lodí.
"To se mi nelíbí. Předpokládám, že nás chtějí poctít svou návštěvou?"
"Podle všeho, kapitáne."
"Dobře. Ale tohle jsou přeci fregaty?"¨
"Ano, pane."
"Takže tahle větší hromádka šrotu bude tím pádem bitevník, že?"
"Ale pane -"
"Ale nezdají se mi. Že by měli nepřátelé zase nějaké neúčinné eso v rukávu?"
"Ne ale - pane! Vždyť ty senzory!"
"Co je s nimi?"
"Tohle rozhodně nevypadá jako fregaty." Henkelová poukázala na měřítko. Ostatní na můstku překvapením
zatajili dech, rozhostilo se ticho.
Ve vedlejší soustavě se zatím připravovalo k hyperprostorovému skoku více než padesát bitevníků v čele s ohromnou
mateřskou lodí, která ještě netušila, že byla Jasonem označena za hromadu šrotu.
*****
"Omluvte mne." Ismael Glynnson plavným pohybem vyklouzl z porady a zvedl komlink.
"Glynnson" ohlásil se.
"Hovoří kapitán Jason Wiedermann. Vypadá to, admirále, že máme problém."
"Pokračujte."
"Právě se ve vedlejší soustavě připravuje nepřátelská flotila ke skoku. Ty lodě patří Durkwellskému klanu."
"To není nic neočekávaného, ale předpokládám, že vás znepokojuje něco jiného."
"Přesně tak, admirále. O počet ani tak nejde - je tam více než padesát lodí a přilétají další - ale jsou to velké lodě.
Carriery, bitevníky, dreadnaughty. Těch jsou tam desítky! Mají k dispozici stovky stíhačů a celé letky bombardérů.
A to nemluvím o menších fregatách, které jsme díky blízkosti červí díry a spoustě trosek kolem zchátralé stanice mohli přehlédnout;
Chtěl bych požádat o posily, protože, se vší úctou, na tohle nemáme."
"Ty lodě vás musely rozhodně znepokojit, přesto není nutné volat posily. Zde u Terenu jsou další dva carriery, jako
je váš Night Prowler, pak moje Iron Fist, a dva bitevníky třídy Apollo. Plus zhruba tucet fregat a asi patnáct eskader
stíhačů a bombardérů. Myslím že to můžeme ustát bez větších ztrát, pokud zvolíme správnou taktiku."
Jason se na chvíli odmlčel, a pak řekl: "Nevím jak vy, admirále, ale pokud zavoláme posily, bude trvat hodnou
chvíli, než sem dorazí, a to už může být Terenas v rukou Durkwellského klanu!"
"To máte pravdu. Prozatím vyhlašte bojovou pohotovost, a pro jednou to není cvičení."
*****
Michail Perenov na můstku Pink Piggy se zachvěl zimou. Možná to bylo jen očekáváním, možná mu byla opravdu
zima. V poslední době měla Pátá flotila nedostatek zdrojů a paliva, proto se muselo šetřit na leččem.
Přesto byl duševně v rovnováze a v klidu, jeho myšlenkám vládl pocit dobře vykonané práce. Teď byli připraveni.
Víc než kdy jindy. Věděl že je pozorován, ale také věděl, že pozorovatel chvatně mobilizuje. To bylo asi to nejlepší,
co mohli Atreidové udělat. Věděl, že bohové dnes stojí při něm, ale i kdyby nestáli, pořád má drtivou početní
převahu. Jejich lodě sice nebyly zdaleka tak výkonné a odolné jako atreidské, jenže Atreidů bylo u Terenu málo.
Jen bombardérů měli osminásobek a stíhačů dokonce desetinásobek. Jediné, čeho měli obránci více, byly malé
fregaty. Ale ty budou rozdupány jeho hvězdnou kavalerií. Přesto nechtěl nepřítele podcenit - už jednou za to
Durkwellští draze zaplatili. Jedinou útěchou Atreidů byl bizarní název jeho vlajkové lodi. Ale bylo to opravdu
neškodné Růžové Prasátko. Lodě třídy Foucault nebylo radno podceňovat, především díky jejich Gauss kanonu,jimž se tato třída chlubila, a mohutnému plátování. A Růžové Prasátko bylo navíc těžce modifikované - zdvojené štítové generátory, dodatečné minomety a pár zabudovaných lehkých Gauss kanónů činil z této lodě větší, ale o to nebezpečnější cíl. Kvadro-strontiové plátování a zesílené energetické obvody lodě, nejnovější senzorové systémy i záložní zdroje pro případ poruchy, přesněji sabotáže energetického jádra.
Vskutku obávaná loď, na svou velikost mocný soupeř. A osmdesát o něco méně
lepších lodí, než měl on, mělo dobýt Terenas. Dny Terenasu i Atreidů jsou konečně sečteny.
Vydal rozkaz, aby se jeho mocná flotila zformovala, a vyslal napřed průzkumný člun, jež měl předběžně zmapovat
nastávající bojiště. Jestli to nějaký nepřítel přežije, tak z něj vypáčí nejvíce ceněnou informaci: hyperprostorové
souřadnice hvězdy Atria, kde měli Atreidové svou říši. Jediné, co Durkwellský klan a jeho spojenci s jistotou věděli,
bylo, že Atreidové zde mají přibližně dvacítku planet a vládnou Atrii pevnou rukou. Ano, pravděpodobné
souřadnice znali, jenže žádné lodi se nepovedlo odeslat úplnou zprávu, díky nenáviděné atreidské První Flotile,
která parkovala blízko této hvězdy - Atreidové sestřelili návštěvníky dříve, než vůbec stihli odfiltrovat solární
záření z radaru. Pak ucítil škubnutí. Lodě Durkwellského klanu vyrazily vstříc svému osudu.
*****
Jason Wiedermann stál spolu s admirálem Glynnsonem a několika dalšími vyššími důstojníky na můstku Iron Fist.
Byl nesvůj z toho, že není na své lodi, a nemůže tedy přímo velet své posádce, ale věděl že jeho první
důstojník, William Grace, vykoná svou práci dobře. Byl to ostřílený veterán mnoha bitev, ale z nějakého
důvodu se nikdy nestal velitelem své vlastní lodi.
"Já osobně bych se pokusil sevřít nepřátelskou flotilu do kleští; Iron Fist spolu s fregatami by číhala u loděnic,
zatímco zbytek flotily by zaměstnával nepřítele hned u výchozího bodu"
"To není dobrý nápad", zvolal jiný. "Čím méně našich lodí bude v přímém styku s nepřítelem, tím vyšší budou
naše ztráty!"
"Ale pokud nepřítele vlákáme do pasti..."
Jasona tohle dohadování začalo unavovat. Pak si všiml, že jej admirál pozoruje, a přísahal by, že na admirálově
tváři viděl jeho nápadně křivý úsměv, dřív než si admirál všiml, že Jason jeho pohled opětuje. Než stihl něco říct,
ozval se strojově neutrální hlas počítače: "Rozpoznána hyperprostorová anomálie. Odhadovaný přílet za tři
minuty devatenáct vteřin. Odhadovaný počet lodí je sto třicet jedna plus mínus dvacet čtyři."
Veškeré dohadování náhle umlklo. Ismael Glynnson promluvil tichým, avšak mocným hlasem, což ostře
kontrastovalo s jeho nevýraznou postavou a bloňďatými vlasy. "Pánové, končím tenhle brífink. Provedeme následující
operaci podle plánu E2."
Plán E spočíval s ústupem flotily a nechání planetární obrany napospas útočníkům. Modifikace plánu E2 však
znamenala, že se loděnice budou bránit, dokud ztráty obránců nepřevýší ztráty nepřítele. Vzhledem k počtu
nepřátelských lodí to znamenalo zhruba dvacet minut života pro loděnice a ztráty přibližně poloviny flotily, pokud
posily nedorazí včas. Ale i s posilami bylo nutno počítat s velkými ztrátami.
"Tři minuty." ohlásil počítač.
"Wiedermanne, vy se vraťte na Night Prowler. Budou vás tam jistě potřebovat."
"Díky, pane" odpověděl mu na to Jason. "Jen doufám, že budu na můstku dřív, než začne ohňostroj."
Ismael Glynnson odpověděl lehkým pokývnutím hlavy. To bylo naposled, co Jason viděl admirála živého.
Jason Wiedermann právě nastupoval do transportéru, který jej měl dovézt na Night Prowler, když k němu
doběhl udýchaný seržant. Nemohlo mu být více než pětadvacet let, soudě podle jeho mladého výrazu ve tváři.
Jason si pomyslel, že ten mladík musel běžet celou cestu od můstku až k hangárům. "Tohle vám ještě posílá
admirál, pane", vyrozuměl Jason od něj. Jason převzal balíček a nastoupil do transportéru. Sotvaže se usadil v
sedačce pro cestující, lehký transportér opustil hangár a pilot nahodil hlavní motory. Po necelých dvou minutách
již vystupoval na palubě jiné lodi.
Své lodi. Gracea ani ostatní důstojníky nikde neviděl, a proto prošel hangárem sám až k výtahům. Sám
ale není to pravé slovo - všude kolem kapitána byl zmatek, jak se piloti stíhačů, bombardérů a čtyř dělových
člunů připravovali k odletu, kontrolovali loďní systémy, štíty, stav energie. Nejistota a napětí bylo doslova
hmatatelné. Za chvíli už vystupoval z výtahu a šel chodbou vedoucí na můstek. Při chůzi dlouhou chodbou ho
přepadly špatné myšlenky: Co když Terenas neudrží? Co když se posily zdrží, nebo vůbec nedorazí? Co když
umřou jeho přátelé? Co když...
Z úvah ho vytrhlo kvílení poplašných sirén - nepřátelé se uráčili přiletět.
Jason Wiedermann rychle doklusal na konec k ocelovým dveřím. Dveře se nehlučně otevřely. Za nimi uviděl
své důstojníky včetně Gracea. Ten si všiml jeho příchodu a šel k němu.
"Něco nového, Willame?" ptal se kapitán lodi.
"Jen ty durkwellské krysy ucítily sýr v pastičce, kterou jsme na ně nalíčili, pane" odpověděl první důstojník.
"Takže už dorazili?"
"Potvrzuji, pane."
Jason se zahleděl k průzoru na můstku. To, co bylo za ním, nepřiletělo s přátelskými úmysly. To nepřiletělo za
obchodem. A proto bylo nutno vetřelce zničit. Lidé, na rozdíl od Atlanťanů, měli v povaze zabíjení, vraždění,
loupení. Přesně to, k čemu je Atlanťané stvořili. Původní účel byl sice vytvořit rasu, která jim bude podobná, ale
navíc bude houževnatá, v boji odolná, a hlavně poslušná, aby mohli Atlanťanům dobře sloužit.
Jenomže Lidé již brzy po svém přetvoření prokázali, že tenhle experiment nevyšel podle představ atlantských výzkumníků.
Postupným vývojem se Lidé od Atlanťanů začali stále více odlišovat - a tak se ty humanoidní bytosti staly
takovými, jakými jsou teď. Oni vnímali Atlanťany nikoli jako své chlebodárce, ale jako nepřátele, třebaže se báli
otevřeně jim říct do očí, co si o nich skutečně mysleli. Aspoň v tomhle experiment neselhal. Teď se to však změnilo.
Lidé na desítkách, ba stovkách planet protestovali proti zvýšení obchodu. Původně se měl zvýšit objem obchodovaného
zboží zhruba o třetinu, ale díky vlivným manipulátorům a lobbistům se tak nestalo. Právě naopak: miliardy
lidských hlasů volaly po hlavách atlantských vůdců a chtěli atlantský lid vyhladit. Nový atlantský velekněz
Nub-ar-Sal se snažil nepokoje potlačit svými manipulátory, ale moc se mu to nedařilo - to asi proto, že bylo lehčí
převléknout člověka za atlanťana než naopak. Atlanťané byli totiž v průměru o deset centimetrů vyšší, měli menší,
zato kulatější uši, bezbarvé rty, a hlavně, slovy atlanťana, nebyli chlupatí. Jediné chlupy měli na vršku hlavy - lidé
to docela výstižně pojmenovali vlasy - ale tyto vlasy atlanťanům velmi brzy vypadávaly, v průměru krátce po dosažení
devadesáti let atlantského občana. To byla další věc, kterými se tvůrci lišili od jejich tvorů. Zatímco lidé se dožívali
zhruba osmdesáti až devadesáti let, atlanťané ve dvaceti končili základní vzdělání, ve čtyřiceti nastupovali do svého
obvykle prvního zaměstnání. Věk odpočinku byl pro atlanťany stanoven na 140 let. Nakonec, až přišel jejich čas přidat
se k Věčným, umírali ve věku 180 až 210 let. Zatímco nejstarší člověk se dožil 137 let, atlaťan se dožil věku 310 let.
Ovšem pokud nepočítáme kyborgy, jelikož první kyborg, který přežil transformaci, se dožil pouze 121 let, umřel tedy 18 let po své transformaci. Od té doby ovšem pokročil vývoj kyborgů o mnoho kroků dále, a tak zatím nejstarším žijícím
kyborgem byl jistý Marou-del-Vals. K dnešnímu datu mu je právě 712 let. Ano, díky strojům a neživým i živým
technologiím lze dosáhnout opravdu zajímavých výsledků, které by mohl laik označit i za zázrak.
