- Počet poděkování
- 132
Devatero horami a devatero řekami byla obklíčena jistá velmi pozoruhodná a unikátní země. Chtělo by se říci, že pohádková, bohužel však nikoli. Ve skutečnosti její nejlepší léta už dávno minula a nyní se utápěla v hluboké krizi. Nad vodou ji držela i přese všechno ještě jakž takž fungující ekonomika. Touto zemí je Lastán. Lastán se původně jmenoval Lamastán, takto dlouhé jméno však na některé obyvatele bylo příliš složité, a tak bylo odhlasováno jeho zkrácení. Tento pastát, kde se úroveň postupně propadla ještě níže, než kde byla v době jeho založení, byl původně vytvořen lidmi.
Ti sem pronikli poměrně dávno a založili zde fungující společnost, jejímž hlavním pilířem byla zvířata, která tu žila a odjakživa ovládala lidskou řeč. Dostat se do Lastánu však bylo poměrně složité, neboť místa kolem hraničních řek a pohoří byla obtížně překonatelná a plná nebezpečných tvorů, kterých se i zvířecí obyvatelé Lastánu obávali.
Lidští osadníci přinesli především jednu důležitou věc – národní sport Mravenčí války. Ty se ostatně staly jedinou věci držící ekonomiku a tedy i celou zemi při životě, neboť bez jeho existence by úplně krachla. Mravenčí války byly sportem pro zdejší obyvatele spíše pasivním než aktivním. I proto někteří přeborníci v něm, ač byli co do zvířecího původu často lamy nebo lidé, byli nazýváni prasaty. Jádrem tohoto sportu byli speciálně vycvičení mravenci. Na začátku každé hry se ve speciálně tomutu vyhrazené oblasti Lastánu ze země vynořila malá mravenčí městečka. Mravenci byli ovládáni pokyny sportovců, jimž patřili. Sportovci po nich mohli chtít téměř cokoliv - od stavby a vylepšování budov, přes plození a výcvik nových mravenců, až po vojenské výpravy na města a oblasti patřících jiným sportovcům. Vítězem se stal vždy ten sportovec nebo skupina sportovců, jíž patřilo nejrozvinutější a největší území. Po konci hry zástupci pastátu Lastán vyhlásili výsledky a upravili místo pro následující hru.
Takto to fungovalo velmi dlouho. Místní zvířata i lidé si na sport zvykli. Lidí však ubývalo, neboť se většina z nich odstěhovala do jiných, rozvinutějších států, jež byly právě více v módě a které byly dostupnější.
A tak postupně lidská civilizace z Lastánu mizela. Zvířata vytvořila lidem stále důležitější a sjednocenější protipól, a tak lidé mizeli stále rychleji a postupně se začali stahovat i z pozic ve vedení země.
Jejich místa samozřejmě nahradila zvířata. U nich se uplatňovala především síla. Je proto jasné, že se do vedení pastátu dostali především lvi. Někteří lvi, hlavně ti starší, už byli poměrně moudří a vyzrálí, ale určitě se to nedalo říci o všech. Na některých nižších pozicích ve vedení proto propukaly neustálé boje, propagandistické hrátky, pomluvy, ale i naopak různé pokusy o obcování s příbuznými, večírky a podobně. Mezi členy vedení země se jen vzácně dostala nějaká lama nebo člověk, a většinou zde nevydržel nikdo podobný delší dobu. Výjimkou byla jediná vlčice. Vládnoucí skupina se na tuto skutečnost zaměřila v propagandě. Vlčici byla určena poměrně důležitá role ve státu. Mělo jít o zosobnění všech sportovců, všech běžných obyvatel země, všech dobrých vlastností a hodnot. Realita však byla přesně opačná. Ač její úlohou bylo mimo jiné dozorovat Mravenčí války, tuto funkci neplnila spravedlivě, dělala si, co se jí zlíbilo, pomlouvala mnohá další zvířata nebo skupiny zvířat, postarala se o vyhnání posledních lidí z vedení Lastánu a následovně i z celého tohoto pastátu a lvům dalo opravdu neskutečnou práci, aby všechny tyto věci ututlali.
Ač lvi zemi vládli, Mravenčí války, její národní sport, skoro vůbec nehráli. Pouze kontrolovali veškeré dění na ní a zabraňovali hrozbě, že je někdo cizí připraví o moc.
Největší skupinu obyvatel tvořily suverénně lamy. Ty měly národní sport rády, ale hlavně oproti lidem ho moc neovládaly. Nevěděly, jak správně vycvičit mravence pracující v dolech, válečné mravence, budující mravence, jak správně stavět budovy, kdy zaútočit na nepřátelskou říši a další základní věci. Časem si na lvech, bojících se vzpoury, vynutily zavedení věcí, které jim za poplatek ulehčí hru. Oficiálně to byli například takzvaní mravenčí generálové. Ti byli vycvičeni na to, aby prakticky bez přičinění sportovce, jemuž patřili, úkolovali vojsko k odnášení surovin pro stavby z měst, ve kterých se žádné vojsko nevyskytovalo a která žádným dalším sportovcům nepatřila. Neoficiální a tedy nepovolenou pomůckou se staly boty. Normální mravenci boty neměli, proto je bolely nohy a nedělali nic víc než to, co jim jejich majitel poručil. Mravenci, jež sportovci opatřili botami, se cítili tak v pohodě, že chodili sem a tam, kradli samovolně suroviny z jiných měst, stavěli samovolně budovy, případně dělali i jiné věci bez vědomí majitele. Výrobce bot, nepříjemný muž s příjemným jménem Relax, se na této věci opravdu napakoval.
Ani to ale některým lamám nestačilo k tomu, aby v národním sportu porazily lidi. Proto se usilovně snažily lidi vyhnat. Lidé svou chytrostí naštvali i lvy. Byly proto zavedeny zákony na jejich perzekuci. Citování lidmi vytvořených textů se stalo – právě za přispění vlčice ve vedení země – trestným činem. Díky tomu lidé odešli nadobro. Semtam se objevily nějaké zvěsti o jejich existenci, lvi však objasňovali, že se nejedná o nic skutečného. Lidé se stali nepřáteli pastátu a přátelé nepřátel byli samozřejmě vnímáni také jako nepřátelé.
Lamy tak ve svém sportu začaly stále častěji vítězit, neboť už nebyl téměř nikdo, kdo by je porážel. Výjimku tvořily dvě veverky a jeden gepard. Tito tvorové se jako jediní občas dokázali v Mravenčích válkách postavit lamské přesile a porážet všechny. A konečně, ještě jedna tajemná osobnost zde byla – takzvaný Duch v kápi. Uhlově černou látkou zcela zahalené tělo. Nikdy nikdo nepoznal, jaký tvor se uvnitř skrýval. Ať to bylo cokoliv, bylo to naprosto netečné. Samotná atmosféra místa, kde se Duch objevil, odrazovala kohokoli přiblížit se k němu a pokusit se o něm zjistit něco víc. Jedno však bylo jisté – hrát národní sport uměl lépe než kdokoli jiný. Nepotřeboval mravenčí generály, nemusel vybavovat mravence botami, stejně vyhrával mnoho z her, na kterých se objevil. Spolupracoval s gepardem, který sice používal všechno, co mohl, ale v souboji s kýmkoliv jeden na jednoho byl neporazitelný. Duch v kápi a gepard tedy vytvořili neohrožené a lamami patřičně nenáviděné duo, jež bylo rovněž terčem štiplavých posměšků.
Po každé hře se Duch vracel společně s gepardem do Černého lesa, nejtemnějšího místa v Lastánu. Jedním z důvodů je patrně i fakt, že na ně lamy plivaly, kdykoli se zdrželi mimo něj. Černý les je prastaré místo, kam se prakticky žádný smrtelník neodváží vkročit. Prý tam straší a obývá jej krvelačná bestie zvaná santosaurus, která místo dárků přináší smrt. Nyní, kdy již neexistovali v celém pastátu asi žádní lidé, se o jeho původu, stáří a obsahu vnitřku s určitostí vůbec nic nevědělo. Byl hlídán lvy. Důvod tohoto střežení je zcela neznámý. Podle všeho to nedává vůbec žádný smysl. Na jediné přístupové cestě do něj, o které se vědělo, stál před vstupem do lesa kámen s nelogickým nápisem: mal chíšpeljen urh ížolzor ykcipe sius + anelatnat. Bájná pověst tvrdí, že tento nápis skrývá poselství, je základem původního pojmenování lesa a byl do kamene vytesán 2 lidmi, zakladateli lesa, kteří objevili způsob, jak stále měnit svou podobu, a dodnes bdí nad Lastánem. To se ale dle vědeckých poznatků, které lamy a lvi mají, jeví jako zcela nemožné.
Duch v kápi a gepard jsou tedy pro obyvatele Lastánu i symbolem Černého lesa. I proto hlavnímu městu Ducha, jakmile hraje národní sport, neřekne nikdo jinak než Černý les. Na základě odlišností mezi chováním Ducha a geparda se říká gepardovu městu Bílý les. Pro soupeře těchto dvou legendárních sportovců jsou ale obě města černá snad úplně stejně. Na koho přijde útok z Bílého lesa, ztratí město. Kdo zaútočí na Černý les, ztratí armádu (a město často potom). Je však nutno říct, že to s Bílým lesem je jistější. A tak si jednoho dne lamy zase řekly, že své mravence hromadně pošlou na Černý les. Hra v tu dobu již byla rozběhnutá a Duchu v kápi patřilo 20 měst, přičemž nikdo další neměl ani 10. Nyní měl přijít rozhodující útok! Lamská vojska na Černý les útočily ze všech stran, ale bránících mravenců bylo mnoho. Příliš mnoho. Z jisker vzniklých při bojích vzplanuly velké ohně. Ty zažehly dokonce i plastové a gumové boty mrtvých mravenců lamských armád. Dílo zkázy bylo dokonáno – zbylá vojska útočníků se zadusila a otrávila a padla k zemi. Naproti tomu za téměř nepoškozenými hradbami města, kam se schovaly Duchovy jednotky, bylo naprosté bezpečí a zdravý, byť v důsledku přeplněnosti města vydýchaný vzduch. A tak v Černém lese zmizela obrovská lamská armáda. Zase. A snad ne naposled.
Ti sem pronikli poměrně dávno a založili zde fungující společnost, jejímž hlavním pilířem byla zvířata, která tu žila a odjakživa ovládala lidskou řeč. Dostat se do Lastánu však bylo poměrně složité, neboť místa kolem hraničních řek a pohoří byla obtížně překonatelná a plná nebezpečných tvorů, kterých se i zvířecí obyvatelé Lastánu obávali.
Lidští osadníci přinesli především jednu důležitou věc – národní sport Mravenčí války. Ty se ostatně staly jedinou věci držící ekonomiku a tedy i celou zemi při životě, neboť bez jeho existence by úplně krachla. Mravenčí války byly sportem pro zdejší obyvatele spíše pasivním než aktivním. I proto někteří přeborníci v něm, ač byli co do zvířecího původu často lamy nebo lidé, byli nazýváni prasaty. Jádrem tohoto sportu byli speciálně vycvičení mravenci. Na začátku každé hry se ve speciálně tomutu vyhrazené oblasti Lastánu ze země vynořila malá mravenčí městečka. Mravenci byli ovládáni pokyny sportovců, jimž patřili. Sportovci po nich mohli chtít téměř cokoliv - od stavby a vylepšování budov, přes plození a výcvik nových mravenců, až po vojenské výpravy na města a oblasti patřících jiným sportovcům. Vítězem se stal vždy ten sportovec nebo skupina sportovců, jíž patřilo nejrozvinutější a největší území. Po konci hry zástupci pastátu Lastán vyhlásili výsledky a upravili místo pro následující hru.
Takto to fungovalo velmi dlouho. Místní zvířata i lidé si na sport zvykli. Lidí však ubývalo, neboť se většina z nich odstěhovala do jiných, rozvinutějších států, jež byly právě více v módě a které byly dostupnější.
A tak postupně lidská civilizace z Lastánu mizela. Zvířata vytvořila lidem stále důležitější a sjednocenější protipól, a tak lidé mizeli stále rychleji a postupně se začali stahovat i z pozic ve vedení země.
Jejich místa samozřejmě nahradila zvířata. U nich se uplatňovala především síla. Je proto jasné, že se do vedení pastátu dostali především lvi. Někteří lvi, hlavně ti starší, už byli poměrně moudří a vyzrálí, ale určitě se to nedalo říci o všech. Na některých nižších pozicích ve vedení proto propukaly neustálé boje, propagandistické hrátky, pomluvy, ale i naopak různé pokusy o obcování s příbuznými, večírky a podobně. Mezi členy vedení země se jen vzácně dostala nějaká lama nebo člověk, a většinou zde nevydržel nikdo podobný delší dobu. Výjimkou byla jediná vlčice. Vládnoucí skupina se na tuto skutečnost zaměřila v propagandě. Vlčici byla určena poměrně důležitá role ve státu. Mělo jít o zosobnění všech sportovců, všech běžných obyvatel země, všech dobrých vlastností a hodnot. Realita však byla přesně opačná. Ač její úlohou bylo mimo jiné dozorovat Mravenčí války, tuto funkci neplnila spravedlivě, dělala si, co se jí zlíbilo, pomlouvala mnohá další zvířata nebo skupiny zvířat, postarala se o vyhnání posledních lidí z vedení Lastánu a následovně i z celého tohoto pastátu a lvům dalo opravdu neskutečnou práci, aby všechny tyto věci ututlali.
Ač lvi zemi vládli, Mravenčí války, její národní sport, skoro vůbec nehráli. Pouze kontrolovali veškeré dění na ní a zabraňovali hrozbě, že je někdo cizí připraví o moc.
Největší skupinu obyvatel tvořily suverénně lamy. Ty měly národní sport rády, ale hlavně oproti lidem ho moc neovládaly. Nevěděly, jak správně vycvičit mravence pracující v dolech, válečné mravence, budující mravence, jak správně stavět budovy, kdy zaútočit na nepřátelskou říši a další základní věci. Časem si na lvech, bojících se vzpoury, vynutily zavedení věcí, které jim za poplatek ulehčí hru. Oficiálně to byli například takzvaní mravenčí generálové. Ti byli vycvičeni na to, aby prakticky bez přičinění sportovce, jemuž patřili, úkolovali vojsko k odnášení surovin pro stavby z měst, ve kterých se žádné vojsko nevyskytovalo a která žádným dalším sportovcům nepatřila. Neoficiální a tedy nepovolenou pomůckou se staly boty. Normální mravenci boty neměli, proto je bolely nohy a nedělali nic víc než to, co jim jejich majitel poručil. Mravenci, jež sportovci opatřili botami, se cítili tak v pohodě, že chodili sem a tam, kradli samovolně suroviny z jiných měst, stavěli samovolně budovy, případně dělali i jiné věci bez vědomí majitele. Výrobce bot, nepříjemný muž s příjemným jménem Relax, se na této věci opravdu napakoval.
Ani to ale některým lamám nestačilo k tomu, aby v národním sportu porazily lidi. Proto se usilovně snažily lidi vyhnat. Lidé svou chytrostí naštvali i lvy. Byly proto zavedeny zákony na jejich perzekuci. Citování lidmi vytvořených textů se stalo – právě za přispění vlčice ve vedení země – trestným činem. Díky tomu lidé odešli nadobro. Semtam se objevily nějaké zvěsti o jejich existenci, lvi však objasňovali, že se nejedná o nic skutečného. Lidé se stali nepřáteli pastátu a přátelé nepřátel byli samozřejmě vnímáni také jako nepřátelé.
Lamy tak ve svém sportu začaly stále častěji vítězit, neboť už nebyl téměř nikdo, kdo by je porážel. Výjimku tvořily dvě veverky a jeden gepard. Tito tvorové se jako jediní občas dokázali v Mravenčích válkách postavit lamské přesile a porážet všechny. A konečně, ještě jedna tajemná osobnost zde byla – takzvaný Duch v kápi. Uhlově černou látkou zcela zahalené tělo. Nikdy nikdo nepoznal, jaký tvor se uvnitř skrýval. Ať to bylo cokoliv, bylo to naprosto netečné. Samotná atmosféra místa, kde se Duch objevil, odrazovala kohokoli přiblížit se k němu a pokusit se o něm zjistit něco víc. Jedno však bylo jisté – hrát národní sport uměl lépe než kdokoli jiný. Nepotřeboval mravenčí generály, nemusel vybavovat mravence botami, stejně vyhrával mnoho z her, na kterých se objevil. Spolupracoval s gepardem, který sice používal všechno, co mohl, ale v souboji s kýmkoliv jeden na jednoho byl neporazitelný. Duch v kápi a gepard tedy vytvořili neohrožené a lamami patřičně nenáviděné duo, jež bylo rovněž terčem štiplavých posměšků.
Po každé hře se Duch vracel společně s gepardem do Černého lesa, nejtemnějšího místa v Lastánu. Jedním z důvodů je patrně i fakt, že na ně lamy plivaly, kdykoli se zdrželi mimo něj. Černý les je prastaré místo, kam se prakticky žádný smrtelník neodváží vkročit. Prý tam straší a obývá jej krvelačná bestie zvaná santosaurus, která místo dárků přináší smrt. Nyní, kdy již neexistovali v celém pastátu asi žádní lidé, se o jeho původu, stáří a obsahu vnitřku s určitostí vůbec nic nevědělo. Byl hlídán lvy. Důvod tohoto střežení je zcela neznámý. Podle všeho to nedává vůbec žádný smysl. Na jediné přístupové cestě do něj, o které se vědělo, stál před vstupem do lesa kámen s nelogickým nápisem: mal chíšpeljen urh ížolzor ykcipe sius + anelatnat. Bájná pověst tvrdí, že tento nápis skrývá poselství, je základem původního pojmenování lesa a byl do kamene vytesán 2 lidmi, zakladateli lesa, kteří objevili způsob, jak stále měnit svou podobu, a dodnes bdí nad Lastánem. To se ale dle vědeckých poznatků, které lamy a lvi mají, jeví jako zcela nemožné.
Duch v kápi a gepard jsou tedy pro obyvatele Lastánu i symbolem Černého lesa. I proto hlavnímu městu Ducha, jakmile hraje národní sport, neřekne nikdo jinak než Černý les. Na základě odlišností mezi chováním Ducha a geparda se říká gepardovu městu Bílý les. Pro soupeře těchto dvou legendárních sportovců jsou ale obě města černá snad úplně stejně. Na koho přijde útok z Bílého lesa, ztratí město. Kdo zaútočí na Černý les, ztratí armádu (a město často potom). Je však nutno říct, že to s Bílým lesem je jistější. A tak si jednoho dne lamy zase řekly, že své mravence hromadně pošlou na Černý les. Hra v tu dobu již byla rozběhnutá a Duchu v kápi patřilo 20 měst, přičemž nikdo další neměl ani 10. Nyní měl přijít rozhodující útok! Lamská vojska na Černý les útočily ze všech stran, ale bránících mravenců bylo mnoho. Příliš mnoho. Z jisker vzniklých při bojích vzplanuly velké ohně. Ty zažehly dokonce i plastové a gumové boty mrtvých mravenců lamských armád. Dílo zkázy bylo dokonáno – zbylá vojska útočníků se zadusila a otrávila a padla k zemi. Naproti tomu za téměř nepoškozenými hradbami města, kam se schovaly Duchovy jednotky, bylo naprosté bezpečí a zdravý, byť v důsledku přeplněnosti města vydýchaný vzduch. A tak v Černém lese zmizela obrovská lamská armáda. Zase. A snad ne naposled.