DeletedUser41509
Guest
„Jamie, tak už spi!“řekla jsem mému 12ti letému synovi. „Maminko, vyprávěj mi o otci.“ odvětil. Zase s tím začal. Byl sirotek, Daniel zemřel při výpravě přes Černý les a naštěstí se jeden poslíček zachránil, který nám všem poté vylíčil, jak to všechno bylo.
„Dobře, stejně by jsi se to jednou dozvěděl, tak tedy: Když ti bylo asi půlroku, tatínek dostal vzkaz od spojence, zda by se mohl dostavit na jednání kvůli panství na severu, které Rodrickovi vyhlásilo válku. Potřeboval od Daniela pomoci alespoň se strategií posílání svých vojsk na vesnice nepřítele. Nakonec se Daniel po dlouhém rozmýšlení rozhodl, že mu pojede pomoci a že se po týdnu vrátí. Bohužel se po týdnu ani neozval.“
„A to jsi se o něj nebála?“ přerušil mě malý Jamie.
„Ne. Bylo běžné,že se o dva nebo tři dny armáda zdržela. Buď se schůze protáhla a nebo nastaly drobné komplikace při cestě. Ale když se ani po 14ti dnech tvůj otec neozval, začínala jsem být nervózní. Patnáctý den dorazil konečně Ryan, který v naší armádě vedl špehy. Jezdil vyzvídat do vedlejších vesnic a byl opravdu skvělý. Nikdy si ho nikdo nevšiml. A k našemu štěstí ani v ten osudný den. Patnáctý den od odjezdu tvého otce se kolem rána přiřítil vyčerpaný Ryan.“
„Paní,je mi to velice líto, ale armáda vašeho muže zahynula. Vedl dlouhý boj s neznámou příšerou v Černém lese. Bylo to strašlivé! Vypadalo to jako normální den, váš muž si naposledy připil s Rodrickem na úspěšnou strategii, kterou vymyslel. Pak jsme si připravili koně a vydali se zpátky přes Černý les. A tam to začalo. Když jsme vjeli na Černou stezku, která přímo protíná les jako přesná přímka, jednomu muži z vojska se splašil kůň. Utekl hluboko do lesa a Samuel se ho vydal hledat. Váš pán všem výslovně zakázal, abychom Samuela následovali. A jako by tušil, proč to řekl. Po chvíli jsme uslyšeli srdcervoucí křik, který se ozýval celým lesem. Byl to až sípavý řev,který v nás všech vyvolal hrůzu. Les utichl. Hned ale začalo kolem nás šustit listí, dusot a dupání se točilo kolem nás. Váš muž vydal rozkaz:„Připra- !“ a než dořekl, všichni muži se mrknutím oka koupali ve vlastní krvi. Střeva jim visela z bezbranných těl a uprostřed bezvládně ležel váš muž. Stihl jsem se schovat, jak je mým zvykem, ale nikdo z nich se nestačil ani hnout. Kosti vyčuhovaly z roztrhaných těl. Potoky krve třísnily cestu a zničující ticho se neslo lesem. Stačil jsem zahlédnout velkou, černou, chlupatou příšeru, která v mžiku zlikvidovala přes 270 mužů a koní. Zmizela v tichu a zanechala za sebou 153 mrtvol vojáků a 120 roztrhaných koní. Paní, je mi to velice líto.“
V Jamieho pokoji se rozhostilo až nepříjemné ticho. Nakonec ale promluvil první.
„Takže Rodrickovo Severní panství je tak obrovské jen díky otci?“
„Ano. Dva roky trvala válka, ale po tom dlouhém a už skoro nekončícím boji nakonec přišel děkovný dopis, kde Rodrick uctíval mého muže, díky němuž získal tolik vesnic a půdy.“ Jamie zavřel oči a já zhasla světlo.
„Dobrou noc,“ popřála jsem. Když jsem byla na odchodu a zavírala jsem dveře, řekl něco, při čem jsem měla neskutečný pocit štěstí.
„Po výcviku se vydám do Černého lesa a otce pomstím.“
Jackie v boji s Mudrotchem (jak jsme příšeru nazvali) přišel o nohu, ale nelítostně pomstil svého otce a do panství mi přivezl hlavu netvora, která byla vystavena na hradbách pro výstrahu případným útočníkům. Náš lid mohl vidět, že jsme všichni v bezpečí.
Po pár letech byly však naše vesnice hromadně napadeny a surově vyvražděny. Bohužel, ne jen Daniel měl svého potomka, který ho úspěšně pomstil.
„Dobře, stejně by jsi se to jednou dozvěděl, tak tedy: Když ti bylo asi půlroku, tatínek dostal vzkaz od spojence, zda by se mohl dostavit na jednání kvůli panství na severu, které Rodrickovi vyhlásilo válku. Potřeboval od Daniela pomoci alespoň se strategií posílání svých vojsk na vesnice nepřítele. Nakonec se Daniel po dlouhém rozmýšlení rozhodl, že mu pojede pomoci a že se po týdnu vrátí. Bohužel se po týdnu ani neozval.“
„A to jsi se o něj nebála?“ přerušil mě malý Jamie.
„Ne. Bylo běžné,že se o dva nebo tři dny armáda zdržela. Buď se schůze protáhla a nebo nastaly drobné komplikace při cestě. Ale když se ani po 14ti dnech tvůj otec neozval, začínala jsem být nervózní. Patnáctý den dorazil konečně Ryan, který v naší armádě vedl špehy. Jezdil vyzvídat do vedlejších vesnic a byl opravdu skvělý. Nikdy si ho nikdo nevšiml. A k našemu štěstí ani v ten osudný den. Patnáctý den od odjezdu tvého otce se kolem rána přiřítil vyčerpaný Ryan.“
„Paní,je mi to velice líto, ale armáda vašeho muže zahynula. Vedl dlouhý boj s neznámou příšerou v Černém lese. Bylo to strašlivé! Vypadalo to jako normální den, váš muž si naposledy připil s Rodrickem na úspěšnou strategii, kterou vymyslel. Pak jsme si připravili koně a vydali se zpátky přes Černý les. A tam to začalo. Když jsme vjeli na Černou stezku, která přímo protíná les jako přesná přímka, jednomu muži z vojska se splašil kůň. Utekl hluboko do lesa a Samuel se ho vydal hledat. Váš pán všem výslovně zakázal, abychom Samuela následovali. A jako by tušil, proč to řekl. Po chvíli jsme uslyšeli srdcervoucí křik, který se ozýval celým lesem. Byl to až sípavý řev,který v nás všech vyvolal hrůzu. Les utichl. Hned ale začalo kolem nás šustit listí, dusot a dupání se točilo kolem nás. Váš muž vydal rozkaz:„Připra- !“ a než dořekl, všichni muži se mrknutím oka koupali ve vlastní krvi. Střeva jim visela z bezbranných těl a uprostřed bezvládně ležel váš muž. Stihl jsem se schovat, jak je mým zvykem, ale nikdo z nich se nestačil ani hnout. Kosti vyčuhovaly z roztrhaných těl. Potoky krve třísnily cestu a zničující ticho se neslo lesem. Stačil jsem zahlédnout velkou, černou, chlupatou příšeru, která v mžiku zlikvidovala přes 270 mužů a koní. Zmizela v tichu a zanechala za sebou 153 mrtvol vojáků a 120 roztrhaných koní. Paní, je mi to velice líto.“
V Jamieho pokoji se rozhostilo až nepříjemné ticho. Nakonec ale promluvil první.
„Takže Rodrickovo Severní panství je tak obrovské jen díky otci?“
„Ano. Dva roky trvala válka, ale po tom dlouhém a už skoro nekončícím boji nakonec přišel děkovný dopis, kde Rodrick uctíval mého muže, díky němuž získal tolik vesnic a půdy.“ Jamie zavřel oči a já zhasla světlo.
„Dobrou noc,“ popřála jsem. Když jsem byla na odchodu a zavírala jsem dveře, řekl něco, při čem jsem měla neskutečný pocit štěstí.
„Po výcviku se vydám do Černého lesa a otce pomstím.“
Jackie v boji s Mudrotchem (jak jsme příšeru nazvali) přišel o nohu, ale nelítostně pomstil svého otce a do panství mi přivezl hlavu netvora, která byla vystavena na hradbách pro výstrahu případným útočníkům. Náš lid mohl vidět, že jsme všichni v bezpečí.
Po pár letech byly však naše vesnice hromadně napadeny a surově vyvražděny. Bohužel, ne jen Daniel měl svého potomka, který ho úspěšně pomstil.
- Trochu delší, ale snad se vám příběh líbil
Budu ráda za případnou kritiku od ostatních a omlouvám se za případné chyby
Naposledy upraveno moderátorem:
