DeletedUser
Guest
„A zase prší,“ řekl kapitán, „Ani počasí nám nepřeje.“ Silný déšť lomcoval jeho družinou. Kapky deště byly rychlé jak leckterý vystřelený šíp a mohutné, že i dopad na helmu kapitán cítil jako mírnou bolest. „To musí být dílo těch démonů!“ zakřičel někdo z družiny. Z družiny, která teď čítala pouhých 12 lidí a půlka z nich byla ráda že může chodit.
Kapitán věděl, že to není dílo démonů, ale pouze obyčejný déšť, který na vyčerpaná těla dopadá. Jeho družina nemá moc velké šance na přežití. Ještě jednou přiložil ruku k obličeji, aby si zkontroloval své zranění, které se táhlo od čela, přes oko až na tvář. Krev, která mu zůstala na dlani byla díky dešti okamžitě smyta, avšak jeho vzpomínky na předchozí bitvu smýt déšť nemohl. „Byla to opravdu důmyslná past od těch démonů,“ řekl si sám pro sebe, „kéž by mně velitel armády poslouchal.“ Zvědi přišli se zprávou, že se v lese pohybuje malá skupina démonů a velitel neváhal. Chtěl svému lidu dopřát snadné vítězství a místo toho padl do léčky. „Ach, jak naivní byl.“ ale velitele už řešit nemusel, protože viděl jak mu jeden z démonů svým mečem rozřízl hrdlo.
Démoni je překvapili a dokázali mohutnou armádu rozdělit na skupiny. Chaos který vznikl nedokázal nikdo organizovat a tak lidé umírali po stovkách. Démoni byly všude. Pak se objevil jeden z vůdců démonů, který si to namířil přímo na kapitánovo družinu. „Věděl to,“ řekl si kapitán opět pro sebe, „věděl kdo z lidské armády je nejsilnější.“ Se svým ohnivým mečem šel vstříc kapitánovi. Cestou s velkou radostí zabíjel lidi, kteří se mu postavili do cesty a to velmi specifickým způsobem. Svým mečem protivníky rozřízl v pase. Horní polovinu zvedl a ukousl dotyčnému hlavu, kterou pak vyplivl před sebe. Svýma mohutnýma rukama pak zbytek těla rozdělil opět na polovinu a vyhodil do vzduchu. Kapitán nebyl moc nadšený z toho, že démon chce jeho vnitřnosti rozházet po celém bojišti,a nezbývalo mu nic jiného než se pokusit utéct, protože jít do bitvy s tímto démonem byla jistá smrt.
Zavelel k ústupu, což byl rozkaz, který jeho družina s velkou radostí přijala. Démonovi se rozhodnutí kapitána nelíbilo a přeměnil svůj meč v bič, se kterým švihnul s úmyslem chytnout kapitána kolem krku, aby si ho mohl vychutnat. Kapitán ale stihl udělat pohyb zpět a bič mu udělal jen krvavou ránu na obličeji. Při ústupu se na chvíli koukl zpět na bojiště a viděl, že tahle bitva je prohraná. Mezi obrovským množstvím démonů zahlídl pár lidí stále bojující o své životy, ale většina lidí byla na kusy rozervána.
„Přijde si pro mě, “ kapitán věděl, že si mocný démon nenechá ujít takovou příležitost. Znal démonovo touhu po pomalé smrti svých protivníků.
Dlouho nečekal, zpoza stromů vyšel obrovský démon s bičem. Kapitán z jeho tváře vyčetl jistý náznak úsměvu. Než ale stihla jeho družina nějak zareagovat tak démon zvedl svou ruku a něco zamumlal ve svém jazyce. Kapitán nevěřícně sledoval jak zbytky jeho družiny vzplály ohněm a zaživa byly tímto živlem zabity. Netušil, že je až takhle mocný. Pohleděl démonovi do červených očí a polkl. „Ne nedopřeji mu tu radost,“ vytáhl z pochvy svůj meč a pokusil se ho vrazit do břicha. Démon však svým bičem vytrhl meč z ruky včas a kapitán si mečem jen rozřízl kůži, ale dál se nedostal. Bič se mu omotal kolem krku a během chvilky ho démon kolem krku držel svou rukou. Bič v druhé ruce se přeměnil zpět na meč a démon se zasmál. Hrozivý smích se ozýval po celém lese. Kapitán cítil jak mu čepel pomalu vsunul do hrdla. Pak pokračoval dolů před hruď až na břicho. Démon pak vrazil svou ruku do břicha a vyrval kapitánovi vnitřnosti.
Kapitán věděl, že to není dílo démonů, ale pouze obyčejný déšť, který na vyčerpaná těla dopadá. Jeho družina nemá moc velké šance na přežití. Ještě jednou přiložil ruku k obličeji, aby si zkontroloval své zranění, které se táhlo od čela, přes oko až na tvář. Krev, která mu zůstala na dlani byla díky dešti okamžitě smyta, avšak jeho vzpomínky na předchozí bitvu smýt déšť nemohl. „Byla to opravdu důmyslná past od těch démonů,“ řekl si sám pro sebe, „kéž by mně velitel armády poslouchal.“ Zvědi přišli se zprávou, že se v lese pohybuje malá skupina démonů a velitel neváhal. Chtěl svému lidu dopřát snadné vítězství a místo toho padl do léčky. „Ach, jak naivní byl.“ ale velitele už řešit nemusel, protože viděl jak mu jeden z démonů svým mečem rozřízl hrdlo.
Démoni je překvapili a dokázali mohutnou armádu rozdělit na skupiny. Chaos který vznikl nedokázal nikdo organizovat a tak lidé umírali po stovkách. Démoni byly všude. Pak se objevil jeden z vůdců démonů, který si to namířil přímo na kapitánovo družinu. „Věděl to,“ řekl si kapitán opět pro sebe, „věděl kdo z lidské armády je nejsilnější.“ Se svým ohnivým mečem šel vstříc kapitánovi. Cestou s velkou radostí zabíjel lidi, kteří se mu postavili do cesty a to velmi specifickým způsobem. Svým mečem protivníky rozřízl v pase. Horní polovinu zvedl a ukousl dotyčnému hlavu, kterou pak vyplivl před sebe. Svýma mohutnýma rukama pak zbytek těla rozdělil opět na polovinu a vyhodil do vzduchu. Kapitán nebyl moc nadšený z toho, že démon chce jeho vnitřnosti rozházet po celém bojišti,a nezbývalo mu nic jiného než se pokusit utéct, protože jít do bitvy s tímto démonem byla jistá smrt.
Zavelel k ústupu, což byl rozkaz, který jeho družina s velkou radostí přijala. Démonovi se rozhodnutí kapitána nelíbilo a přeměnil svůj meč v bič, se kterým švihnul s úmyslem chytnout kapitána kolem krku, aby si ho mohl vychutnat. Kapitán ale stihl udělat pohyb zpět a bič mu udělal jen krvavou ránu na obličeji. Při ústupu se na chvíli koukl zpět na bojiště a viděl, že tahle bitva je prohraná. Mezi obrovským množstvím démonů zahlídl pár lidí stále bojující o své životy, ale většina lidí byla na kusy rozervána.
„Přijde si pro mě, “ kapitán věděl, že si mocný démon nenechá ujít takovou příležitost. Znal démonovo touhu po pomalé smrti svých protivníků.
Dlouho nečekal, zpoza stromů vyšel obrovský démon s bičem. Kapitán z jeho tváře vyčetl jistý náznak úsměvu. Než ale stihla jeho družina nějak zareagovat tak démon zvedl svou ruku a něco zamumlal ve svém jazyce. Kapitán nevěřícně sledoval jak zbytky jeho družiny vzplály ohněm a zaživa byly tímto živlem zabity. Netušil, že je až takhle mocný. Pohleděl démonovi do červených očí a polkl. „Ne nedopřeji mu tu radost,“ vytáhl z pochvy svůj meč a pokusil se ho vrazit do břicha. Démon však svým bičem vytrhl meč z ruky včas a kapitán si mečem jen rozřízl kůži, ale dál se nedostal. Bič se mu omotal kolem krku a během chvilky ho démon kolem krku držel svou rukou. Bič v druhé ruce se přeměnil zpět na meč a démon se zasmál. Hrozivý smích se ozýval po celém lese. Kapitán cítil jak mu čepel pomalu vsunul do hrdla. Pak pokračoval dolů před hruď až na břicho. Démon pak vrazil svou ruku do břicha a vyrval kapitánovi vnitřnosti.