DeletedUser43527
Guest
Novoroční oslavy a den poté v mé vesnici
Byl chladný zimní večer, všude kolem sníh a blížil se Nový rok. Zvířata ještě spala zimním spánkem a jen tu a tam po polích pobíhala nějaká srnka. V dálce byl slyšet zpěv nějakého ptáka. Nejspíš šlo o sýkorku, která seděla na stromě před hradbami jedné z vesnic každý rok. Všude kolem bylo ticho, jen ze stájí se ozývalo řehtání a frkání koně.
Zničehonic ticho prolomily výbuchy, které musely jít slyšet i na druhém konci světa. Byl tu Nový rok a společně s ním i dlouho očekávaný ohňostroj a oslavy. Záblesky se odrážely i ve skle nedalekého kostela a bylo vidět, že se ve vesnici opravdu slaví a všichni jsou spokojeni. Šampaňské teklo proudem, lidé zpívali a tančili i následující den.
Zatímco lidé v téhle vesnici se bavili, stráže museli být na pozoru. Přece jen věděli, že dnešní den by někdo mohl využít k zabrání jejich pevnosti tak jako každý jiný. Jeden z lučištníků stojících na hradbách si všiml, že se v dálce něco hýbe. Vtom se z lesů kolem vesnice vyřítili lučištníci na koni, společně s lehkou kavalerií a sekerníky, které vedl paladin s vlajkou +6% útoku. Bylo vidět mezi nimi i pár beranidel, která měla zničit hradby. Za nimi jel na mohutném bílém oři dokonce i šlechtic. Lučištník, který tohle zpozoroval z hradeb ihned začal utíkat ke zvonu, aby informoval celou vesnici o tom, že se blíží nebezpečí a přitom řval: „Nepřátelské jednotky se blíží! Všichni na svá místa!“ Byl to již zkušený voják a věděl, že jde proti nim přesila, ale nevzdával se.
Útočné vojsko už bylo téměř před branami. Najednou se ozvalo: „Lučištníci palte!“ Tahle věta se opakovala ještě párkrát, potom už šla jen slyšet padající hlavní brána vesnice, křik, chřestění seker a mečů. Útočící nepřátelské vojsko vyhrávalo. Ale vtom se z lesů vynořilo další vojsko. Bylo to vracející se vojsko do vesnice. Jakmile však zahlédl paladin, který tohle vojsko vedl, co se v jeho rodné vesnici děje, téměř hned zformoval linie a vyrazil na pomoc svým lidem. Nepřítel byl zaskočen. Když viděl, že má v zádech další vojsko, chtěl se dát na útěk. Jenže byl „v kleštích“ a nezbývalo mu nic jiného než uznat porážku a vzdát se.
Nepřátelské vojsko bylo poraženo, vesnice ubráněna a mohlo se pokračovat v oslavách. O těchhle novoročních oslavách se mluvilo ještě další stovky let a myslím si, že se na ně jen tak nezapomene.