- Počet poděkování
- 3
MARIÁN ČI MARIANA?
Jednoho krásného večera,
když seděla jsem na břehu jezera,
objevil se znenadání,
udatný rytíř se svou paní.
Sesedaje ze svého oře
vypráví o královském dvoře:
"Ukrutné neštěstí potkalo nás,
když zůstali jsme osudu napospas.
Král do bezpečí utekl i se svou armádou
před krutou spojenců nečekanou zradou."
Prý ho poslal můj předrahý otec,
že se tu nachází statečný mládenec,
co s mečem ohánět se umí
a ani barbara Covidy se nebojí.
Místo toho sličná panna jest,
to asi staříkova mysl se musí plést.
Rytíř naskočiv na svého koníka
se svojí paní po cestě utíká.
Znenadání, zčistajasna,
přepadne je teta Vlasta.
"Mariano," nahlas křikla na mě,
"zvedni se z té chladné země!
Ukaž tady tomu pánovi ve zbroji,
že holky z venkova se ničeho nebojí!"
Místo však aby na souboj podala mi šavli,
hodila po mně černou železnou pánvi.
Inu, chtíc dokázat odvahu svoji
s pánvičkou vyzvala jsem velmože k boji.
Nařčení z alzheimera jsem pomstila
a paní jeho si vítěznou pánvičku koupila.
Otec můj vždy chtěl vychovat syna,
ale když znovu narodila se mu dcera - Mariana,
rozhodl se naučit ji jako mládence bojovat,
aby sama o sebe se dokázala postarat.
Od mého tuze raného věku,
mi neřekne jinak než Marián, k vzteku.
Šlechetný rytíř a jeho paní přestali v hlavě guláš mít
a společně jsme se rozhodli na pomoc království jít.
Paní všem povyprávěla příběh o našem setkání,
armáda udatných kuchařů království zachrání.
Jednoho krásného večera,
když seděla jsem na břehu jezera,
objevil se znenadání,
udatný rytíř se svou paní.
Sesedaje ze svého oře
vypráví o královském dvoře:
"Ukrutné neštěstí potkalo nás,
když zůstali jsme osudu napospas.
Král do bezpečí utekl i se svou armádou
před krutou spojenců nečekanou zradou."
Prý ho poslal můj předrahý otec,
že se tu nachází statečný mládenec,
co s mečem ohánět se umí
a ani barbara Covidy se nebojí.
Místo toho sličná panna jest,
to asi staříkova mysl se musí plést.
Rytíř naskočiv na svého koníka
se svojí paní po cestě utíká.
Znenadání, zčistajasna,
přepadne je teta Vlasta.
"Mariano," nahlas křikla na mě,
"zvedni se z té chladné země!
Ukaž tady tomu pánovi ve zbroji,
že holky z venkova se ničeho nebojí!"
Místo však aby na souboj podala mi šavli,
hodila po mně černou železnou pánvi.
Inu, chtíc dokázat odvahu svoji
s pánvičkou vyzvala jsem velmože k boji.
Nařčení z alzheimera jsem pomstila
a paní jeho si vítěznou pánvičku koupila.
Otec můj vždy chtěl vychovat syna,
ale když znovu narodila se mu dcera - Mariana,
rozhodl se naučit ji jako mládence bojovat,
aby sama o sebe se dokázala postarat.
Od mého tuze raného věku,
mi neřekne jinak než Marián, k vzteku.
Šlechetný rytíř a jeho paní přestali v hlavě guláš mít
a společně jsme se rozhodli na pomoc království jít.
Paní všem povyprávěla příběh o našem setkání,
armáda udatných kuchařů království zachrání.
Naposledy upraveno:
