- Počet poděkování
- 1
Kmeny slaví, bubny bijí jak divoké srdce země
a já místo válečného pokřiku vyslovuji tvé jméno.
Ty, dcero šlechtice, zrozená v hedvábí a mramoru,
já, muž z prachu cest, s čepelí, co zná víc bitev než klidných nocí.
A přesto… když tě vidím pod rozkvetlou třešní,
všechna má síla se láme jak kopí v dešti.
Přísahám při ohni, jenž pálí v hrudi divokých kmenů,
tvé rty jsou sladší než vítězství
tvůj pohled ostřejší než má čepel.
Kéž bych byl vlkem, co může tě unést do stínů hor,
kde zákony tvého rodu shoří jak suché větve.
Kéž bych byl bouří, co smete brány tvého světa
abych tě mohl nazvat svou, ne titulem, ale krví.
Dnes však jen stojím, prostý bojovník pod květy
a místo meče nabízím srdce, ještě tlukoucí.
Přijmi jej… nebo jej rozdup,
ale věz,
že i kdyby mě tvůj otec nechal stít,
má poslední myšlenka ponese tvé jméno,
jak válečný zpěv, co nikdy neumírá.
a já místo válečného pokřiku vyslovuji tvé jméno.
Ty, dcero šlechtice, zrozená v hedvábí a mramoru,
já, muž z prachu cest, s čepelí, co zná víc bitev než klidných nocí.
A přesto… když tě vidím pod rozkvetlou třešní,
všechna má síla se láme jak kopí v dešti.
Přísahám při ohni, jenž pálí v hrudi divokých kmenů,
tvé rty jsou sladší než vítězství
tvůj pohled ostřejší než má čepel.
Kéž bych byl vlkem, co může tě unést do stínů hor,
kde zákony tvého rodu shoří jak suché větve.
Kéž bych byl bouří, co smete brány tvého světa
abych tě mohl nazvat svou, ne titulem, ale krví.
Dnes však jen stojím, prostý bojovník pod květy
a místo meče nabízím srdce, ještě tlukoucí.
Přijmi jej… nebo jej rozdup,
ale věz,
že i kdyby mě tvůj otec nechal stít,
má poslední myšlenka ponese tvé jméno,
jak válečný zpěv, co nikdy neumírá.
Naposledy upraveno:
