• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Milan IV

  • Zakladatel vlákna DeletedUser37968
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser37968

Guest
Již mnoho let, jen já a můj kůň, cestujeme cizími kraji. Od města k městu, putuji jako žoldák. Špinavý válečník, který nasazuje vlastní život, pro smetánku v hermelínových pláštích. A pro co? Pro pár teplých soust, několik mincí a to, co najdu během svého úkolu.

Nikdy to nebylo moc přínosné živobytí. Ani bezpečné. A v dnešních dobách, už vůbec ne. K tomuto způsobu života jsem se bohužel musel uchýlit poté, co jeden šlechtic urazil druhého. No, a ten první, vypálil celé město do základů, město, kterému jsem říkal domov. Od té doby se potloukám krajinou a mým domovem je hřbet mého koně, lesy, louky a sem tam nějaká hospoda u cesty. Tehdy, jsem ještě nevěděl, že právě probíhající krutá zima, mi má přinést životní šanci.


Prosinec. Dnes o půlnoci, nás čeká příchod nového roku. A mé starosti? Prázdný žaludek, měšec i kožený měch na víno. Pomalu padala noc, když jsem konečně v dálce zahlédl zář ohně ve strážních koších. ,,Konečně jsme tady Loku. ´´ Pronesl jsem spíš k sobě, než ke svému koni, v tichém zimním večeru. Cesta k vysokým kamenným hradbám nedalekého města, mi trvala ještě něco málo přes hodinu jízdy. Opravdu nepříjemné jízdy v závějích sněhu. Pak jsem ale konečně stanul před branami města. Stráže u obřího padacího mostu, podupávaly v kroužku, kolem jednoho z ohňů. Jen jeden z nich zvedl hlavu, aby pokynul, že smím projet. Měl zarudlý nos a oči trochu skelné. Nejspíš tito bojovníci začali s oslavami nového roku s předstihem. Pomyslel jsem si, a sám pro sebe jsem se musel pousmát.


Proplétaje se vyzdobeným městem, zalitým světlem z domků a loučí, rozvěšených po ulici, jsem si vzpomněl na domov. Ach, jaké byly oslavy v našem krásném městečku. Nu což. Ty časy již dávno odnesla voda. A teď? Nejraději bych jel rovnou do hospody. Ale nemám ani peníze. Tak alespoň ve stájích vypomohu s kydáním hnoje. Snad mi místní podkoní poskytne za pomoc, alespoň teplé jídlo a nocleh. Zítra se porozhlédnu po nějaké další práci a něco si vydělám.
Projíždět městem, kterým se nese hudba, je všude slyšet smích a pištění dětí, je skutečně příjemný pocit. Týdny bez společnosti, jsou skutečně krušné.
Po několika minutách, co jsem se brodil zástupy měšťanů, jsem konečně dovedl svého koně ke stájím. Z půdy trčely balíky sena, velká dřevěná
vrata otevřená dokořán. Podkoní nejspíš bude zavírat bránu, aby se nesplašili koně, až započne ohňostroj a oslavy v plném proudu.
Konečně jsem tedy došel do vnitřních prostor. Hned v prvním boxu, bylo volné místo. Ustájil jsem a vyhřebelcoval koně, když jsem zaslechl tlumené výkřiky
z poza stájí. Rychle jsem zavřel box a utíkal se tam podívat, ruku připravenou na jílci svého meče.
Jen co jsem zaběhl za roh, viděl jsem zvěrstvo, ze kterého se ve mne vzedmula vlna hněvu. Jakýsi opilý vesničan, tam dost nevybíravě
obtěžoval mladou ženu. Pohlednou a pohublou...
,,TY ZBABĚLČE! NA ŽENSKOU SI DOVOLÍŠ?!? VSTAŇ A POROVNEJ SÍLU S NĚKÝM STEJNĚ VELKÝM!´´ Zařval jsem, možná hlasitěji,
než jsem původně zamýšlel. To zvíře se otočilo, jak jen mu to opilé tělo dovolovalo, a podíval se na mne nasupeným pohledem.
,,Ty starej pse.. Kazíš mi tu zábavu. Běž si po svých, než ti ukážu svou sekyru pěkně z blízka.´´ Pronesl drsným hlasem. ,,Cha! Tak ukaž, to své
proslulé ostří!´´
Odvětil jsem, již svírajíc meč v pohotovosti.
Nestačil jsem ani postřehnout, jak rychle měl sekyru z poza opasku, venku. Už už se hrnul ke mě a máchal tou primitivní zbraní tam a zpátky.
Několik úderů, shora, zleva, zleva, zprava. Pokrčit kolena, otočka, výkop a... Už ležel na zádech. Jen ostří mého meče přitisknutého ke krku.
Ten ubožák ani nemohl mluvit, jak byl překvapen.
Promluvil ale někdo za mými zády. ,,Tome Skunku! Ty nepoučitelný prevíte! Už zase si koleduješ!? Půjdeš do basy a tentokrát, se z ní
jen tak nedostaneš. Stráže, chopte se toho hada.´´
Stráže uposlechli muže, a odvedli toho zbabělce pryč. Konečně jsem se uvolnil a otočil
se na onoho řečníka. Stál tam sám paladin zdejšího panství. Jak se sluší, poklekl jsem. ,,Pane, zaslechl jsem křik, chtěl jsem jen pomoci.´´
Věděl jsem, že zdejší zákony zakazují šarvátky, teď jsem jen doufal, že nepůjdu za tím ožralou do báně. ,,Povstaň bojovníku´´ pronesl vlídně,
a tak jsem taky učinil. ,,Zachránil jsi tuto vdovu po zdejším majiteli stájí. Myslím, že nemáš proč se obhajovat.´´
,,Děkuji pane. Já. Rád bych se ve městě zdržel, dnes jsem dorazil a nemám zásoby, ani nocleh.´´
Věděl jsem, že tancuji na tenkém ledě,
ale byla to jediná možnost. ,,Spát budeš u mne, najíst také dostaneš a nějaká práce, neštítíš-li se jí, se zde také najde.´´ Ozval se za mnou
sytý něžný hlas. Ona neznámá, kterou jsem zachránil se ke mne přiblížila a s úsměvem mne objala. ,,Děkuji ti. Skutečně ti děkuji. Nevím co
by se mnou bylo, kdyby jsi se neukázal.´´ ,,Bylo mi ctí paní, slibuji, že jsem počestný muž, a rád pomohu.´´
Odvětil jsem. V tu chvíli se však
do našeho rozhovoru opět vložil paladin. ,,Přátelé. Dnes již bylo mnoho nepříjemných věcí. Je tu Nový rok, pojďte s námi ke kostelu. Co nevidět,
začne vyzvánět půlnoc. A rok 2018 druhého věku, přijde konečně k nám. Buďte oba mými hosty.´´

Před kostelem se tísnili stovky lidí. Chudí, bohatí. Děti, dospělí i starci. Tmou noci se šířilo napětí. Lidé si vzrušeně šuškali, podávali si poháry
zlatavého piva, či medoviny. A potom... Bum... Bum... Bum.... Údery zvonu oznamovali příchod nového roku. Všichni výskali, nad hradem se rozzářil
ohňostroj. Připíjelo se na vše, na co Vás napadne. Byla to krása...

Už nevím jak dlouho se slavilo, kolik se toho vypilo, nebo co se vlastně mluvilo. Vypil jsem až přespříliš piva, než abych byl schopen vnímat.

Druhého rána, jsem se probudil na loži, vedle oné ženy. Za večer jsme se hodně sblížili. Nebyla to láska na první pohled.
Bylo to jakési sdílení. Oba dva jsme ztratili rodiny, své milované. Možná bylo mým osudem přijít právě sem.
Jedno je jisté. Tento rok již nebudu žoldákem na cestách. Zůstanu zde. Budu žít svůj život, starat se o ženu, která mi dala
střechu nad hlavou, svou náklonnost a dala mi nový domov. Teď budu dál bojovat jen se starostmi všedních dní...

Šťastný rok i Vám všem...
 
Naposledy upraveno moderátorem:

Biblos

Zasloužilý veterán
VIP
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
1.322
Krásný příběh - jen faktická poznámka "Prázdný žaludek, měšec i kožený měch s vínem." - já bych spíš požil předložku na (na víno), jaksi s vínem těžko hovořit o prázdném. A koukni na to výskali - vískali. Ono to pokaždé dá jiný význam. ;)
 

DeletedUser37968

Guest
Že jsem tak smělý. Na fóru jsem po dlouhé době. Dělá ještě Zelí999 nebo jak měl nick, admina? :-D Znám ho už léta z jednoho světa :) Kdyby náhodou, zdravím :)
 

Biblos

Zasloužilý veterán
VIP
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
1.322
Zelí nikdy adminem nebyl - ale členem týmu ano. Je to však časté nepřesné označení členů DK týmů od hráčů. Myslím, že občas ještě hraje. A hlavně jezdí na srazy, kdyby ses s ním chtěl někdy potkat.
 

DeletedUser37968

Guest
Tak to se omlouvám a děkuji za odpověď :) U mne bude nějaký sraz složitější :) Práce, manželka, syn.. :) Nic! :-D Nespamujme :) Hezký zbytek večera...
 

Biblos

Zasloužilý veterán
VIP
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
1.322
Mnozí pojímají sraz jako rodinný výlet. Ale tím také končím s příspěvky, které nejsou přímo k soutěžnímu dílu.
 

DeletedUser33829

Guest
Zelí byl na srazech 2013, 2014 a 2017. Soutěžní dílo super.:Good
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru