DeletedUser37968
Guest
Legenda o třech dětech
Temné, byly doby, kdy se měl odehrát tento příběh. Temné, a nehostinné, zejména pro
chudé obyvatelstvo. Toto vyprávění, není standardním vypravováním o svatém Mikuláši.
Nýbrž o jedné z legend, která se k jeho postavě pojí, ač dnes již zahalena závojem zapomnění.
Krutá byla ten rok zima. Vichry vanuly pouze od severu, přinášejíc další a další závěje ledového
sněhu. Žebráci a nejnuznější, se uchylovali do nezamčených zvířecích chlívků, kde bylo alespoň
trochu tepla, pokud nic jiného. Bohatí mužové se ve svých přepychových domech hřáli u krbů,
popíjeli nejkvalitnější alkohol, hodovali na hostinách, pod kterými se prohýbaly stoly. Nouzi svých
bližních nevnímali, neviděli, nebo možná spíš nechtěli vidět.
A tak se stalo, že lhostejnost, zlost a pýcha vyzařující ze srdcí bohatých, přerostla přes pomyslnou
hranici. Přilákalo toto počínání a činy přímo z horoucích pekel samotného ďábla. Čerta, chcete-li.
Hřálo jej vše, co pošpinilo duše kteréhokoli člověka. Pásl se na strachu, zlobě a všem byť trochu
špatném. A tak procházeje temnou nocí, nasával téměř s něhou všechno, co mu dělalo dobře.
Procházel město od města a značkoval svou kouzelnou mocí všechny, kteří dle něj, nebyli hodni.
Takto došel do malé osady, kde žili tři chlapci, tři bratři. Byli z nejnuznějších, ale jeden bohatý hospodář
je na zimu vzal do svého domu jako sloužící. Bil je, dřel z nich kůži a kromě střechy nad hlavou, vody
a zbytků chleba, nedostali děti nic. Takto to šlo již několikátý měsíc, a sám pohan, zakazoval chlapcům
i jejich lásku k bohu, a modlení.
Toho večera, přistihl hospodář chlapce, jak se potají modlí. Rozezleně poslouchal, a hněv v něm bujel
a rostl každým veršem modlitby. Nemálo tomu napomáhal ďábel usazený za oknem a svou mocí, se
snažil nakazit hospodářovu mysl tím nejohavnějším svinstvem. Na slušného a spořádaného člověka by
čertova moc nestačila. Ale zde padla na úrodnou půdu. Hospodář rozohněn do nepříčetnosti popadl nůž
a nebohé chlapce v modlitbách podřezal. Stále napůl v transu, napůl v šoku, bezvládná těla nastrkal do
prázdných sudů od soli. V tu chvíli mu však došlo, co spáchal. Plakal, prosil o odpuštění, zbláznil se z toho.
I uvázal si oprátku a sám sebe sprovodil ze světa. Ďábel potěšeně označkoval jeho duši, a odváděl si ji s
sebou zpět do pekel. Toho večera označil mnoho lidí a za rok, bude moci opět vystoupit na povrch a pokračovat
ve své práci.
Smrt chlapců byla anděli nebeskými zvěstována svatému Mikuláši. Ochránci nespravedlivě potrestaných,
ochránci dobrého lidu. I sestoupil na zemi, a posmutněle procházel světem. Viděl ďáblovi značky, a u těch,
kteří byli dle jeho soudu nevinni, odmazal čertovu značku. Procházel město od města, ves od vsi a stavení
od stavení. Až stanul před domem skonalého hospodáře. Vstoupil do světnice a spatřil tři sudy. Přistoupil k
nim. A nesmírná váha lásky, soucitu, něhy a víry, jej naplnila. I vyprostil těla nešťastníků, a kouzlem jim dal
nový šat. Nasál všechnu sílu kterou měl, a modlil se po zbytek večera. Když skončil, na obzoru právě vyšli
první paprsky slunce. A s ním, se chlapci nadechli. Do nového dne, do nového života. Kde spokojeně zestárnou
a svou vírou, a láskou, přinesou všemu lidu mnoho dobrého. Teď jen spali, a Mikuláš věděl, že jeho čin by
nebyl možný bez lásky boží, a víry všech dobrých lidí. Jeho čas nadešel a tak se odebral zpět do nebes.
A tak se každým rokem ve stejný den vrací na zemi ďábel, a škodí lidem. Svou návštěvu zakončí obzvláště
ohavným způsobem, a opět odejde do pekel. Nato přichází svatý Mikuláš, čistí pekelné svinstvo z nevinných,
potřebným daruje co je třeba, a čas od času, vykoná byť malý zázrak, pro ty, kdož mají dobrá srdce. A to je
víc, než jakákoli sladkost na světě.
(Upřímně tradice spojená se Svatým Mikulášem byla již i v mé mysli velmi zanesena prachem. Než jsem se
pustil do psaní, rozhodl jsem se o zvoleném svatém něco přečíst. A legenda o třech dětech a zázraku, ač
popsána pouze ve třech větách, mne oslovila. Dle vlastní fantazie, zaneseno do temného středověku, jsem
tedy sepsal svou představu této legendy. Nejsem si jist, zda splňuji požadavky na téma příspěvku, ale i kdyby
ne, snad se příběh líbil, a dobře četl.)
Temné, byly doby, kdy se měl odehrát tento příběh. Temné, a nehostinné, zejména pro
chudé obyvatelstvo. Toto vyprávění, není standardním vypravováním o svatém Mikuláši.
Nýbrž o jedné z legend, která se k jeho postavě pojí, ač dnes již zahalena závojem zapomnění.
Krutá byla ten rok zima. Vichry vanuly pouze od severu, přinášejíc další a další závěje ledového
sněhu. Žebráci a nejnuznější, se uchylovali do nezamčených zvířecích chlívků, kde bylo alespoň
trochu tepla, pokud nic jiného. Bohatí mužové se ve svých přepychových domech hřáli u krbů,
popíjeli nejkvalitnější alkohol, hodovali na hostinách, pod kterými se prohýbaly stoly. Nouzi svých
bližních nevnímali, neviděli, nebo možná spíš nechtěli vidět.
A tak se stalo, že lhostejnost, zlost a pýcha vyzařující ze srdcí bohatých, přerostla přes pomyslnou
hranici. Přilákalo toto počínání a činy přímo z horoucích pekel samotného ďábla. Čerta, chcete-li.
Hřálo jej vše, co pošpinilo duše kteréhokoli člověka. Pásl se na strachu, zlobě a všem byť trochu
špatném. A tak procházeje temnou nocí, nasával téměř s něhou všechno, co mu dělalo dobře.
Procházel město od města a značkoval svou kouzelnou mocí všechny, kteří dle něj, nebyli hodni.
Takto došel do malé osady, kde žili tři chlapci, tři bratři. Byli z nejnuznějších, ale jeden bohatý hospodář
je na zimu vzal do svého domu jako sloužící. Bil je, dřel z nich kůži a kromě střechy nad hlavou, vody
a zbytků chleba, nedostali děti nic. Takto to šlo již několikátý měsíc, a sám pohan, zakazoval chlapcům
i jejich lásku k bohu, a modlení.
Toho večera, přistihl hospodář chlapce, jak se potají modlí. Rozezleně poslouchal, a hněv v něm bujel
a rostl každým veršem modlitby. Nemálo tomu napomáhal ďábel usazený za oknem a svou mocí, se
snažil nakazit hospodářovu mysl tím nejohavnějším svinstvem. Na slušného a spořádaného člověka by
čertova moc nestačila. Ale zde padla na úrodnou půdu. Hospodář rozohněn do nepříčetnosti popadl nůž
a nebohé chlapce v modlitbách podřezal. Stále napůl v transu, napůl v šoku, bezvládná těla nastrkal do
prázdných sudů od soli. V tu chvíli mu však došlo, co spáchal. Plakal, prosil o odpuštění, zbláznil se z toho.
I uvázal si oprátku a sám sebe sprovodil ze světa. Ďábel potěšeně označkoval jeho duši, a odváděl si ji s
sebou zpět do pekel. Toho večera označil mnoho lidí a za rok, bude moci opět vystoupit na povrch a pokračovat
ve své práci.
Smrt chlapců byla anděli nebeskými zvěstována svatému Mikuláši. Ochránci nespravedlivě potrestaných,
ochránci dobrého lidu. I sestoupil na zemi, a posmutněle procházel světem. Viděl ďáblovi značky, a u těch,
kteří byli dle jeho soudu nevinni, odmazal čertovu značku. Procházel město od města, ves od vsi a stavení
od stavení. Až stanul před domem skonalého hospodáře. Vstoupil do světnice a spatřil tři sudy. Přistoupil k
nim. A nesmírná váha lásky, soucitu, něhy a víry, jej naplnila. I vyprostil těla nešťastníků, a kouzlem jim dal
nový šat. Nasál všechnu sílu kterou měl, a modlil se po zbytek večera. Když skončil, na obzoru právě vyšli
první paprsky slunce. A s ním, se chlapci nadechli. Do nového dne, do nového života. Kde spokojeně zestárnou
a svou vírou, a láskou, přinesou všemu lidu mnoho dobrého. Teď jen spali, a Mikuláš věděl, že jeho čin by
nebyl možný bez lásky boží, a víry všech dobrých lidí. Jeho čas nadešel a tak se odebral zpět do nebes.
A tak se každým rokem ve stejný den vrací na zemi ďábel, a škodí lidem. Svou návštěvu zakončí obzvláště
ohavným způsobem, a opět odejde do pekel. Nato přichází svatý Mikuláš, čistí pekelné svinstvo z nevinných,
potřebným daruje co je třeba, a čas od času, vykoná byť malý zázrak, pro ty, kdož mají dobrá srdce. A to je
víc, než jakákoli sladkost na světě.
(Upřímně tradice spojená se Svatým Mikulášem byla již i v mé mysli velmi zanesena prachem. Než jsem se
pustil do psaní, rozhodl jsem se o zvoleném svatém něco přečíst. A legenda o třech dětech a zázraku, ač
popsána pouze ve třech větách, mne oslovila. Dle vlastní fantazie, zaneseno do temného středověku, jsem
tedy sepsal svou představu této legendy. Nejsem si jist, zda splňuji požadavky na téma příspěvku, ale i kdyby
ne, snad se příběh líbil, a dobře četl.)
