DeletedUser19739
Guest
Hudba přestala hrát, lidé přestali mluvit, náměstí utichlo. Kněz dokončil řeč, podíval se na ženicha a nevěstu, a syn zchudlého šlechtice se mohl stát mužem.
Jenomže nechtěl. Koneckonců, proč by měl? Proč by si měl brát ženu, kterou si nevybral sám, kterou mu vybrali rodiče?
Ne, poskokem svého otce nebude. Nadechl se, sebral odvahu, a prohlásil: "Ne".
Náměstí explodovalo. Lidé začali křičet, smát se, nadávat. A nejhlasitější byl otec nevěsty.
O pár dní později, v jednom hostinci u cesty seděl onen mladý muž nad korbelem piva, převaloval poslední mince, a přemýšlel co dál.
Najednou uslyšel rohy, válečné rohy. Ba co hůř, takové, které nikdy neslyšel. Nasedl na svého koně a vydal se k vesnici. Prosil, naléhal, škemral aby byla zavřena brána a zesílena obrana, jenomže byl vypovězený pro celou vesnici. Nikdo s takovým člověkem nechtěl nic mít, proto ho nikdo neposlouchal.
Pár hodin na to armáda dorazila k vesnici a začalo obléhání.
Obléhání netrvalo dlouho, vesnice nebyla připravena na útok, brzy padla.
Obyvatelé byli ušetřeni, byl jim ponechán majetek, výměnou za věrnost.
Nedlouho na to, seděl náš mladý muž na skalní vyvýšenině nad vesnicí, a přemýšlel, co dál.
Tu najednou, kousek pod sebou spatřil osobu na koni. Byl to právě nový pán vesnice, v doprovodu pouze dvou panošů, na lovu kance.
Mladík spatřil příležitost, založil šíp do tětivy, a vystřelil.
Netrvalo dlouho, a armáda se bez svého vůdce rozprchla do lesů.
Stejně rychle se i rozšířila zpráva, kdo je dotyčný zachránce.
Odměnou za to byl přijat do spět do vesnice, dostal pozemky a titul svého otce, který padl v bitvě, a mohl žádat, cokoliv chtěl.
"Žádám jen ruku dívky, jenž sem kdysi ranil, pokud i ona ještě pořád bude chtít."
Celé náměstí se otočilo k dívce, kterou si ještě nedávno měl brát.
Celá se červenala, ale nakonec vyslovila: "Ano"
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je mi jasné, že sem možná né úplně splnil zadání, nebo to aspoň někdo může namítnout. Já si ale myslím, že zadání se dá vyložit různě, a já sem ho neporušil
Navíc, příběh byl ještě před chvíli docela jiný, měl ještě další dva odstavce, na kterých byla svatba skvěle popsána, navíc byl (dle mého názoru) výrazně kvalitnější, a taky měl 542 slov. Proto sem nesplnil podle mé zbytečné a dost svazující pravidlo tří seti slov, a tak sem to musel seknout a celé poupravit
Jenomže nechtěl. Koneckonců, proč by měl? Proč by si měl brát ženu, kterou si nevybral sám, kterou mu vybrali rodiče?
Ne, poskokem svého otce nebude. Nadechl se, sebral odvahu, a prohlásil: "Ne".
Náměstí explodovalo. Lidé začali křičet, smát se, nadávat. A nejhlasitější byl otec nevěsty.
O pár dní později, v jednom hostinci u cesty seděl onen mladý muž nad korbelem piva, převaloval poslední mince, a přemýšlel co dál.
Najednou uslyšel rohy, válečné rohy. Ba co hůř, takové, které nikdy neslyšel. Nasedl na svého koně a vydal se k vesnici. Prosil, naléhal, škemral aby byla zavřena brána a zesílena obrana, jenomže byl vypovězený pro celou vesnici. Nikdo s takovým člověkem nechtěl nic mít, proto ho nikdo neposlouchal.
Pár hodin na to armáda dorazila k vesnici a začalo obléhání.
Obléhání netrvalo dlouho, vesnice nebyla připravena na útok, brzy padla.
Obyvatelé byli ušetřeni, byl jim ponechán majetek, výměnou za věrnost.
Nedlouho na to, seděl náš mladý muž na skalní vyvýšenině nad vesnicí, a přemýšlel, co dál.
Tu najednou, kousek pod sebou spatřil osobu na koni. Byl to právě nový pán vesnice, v doprovodu pouze dvou panošů, na lovu kance.
Mladík spatřil příležitost, založil šíp do tětivy, a vystřelil.
Netrvalo dlouho, a armáda se bez svého vůdce rozprchla do lesů.
Stejně rychle se i rozšířila zpráva, kdo je dotyčný zachránce.
Odměnou za to byl přijat do spět do vesnice, dostal pozemky a titul svého otce, který padl v bitvě, a mohl žádat, cokoliv chtěl.
"Žádám jen ruku dívky, jenž sem kdysi ranil, pokud i ona ještě pořád bude chtít."
Celé náměstí se otočilo k dívce, kterou si ještě nedávno měl brát.
Celá se červenala, ale nakonec vyslovila: "Ano"
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je mi jasné, že sem možná né úplně splnil zadání, nebo to aspoň někdo může namítnout. Já si ale myslím, že zadání se dá vyložit různě, a já sem ho neporušil
Navíc, příběh byl ještě před chvíli docela jiný, měl ještě další dva odstavce, na kterých byla svatba skvěle popsána, navíc byl (dle mého názoru) výrazně kvalitnější, a taky měl 542 slov. Proto sem nesplnil podle mé zbytečné a dost svazující pravidlo tří seti slov, a tak sem to musel seknout a celé poupravit