Nepřátelská vesnice plná upírů

  • Zakladatel vlákna DeletedUser42809
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser42809

Guest
Upírobijec


Listopad 1238, severské hradiště

Starší prošedivělý muž, zahalen v červené kápi, kterou zdobí magické symboly, se opírá zády o chladnou zeď v široké chodbě hradu. Úplněk temné noci proniká skrz okna, a osvěcuje vzácné obrazy, které v této chodbě visí v jedné řadě. Dvě jizvy na krku ho pálí, a připomínají mu proč je tady. Za mlada jako jediný přežil zázrakem útok upíra v jeho vesnici, ale bohužel jeho blízci to štěstí neměli. Ve strašlivém smutku tenkrát přísahal pomstu všem netvorům, a tak se z mladého rytíře Joefuse stal obávaný upírobijec.
Králem byl povolán do tohoto barbarského hradiště, kde už není mnoho živých, ale spíš spousty neživých – kteří v tuto úplňkovou noc opět ožívají k plné síle. Štiplavá bolest v jeho starých jizvách ho celou dobu upozorňuje na blízkost krvelačných zrůd. Sevřel ze strachu ještě pevněji své dvě dlouhé dýky ze stříbra, které ho jako jediné chrání před jistou smrtí z vysátí, nebo před proměnou v nemrtvého. Zabíjet upíry byl jeho osud, a táhla ho nezměrná nenávist. Potichu se přiblížil k zavřeným dveřím do hradního sálu, aby se připravil na svou poslední bitvu. Po cestě do hradu několik upírů již zabil, ale to byla jenom hlídka těch nejslabších. Teď ho bude čekat teprve smrtelný masakr. Skrčil se do dřepu, aby se podíval klíčovou dírkou na své budoucí bojiště. Výhled byl omezený, ale to hlavní viděl. Dlouhý stůl, za kterým kdysi sedávali rytíři, teď zdobilo jen několik tlustých svíček. Na jeho konci seděl ten, za kterým upírobijec přišel – krásná mladá dívka v drahých tmavých šatech, jejíž pleť byla v záři svíček smrtelně bledá. Od člověka se lišila jenom dlouhými upířími zuby, které jí trčely ze svůdné pusy. Zkušený zabiják upírů se tímto ale nenechal zmást – věděl, že její krása je způsobená jenom sáním těch nejlepších lidských plodů, jinak to byla ve skutečnosti ošklivá bestie s rudo-černými oči. Při tom pomyšlení mu přejel mráz po zádech. Do výhledu klíčovou dírkou se dostali další dvě postavy – a to sluhové, jejichž pleť byla stejně smrtelně bílá jako u jejich Paní. Přinášeli na zlatém podnose živé mimino, které plakalo a neklidně se hýbalo. Položili ho před svou královnu, a s poklonou ustoupili stranou, aby měla klid na své šťavnaté jídlo. Královna povstala nad dítě a pohladila ho po hlavě. Na jejích prstech byly dlouhé nehty a zlatavé šperky.
Upírobijec nemohl čekat, protože vzácná krev lidského mláděte by jí dala ještě větší sílu, což se mu teď opravdu nehodilo. Zvedl se od klíčové dírky, a rukojetí své dlouhé stříbrné dýky praštil do jednoho flakónku na svém krku. Ten se rozbil, a čerstvá svěcena voda vytekla na jeho šat. Dala mu alespoň malou ochranu před nastávajícím zlem. Kopl do dveří a ty se s rachotem rozlétly. Neváhal ani vteřinu, jelikož překvapení stálo na jeho straně, ale jen po zlomek času. Věděl, že jich tu bude hodně a byl na to připraven. Hned prvního, co stál za dveřmi probodl svou dýkou do srdce a s otočkou ho druhou dýkou řízl pod krkem, aby byla větší šance, že zemře. Následoval útok od jednoho ze sluhů královny. Rychlá kombinace bojových výpadů od slavného zabijáka upírů ho téměř ihned složila k zemi. Blesková akce mu dopřála čas, aby si prohlédnul okolí. Královna stála nad dítětem a nenechala se rušit. Hladila ho a na jejích špičácích se leskly kapky slin. Další upíři se vynořili ze stínů, aby jí chránili. Z počáteční malé bitky se najednou strhla velká bitva nemrtvých, proti jedinému vytrénovanému válečníkovi. Zde šermíř pocítil štěstí, že nemá u sebe kříž. Chyba mládí, že římský mučící nástroj ho snad ochrání před zlem, by ho teď nejspíš stála život. Tento krvelačný nástroj, na kterém umírali v utrpení tisíce lidí a na kterém ulpělo nesčetně krve, upíry přímo lákal a běsnil k útoku. Ponaučení z této chyby mu teď dávalo větší šanci přežít. Jeho dýky z čistého stříbra čeřily vzduch kolem něj a drásaly těla těch, kteří už zakusili okraj smrti. Mnozí z dýkou zarytou v srdci konečně tento práh překročili a odebrali se na onen svět. Válečník se pohyboval rychle a téměř bezchybně. Těla netvorů padali k zemi a on se pomalu blížil ke královně. Ta ho koutkem očí sledovala, ale stále si hrála s dítětem. Provokovala bojovníka a nejspíš se těšila i na jeho krev. Dítě mohla už dávno zakousnout, ale cítila převahu, stejně jako kočka nad myší. Královna, která nakazila už tolik nevinných lidí, nebo je vysála jak pohár vína, se upírobijce nebála. Byla mocná, a byla si toho vědomá.
Když poslední tělo upíra spadlo na zem, válečník se narovnal, a pohlédl na královnu. Byl spocený a funěl, až mu od pusy létaly kapičky potu. Královna zůstávala stále v klidu, možná i s nepatrným úšklebkem. Dítě znovu pohladila, a pak zabořila své nehty do jeho hlavičky, ale tak, aby ho nezabila. Malé kapky krve jí pomalu potřísnily dlouhé nehty. Prsty si strčila do pusy a svůdně je olízla. Bojovník, který už viděl ledacos nebyl rozrušený, jen střádal síly na poslední útok. Stál před silným démonem, kterého nebylo tak snadné porazit, takže se musel koncentrovat, aby jeho ruka nebyla roztěkaná. Měl v plánu ho porazit lstí a jeho vlastní medicínou. Jen co pocítil, že se mu ruka přestala chvět, sáhl pro velký flakónek s dětskou krví, který sbíral mnoho měsíců po kapkách, a hodil ho do vzduchu nad královnu. Jednu dýku vyslal za ním, aby ho rozbil. Flakónek lahodné krve se roztříštil přesně nad hlavou démona, a krev se rozlétla po okolí. Královnu to ihned zbavilo všech smyslů. Tato mladá krev jí dočista omámila. Zvedla hlavu, a otevřela pusu, aby kapky cenné krve zachytila a nepřišly na zmar. Děti byly pro ní cenné, bylo jich nedostatek. Toto byla ta chvíle, na kterou upírobijec čekal. Jediná chvíle, která rozhodne o smrti jednoho z nich. Druhou dýku si přehodil do pravé ruky, a vyslal jí na polomrtvé srdce soupeře, vědom si toho, že minout znamená pro něj jasnou smrt. Vzácná dýka ze stříbra, která rozhodovala o životě a smrti mnohých, se ve vzduchu několikrát protočila a našla svůj cíl. Zajela do srdce démona, který byl zmaten dětskou krví a nevnímal okolí. Cuknul sebou dozadu, a svůj zrak sklopil na válečníka. Pohlédl dlouze do jeho očí a křečovitě se usmál. Z krásné dívky se rychle přeměnil na ohavné stvoření a z něj pak na netopýra. Dýka spadla na zem, a netopýr vylétl přes krb komínem ven do půlnoční krajiny. Upírobijec zůstal stát jak přikovaný, nebyl si jist jestli ho zabil nebo ne. Byl to první démon této vysoké třídy, kterého potkal. Bohužel o něm neměl takové znalosti jaké potřeboval. Jeho cesta tak nejspíš neskončila. Vzal své dýky ze země, dítě ze stolu a rychle utíkal z tohoto prokletého místa pryč. Toto staré pusté město s několika lidmi zabedněnými doma pracně očistil, a upíří královna se sem už nejspíš nevrátí. Lidé se tak mohou znovu nastěhovat do svých opuštěných domovů a začít opět svůj prostý život. Práce upírobijce ale neskončila.

* * *

Haruanornor
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser33829

Guest
Jak je člověk neznalý a tady na fóru přímo číší studnice moudrosti a poznání. Já si myslel, že kříž je symbolem pravdy a vítězství nad smrtí a hříchem a hleďme on je to římský krvelačný nástroj. Asi jako ta upírka dychtil po krvi...
Asi tak římský jako nejnovější technologie s nápisem made in P. R. C. nebo made in China, jak řekl Andrej Babiš všeci kradnú, a když všeci, tak všeci, i Římané. To jsou novoty.
Při čtení jsem si vzpomněl na trilogii o husitství od Vávry... nebo dnes, když je někde karikatura na křesťanství, tak máme svobodu slova, když je na jiná náboženství, tak to je respekt k náboženství, tolerance. A tak jsou odstraňovány "ony krvelačné nástroje" z kopců, mazány v letácích, zesměšňovány v novinách, zmiňovány vytrženě od kontextu, ale jakmile jde o jakékoli jiné náboženství, tak to je potřeba tolerance, respekt a obohacení, to se nic nesundává, nezesměšňuje a nemaže.
Řekl bych, že proč se upíři bojí kříže bude jiný, než kvůli tomu, že by to byl nástroj krvelačný jako oni a měli v něm konkurenci tohoto typu. Každopádně tihle upíři, i když jsou z roku 1238 předběhli svoji dobu a ti by se ho ani nebáli. Inu, pokrokáři.
Čekal bych keltské runové talismany, germánská kladívka, talisman budhy nebo ještě lépe půlměsíc. Na to autor nepomyslel, to asi do čítánky pro krásný nový multikulturní svět nebude.

A ten česnek.
 

DeletedUser42809

Guest
Sice bych tu nechtěl rozebírat duchovní víru, ale vyjádřím se k problematice kříže. Kříž není symbolem pravdy ani života, ale naopak. V Bibli se píše, že Ježíš je "pravda a život" - kříž je to, co tuto pravdu a život zabilo. Kříž tedy symbolizuje smrt pravdy a smrt života. Na kříži pochopitelně nic dobrého není, je to vražedný nástroj. Kříž nepřišel ani z nebe, je to výtvor pekel. Kdo se klaní kříži, uctívá zlo. To je jako klanět se šibenici, nebo gilotině. Žádný temný mučící nástroj nikdy nemůže symbolizovat svrchované ideály života, jako je mír, láska, pravda, atd. Proto symbol mučícího nástroje přitahuje temné tvory. To že si zmatená církev myslí že je to jinak, je způsobeno tím, že církev slouží převážně temným silám - historie jasně ukazuje co je církev zač. A ostatní víry jsou na tom podobně pomateně.
 

DragonLady

Pokročilý uživatel
Správce Wiki
Počet poděkování
304
ano, kříž je v symbolice smrt, konec.. jedna linie přetíná druhou.. v tomto smyslu se dává na hroby, označují se tak úmrtí i v knihách.. jako symbol křesťanství byl zaveden až někdy 4-5 století.. do té doby to byl kalich = ženský klín, ale to církev nesnesla, něco ženského, něco tvořivého, životadárného..proto zvolili kříž, zmar všeho..jako důkaz utrpení a smrti Krista..a viny za jeho smrt.. byl to praktický nástroj pro popravu ukřižováním, původní význam byl potupa a hanba -proto ho musel Ježíš nést..

ve starších civilizacích to byl symbol reinkarnace (přerod po smrti)..ale stále ta smrt..

mimochodem opakem je kruh = život, stálý koloběh, životadárné slunce, svatozář,.. :)
 

DeletedUser33829

Guest
Kam se hrabou církevní koncile, synody a řešení teologických otázek i celá staletí, novobodí mudrci, tedy moderně řečeno experti, mají jasno hned a přesně takoví se dnes scházejí na Kavčích horách.

Prvotní křesťané měli spoustu symbolů, záleželo na komunitě, prezentovat tu jenom jeden, který nebyl ani nejvýznamější ještě s nádechem feminismu je manipulativní. Neznámější je XP, tedy P prochází skrze X, tento znak uviděl ve snu Konstantin I. Veliký, před rozhodující bitvou, kde jej použil a nakonec se stal znakem římské říše. Jestli někdo hrál třeba datadisk Barbarian invasion k Rome Total War nebo Attilu, tak tam tento znak mají i obě římské říše. Někdy i z her se dá učit historie, stejně se na tvorbě takových her podílejí i historici a také je ten znak na řadě budov z pozdního císařství. Nebo symbolem byly také ryby.

Co takhle, že kříž je symbolem neděle a státního svátku? Stačí se podívat do jízdních řádů. Ke znaku si může přiřadit výklad a význam kdekdo kdeco, mohou si klidně i protiřečit a mohou jim lidé dávat symboly jaké chtějí, to neznamená, že to ty symboly skutečně mají a udělají.

Křesťanství bere plynutí času jako lineární, ne cyklické. Svět má svůj počátek, průběh a konec, dokonce každý žije jen jednou. Nedívá se na svět jak některá jiná náboženství na uzavřený opakující cyklus. Symbolů pro život i opakování je opět celá řádka a dokonce i dnes málokdo věří, že by se svět opakoval, když už, tak se spíše přirovnává k spirále, která je také točivá, ale vždy na jiné úrovni, protože nic není úplně stejné -> dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, řekl starořecký pohan Héraikletos. I v tom je symbolika kříže, má svoji vertikální roveň, která se tyčí od země k nebesům, což je symbol celých dějin a horizontální roveň, která ji přetíná, což je přítomnost ve které člověk žije.

Dále vám, experti, unikli ty nejzákladnější myšlenky, které ví i spousta malých dětí. Ježíš Kristus na bílou sobotu vstal z mrtvých a smrt překonal. Takže ukřižovaný Ježíš Kristus na kříži je skutečně symbol pravdy a vítězství nad smrtí a hříchem. Křesťan se nemodlí ke kříži či jakémukoli dalšímu předmětu, tak jak to dělali v hojné míře různí pohané, které má Dragonlady v hledáčku zájmu. I když i takoví věřící byli především ve středověku ovlivněni ještě pohanstvím, proto sochám schválně uřezávali nosy nebo v Byzantské říši ještě dříve byl spor o ikony (obrazoborectví).

Když se od vašeho mišmaš výkladu smybolů dostanu k mytologii, tak tam se upíři bojí ukřižovaného Ježíše na křížku a proč? To už by mělo být každému jasné. A také nemají rádi česnek, na ten nereagoval nikdo.

Necítím se žádným expertem ani znalcem křesťanství ani náboženství celkově, ale vaše kardinální neznalost těch nejelementárnějších vědomostí, natož pak nějaké hlubší a dílčí znalosti, je opravdu do nebe volající. Přesto soudy co je církev zač nechybí. Řekl bych, že k těm temným stránkám dějin církve má autor blíže, jak řada křesťanů.
Kavčí hory vás volají.:cool::Good

EDIT: Autor píše, že příběh se odehrává v roce 1238. Je stěží představitelné, že by člověk v této době odvrhl křesťanství, protože na tom nestála jen víra, ale i věda, rozpadl by se mu tím i koncept fungování světa. Vedle přítěže na krku, kterou nepotřebuje, dle autora, by tím odvrhl i fungování světa a neuměl by jej jak jinak vysvětlit. Sotva by dokázal odpověď na otázku proč vyroste ze semínka rostlina, pokud to není díky boží přítomnosti a vůli, jak tvrdilo tehdejší vědecké poznání. Takže zde nejde jen o víru, ani o symbol proti upírům. Ztratil by základní rámec a kostru vidění světa i toho co je správně a co špatně. Vypadal by jen jako nějaký akční hrdina co řeže hlava nehlava a nepotřebuje důvody porozumět pohnutkám a činům i těm upírů, jen hnán pomstou. To je negativní vlastnost. Proto jsem napsal v předchozím příspěvku, že upíři jsou pokrokáři a teď dodám, že nejen ti. Prostě je vidět, že to psal člověk na počátku 21. století bez hlubších znalostí. Ale to se tu nezohledňuje, takže je to i tak kandidát na vítěze.:)
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser42809

Guest
Toto je fantasy povídka, né historický román :) Prostě v některých povídkách se upíři bojí česneku, v některých ne. Stejně tak v některých legendách se považuje kříž za ochranu před zlem, někde zase jako symbol zla. Ale jsem rád, že má povídka zanechává v lidech bouřlivé emoce. Myslím, že splnila svůj účel strašidelného večeru, a rozrušení se v mnohých zachvělo.
 

tantalena

Pokročilý uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
132
Možná jsem nepřečetl úplně všechno v tomto tématu (hlavně jsem nepřečetl samotné dílo), nicméně bych reagoval na některé zprávy, hlavně Sheddovy.
Připadá mi důležité podotknout, že je potřeba uvažovat nad tím, co je důsledkem čeho a co vlastně bylo dřív. Obecně v oblastech jako je umění nebo symbolika čehokoliv mám pocit, že to ve velké části případů nebývá tak, že nejdřív je nějaká myšlenka a k ní se pak vytvoří něco, co ji ztvárňuje (symbol, jedna z rovin uměleckého díla apod.), ale že je to mnohdy naopak - nejdříve existuje to dílo nebo symbol a pak se k tomu teprve hledá myšlenky, které za tím jsou, aby se popsalo to dílo nebo symbol v kontextu zbytku světa, ačkoli mnohdy dané věci nebyly předem domýšleny.
Proto si myslím, že tyto informace o důvodech používání symbolů, jakkoli jsou poučné, logické a oficiálně uznávané, mnohdy nemají reálný základ. Třeba kdyby u náhrobků byl místo kříže kruh, zas by byli lidé, co by tvrdili, že je to symbol propasti, do které se každý člověk řítí, že je to brána do nebe, kam bude člověk směřovat, že na jeho místo nastoupí jeho potomci a kruh se tím uzavře nebo nevím, co všechno by se ještě dalo vymýšlet. Pravda bude ale asi v tom, že když někoho lidé zahrabou do země, protože kanibalové nejsou a nechat ho hnít na místě, kde zemřel, taky nechtějí, tak je pro ně jednodušší nad místo smrti nebo úplně jinde, jen pro připomínku, zapíchnout jeden klacek, a aby se nepletl se stromky okolo, dát druhý klacek kolmo a připevnit ho (nehledě na to, že pak ten kolmý klacek mohou ověšovat věnci a nevím čím, když si chtějí danou osobu připomenout). Oproti tomu třeba s kruhem by to bylo o dost těžší, když pro dobrou viditelnost by musel být masivní, což by byl problém z něčeho vyrobit.
A takhle to je s mnoha věcmi - kdyby nějaké náboženství třeba vznikalo teď, mohly by se třeba prsteny tetovat, což by bylo dobré i proto, že by člověk nemohl podvádět, že není ženatý apod. Jenže holt tradice je tradice a protože v době jejího vzniku se hledalo cokoli, co by bylo dostupné, poukazující na manželství a zároveň aby to třeba nikoho nehyzdilo, tak je pravděpodobné, že lidé sami vytvořili něco takového než že by to bylo tak, že "církev rozhodla, že protože kruh má znázorňovat tyhle a tyhle věci, musí ho sezdaní lidé nosit na tomhle prstu, protože ... zas nějaké důvody, co si kdo vymyslí".
A jak říkám, to není jen o náboženských symbolech, ale prostě i uměleckých děl se to týká, kde někdo vytvoří patlaninu, protože on sám tím něco myslel, něco se mu tam nepovedlo, použil barvy, které zrovna měl, protože neměl ani všechny, ani ty, co měl, neměl v neomezeném množství, použil druh barev jen proto, že s takovými barvami a takovými štětci je zvyklý pracovat a pak přijdou samozvaní odborníci a řeknou, jak to, co se mu tam nepovedlo, byl záměr, jak to, že neumí držet ani pevnou linii, zobrazuje nepřesné vnímání světa lidmi, jak použil hodně černé barvy, protože tak negativní je okolní svět, jak nějaké náhodné čáry připomínají ptáka znamenají, že autor vidí, že pro svět se rýsuje nějaká naděje, použil druh barev, protože v nich nejvíce vynikne expresionistické vnímání apod.
 

DragonLady

Pokročilý uživatel
Správce Wiki
Počet poděkování
304
jak píše tantalena, nikdo nevnímá věci stejně jako někdo druhý.. každý tu danou symboliku může a nemusí používat, může si vytvořit svojí, může si to vyložit jak chce, a může s tím naložit jak chce.. :) může jít s davem a dělat co někdo "doporučil" či napsal a nebo nemusí :)
stejně tak si může každý psát jakou povídku chce..(nebyla to soutěž o historický referát)
mimochodem ten kříž se (před křesťanstvím) opravdu dříve používal častěji s tím věnečkem (s kruhem) již od paleolitu a později mu lidé dávali význam věčného koloběhu, rozděleného na úseky (později rovnodennosti a slunovraty-roční období) a pak byl i převzat astrology/astronomy jako symbol země - a zde je vidět: že nejdříve byl symbol (obraz, dílo) a pak k tomu lidé "hádali" významy a který se nejvíc líbil, tak se použil, ale i tak si někdo(jednotlivec, či skupina, sekta) může používat vlastní význam..

a Shedde, pokud někdo viděl křesťana jak se místo ke kříži modlí k třeba hrušce, tak to nelze brát jako směrodatnou informaci :D většina z nás viděla k čemu se křesťani modlí, v realitě i ve filmu :D tak laskavě nepiš o mě, můj zájem je jinde, už jsem ti to říkala :) nevíš ani moji oblíbenou planetu, ani symbol, nic, tak mě v tvých úváhách nezmiňuj :)
a pokud je dle tvého názoru vesmír "předmět", tak to je zajímavý názor :D
stejně tak jako tzv. upírů(energetických) znám hodně a rozhodně jim česnek nevadí, a ani kříž :D
 

DeletedUser42809

Guest
Já myslim, že kříž papežské církve odkazuje přímo na mučící nástroj, na kterém zemřel Ježíš. Nejde o symboliku převzatou z pohanské éry, ani všeobecný symbol kříže. Jde o konkrétní obraz jednoho jediného kříže, který podle biblické legendy stál za smrtí "boží pravdy a života". Takže jde o nejhlubší satanistický vynález. A pobodaná postavička na kříži symbolizuje mrtvou pravdu a mrtvý život - vítězství satana nad absolutní pravdou a aboslutním životem, což znamená i duchovní smrt. A právě církev tuto duchovní smrt krásně ukazuje.
 

DeletedUser33829

Guest
Ale jsem rád, že má povídka zanechává v lidech bouřlivé emoce. Myslím, že splnila svůj účel strašidelného večeru, a rozrušení se v mnohých zachvělo.
V minulém příspěvku jsem napsal, že jsi poplatný době ve které žiješ a tímto jsi to potvrdil par excellence. Možná by ses měl zamyslet, jak Tě doba a společnost ovlivňuje, bude to více, než si myslíš, připouštíš. Před pár měsíci jsem v sekci otázek a odpovědí u Adika 13 konstatoval žertovně smutnou realitu dneška, že nejde o informace a logiku, ale sdělení a vyvolání emocí a citů. To ale není dobrý přístup, tím se nikdy k řešení nedospěje, jen se tím vytvoří stádo nemyslících individuií, která se lépe ovládají. Nicméně od emocí tu jsou soap opery, reality show a objímání se s imigranty, ne Tvoje dílo.;) Dříve bych tu informaci o kříži nechal plavat, v sekci Trochu z jiného soudku jsem kritizoval všechny víry. Ale frajer u mě bys byl pokud bys v době, kdy církev byla na koni, začal do ní kopat, ne dnes, kdy se z toho stává pomalu lidová zábava jako za dob sv. Augustina. Tvoje dílo u mě nezanechalo bouřlivou emoci, maximálně tak pohoršení, že i když přes stylisticky tu nejlepší text, a tak to vyhraješ, máš velké mezery a ne jen v informací, ale i v uvažování a souvislostech. V posledních 2 letech, možná necelých 2 letech, dávno co sekce z Trochu jiného soudku utichla a ta na to stejně neměla vliv, tak mi začalo být přitom všem co se děje líto křesťanství a vygradovalo to vloni o Vánocích, kdy jsem se dočetl od jednoho ateisty, že lidé dokáží splodit takové hrozné myšlenky, že některé lidské nápady jsou tak nebezpečné, že je možné si představit situaci, v níž kvůli nim bude etické zabíjet lidské bytosti. V tom jsem si uvědomil, že tohle by teolog nebo filozof křesťanství opravdu nikdy nenapsal. To, že křesťanství nikdy neprovádělo okultní vraždy jako jiná náboženství, takoví Aztékové obětovali během jednoho dne i přes 10 000 lidí, je obrovský rozdíl a posun jiným a dle mě lepším směrem.
Takže má reakce je vyústěním mnoha faktorů, textů a činů, které se dějí ve světě přes Biblose a Ty jsi byl jen poslední kapkou, proto jsem na Biblose reagoval až po sepsání tohoto textu. Navíc si neodpustím svoji marxistickou teorii, kterou jsem do trochu jiného soudku napsal před lety, že Biblosův zájem/obliba v ezoterismu, pohanstvím apod. je jen nadstavba vyvolaná socioekonomickými faktory, a pokud by něco takového bylo možné třeba v socialismu bylo by to marginálněnjší záležítostí než dnes. Biblos bude nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím zmůže. Čekal bych úšklebky či okrajovou záležitost, ne zájem více lidí, tedy ne zájem jako víra v toto.
Naposledy Ti píši, protože jinak to nemá smysl, jestliže nedokážeš reflektovat či reagovat na to co Ti píši, že Kristus vstal z mrtvých na bílou sobotu/velikonoční neděli (tenkrát to byla neděle, dnes sobota, protože nový den začínal západem slunce) a na kříži vykoupil lidstvo a otevřel mu cestu spasení, ztracenou od Adama, jestli tohle má být symbol satanství, tak to potěš koště a to španělská řeholnice Maria z Agredy píše, jak Lucifer a démoni trpěli při Ježíšově Kalvárii a nechtěli být toho přítomni. Což je divné, jestliže podle Tebe je to nejhlubší satanistický vynález, tak to by se měli radovat a oslavovat. Další Tvoje citace (kříž pozn.) který podle biblické legendy stál za smrtí "boží pravdy a života". Kříž za smrtí boží pravdy nestál ani života, Ježíš měl lidskou i božskou podstatu. Zaujalo mě to slovní spojení biblické legendy, to je zajímavé spojení, které o Tobě také leccos prozrazuje. Když už se tu oháníš Biblí, tak si ji aspoň přečti, tipuji, že myšlenky které zde prezentuješ nevznikli na základě Tvého dosti bizarního studia Bible, ale přejímáš je od někoho jiného.
Triumf křesťanství je úplně jiný, než Tvého fiktivního hrdiny. Pravý král je korunován trny a posměchem... ukazuje na selhání a žití s pokorou... něco si o tom zjisti a zjišťovat můžeš hodně dlouho.

Dragonlady, já jsem svobodný člověk a mohu si psát co chci a kam chci, jestli se Ti to nelíbí, nemusíš vstupovat do debat, kde jsem já, ale přijít sem po mně a ještě mi psát co si mohu psát je drzost. Nevím ty věci, které jmenuješ. Ty je nevíš o mně, ale co vím jistě je, že zde a záměrně manipuluješ, vytahuješ si z kontextů jen co se Ti zamane a o většině pomlčíš, protože se Ti to ideologicky nehodí. Tak jako víš, že nesouhlasím a je neudržitelná Tvá teorie o nějakém univerzálním božství s drobnými rozdíly u pravěkých a starověkých etnik, a pak přijde křesťanství a jen si přetře fasádu, tady s Tebou ani Haruanornor nesouhlasí. Není to pravda a je to udržitelné jen za radikálního dogmatismu, ale to vím moc dobře oproti jiným, že právě tohoto jsi schopná a právě proto s Tebou nemá při takovém přístupu smysl debatovat. Vesmír předmět? Copak oni se modlili k vesmíru (jen)? Copak to nebylo tak, že věřili v nadpřirozené vlastnosti různých předmětů nebo třeba i stromů? Přímo ty předměty, ne skrze ně něco jiného vyššího. Tvoje znalosti nejsou až tak povrchní, abys o tom nevěděla, že věřili v magickou sílu předmětů, a tak nepiš (jen) o vesmíru, tak jako předtím o symbolu křesťanství. Jestliže máš takový přístup, takovou následnou (sebe)reflexi a ještě si určovat co mohu já psát, tak to je jen pokrytectví a propagandismus. Jediný kdo tu je plodný z vás tří je jen tantalena. Ještě jedna věc, pokud Ti vadí, že Bůh je otec, tak pak matka je církev. Toto křesťanství hlásá celou dobu, jen taková vsuvka, na kterou jsem si vzpomněl, když dle Tebe křesťanům vadilo nějaké ženství. Zde by asi bylo vhodno možná i vysvětlit co je to církev, protože bych řekl, že nejen Ty budeš mít zkreslené představy, ale protože si nemyslím, že by to padlo na úrodnou půdu, když autor textu ani Ty nereflektujete, že Ježíš vstal z mrtvých, tak proč se namáhat.

tantaleno, podle mě máš velice dobré postřehy. Do toho tetování bys musel zařadit více faktorů, je to bráno i dnes do jisté míry jako symbol vzdoru. Lidé si nechávají kvůli práci tetování odstraňovat, musel bys zohlednit další faktory. Každopádně vyřešit tu nevěru by to nepomohlo. Pokud někdo nosí svatební prsten a nezakazují mu to v práci (učitel tělocviku nebo řada manuálních profesí), tak pokud někdo se k manželství takto hlásí (řada lidí co by jej mohla nosit neustále jej stejně nenosí), tak budeš mít prsteníček otlačený, takže pokud by si jej někdo schoval na chvíli nevěry, tak by si všímavý člověk mohl všimnout, že dotyčný/á je ženatý/vdaná, i když u žen bys mohl uvěřit i nepravdě, že to není manželský prsten a jen nosí prsteny jako dekoraci. Ale hlavně ta teorie padá na jiné reálii, že většina lidí, která podvádí, tak o tom ta druhá osoba ví, že ten či ta druhý/á je ve svazku s někým jiným a v takovém případě by na tom nic nezměnilo, i kdyby měl mít člověk tetování na čele, že je ženatý či vdaná.
K tomu dílu a smybolům. Dílo už samo o sobě obsahuje myšlenky. Ty mu nejsou přiřazovány dodatečně nikdy, jedině tak výklad. Pokud vezmeš jakýkoli rámec idejí, tak ty jsou počáteční, a pak můžeš přiřazovat symbol, asi těžko by někdo vzal nějaký symbol a k tomu by začal přiřazovat systematický propracovaný ideologický program. Co se týká obrazů, tak pokud to jsou starší obrazy, tak patří do některého kulturního okruhu, stylu umění a tudíž vykazují určité stejné rysy (třeba to tmavé pozadí typické pro renesanci a manýrismus, tam se prostě o nedostatek jiné barvy skutečně jednat nebude), a pak můžeš hledat symboly v jedinečných scenárií - poloha/pohyb postavy, umístění, nakreslený předmět atd. Hlavně u dnešních obrazů, které jsou čmáranice na plátně, tak tam si to může každý vykládat jak chce, to je kolikrát i smyslem autora, že nechá na návštěvníkovi co v tom vidí, pokud k tomu neposkytne vlastní výklad. K tomu nedostatku barev, tak si vzpomínám už tak na 10 let starou vzpomínku, kterou nám říkal učitel výtvarné výchovy na gymnáziu, že malíř si vystačí se třemi, případně pěti barvy a ty ostatní si z nich namíchá, navíc tehdejší umělci uměli opravdu efektivně míchat barvy, takže než o nedostatek konkrétní barvy by muselo jít o nedostatek rovnou materiálu, a dnes ani to snad nehrozí.

Já nevím o žádném předkřesťanském hrobu, který by byl označen křížem ještě ke všemu tvaru latinského kříže, který používá katolická církev. Nebudu se přít, jestli takový nějaký hrob neexistuje, přeci jenom hrobů je mnoho. Každopádně ten problém s pohřbíváním a označováním míst se dá, a řešil se, i jinak. Některá společenství a nebylo jich málo mrtvé spalovali, někde mrtvé pohřbívali pod základy domů a někteří mrtvé i jedli, i kanibalismus byl a je i dnes. Takže se to dá řešit i jinak. Také záleží hodně, jestli ta společnost žije na jednom místě nebo se jedná o lovce a sběrače nebo kočovníky. Dnešní kříž na hrobech je výraz tradice a kultury kam patříme a pokud se to někomu nelíbí, tak si jej nemusí dát na hrob. Kříž máš dnes z tohoto důvodu na hrobech, proto není v Číně nebo muslimských zemí. Což znamená, že to není ani univerzum pro symbol hrobu.

Napsal bych k tomu svoji poznámku. Zaujali mě ti odborníci u Tebe. Hezky to je vidět i u starověkých Řeků, je tam mykénské období, které končí okolo r. 1100 př. Kr. a pak začíná ta klasická doba r. 800 př. Kr., mezi tím je tzv. 300 let temna, kterou sami Řekové nijak nezaplnili. Oproti Keltům a jinými starými evropskými společenstvími, která jsou dnes neexsitující, existuje řada primitivních kultur napříč planetou, jen je potřeba opustit Evropu, ať jsou v Africe, Jižní Americe, Tichomoří, Austrálii. Bylo to prokázáno antropology, kteří s takovými kulturami navázali kontakt, a pak o nich sepsali i knížky, takže existuje k tomu i literatura a díky rozmanitosti takových etnik vykazují společné rysy a tady můžeme najít univerza pro lidstvo. Pokud se člověk podívá na jejich historii, je tam to samé co u těch starověkých Řeků - je tam nějaký počátek, kde vypráví kulturní paměť o tom jak vznikli, co bylo na počátku, pak je tam ale temné období, kde prostě nic nebo skoro nic není, a pak je kolektivní paměť, která sahá maximálně 80 či 100 let před dneškem a je to vyprávění těch nejstarších lidí co sami zažili případně zažili lidé se kterými se ještě setkali. Dragonlady jsem říkal, jak jsou všechny její děti ochuzeny o to, že všichni prarodičové nezažili druhou světovou válku... nebo si vzpomeň na svoje vzpomínky o minulosti z vlastní rodiny, budou sahat maximálně do R-U a už to bude spíše zprostředkovaně, že by se někde předávala konkrétní ústní událost jak táhlo pruské vojsko během prusko-rakouské války či ještě něco staršího není. Tahle kolektivní paměť se stále posouvá, oproti té kutlurní, která je pořád stejná. Existují i sociologické úvahy, že paměť je kolektivní, každý má sice svoji vlastní, ale bez společnosti by jedinec paměť nepotřeboval, naštěstí provádět jakýkoli test by bylo hodně neetické (alespoň zhlediska dneška, viz co jsem psal už autorovi článku o zabíjení lidí za názory), tak to nikdo nebude ověřovat exaktně. Souvisí to s těmi symboly a výklady, které tu zazněly. U těch lidí tenkrát kulturní a kolektivní paměť byly vjedno. Minulost a přítomnost jsou jedno a to samé, resp. minulost ještě nenastala, společnost do sebe začleňuje soudobé proudy, představy a vzpomínky jsou prosyceny společenským prostředím. Ti lidé nepotřebují/nepotřebovali výklad, protože všichni to věděli na základě společenského prostředí ve kterém žili. Nevyhnutelnou změnou společenského prostředí je uvedeno do chodu zapomnění postihující vzpomínky, které do něho byly včleněny. Tehdejší doba ztrácí srozumitelnost a samozřejmost a začíná vyžadovat výklad. Na místo komunikativní vzpomínky se dostává ke slovu organizovaná vzpomínková práce. Musí být zajištěn a vytyčen rámec možných interpretací, který uvede vzpomínky do svazku. Zde nastupují ti odborníci, o kterých jsi psal, experti, vykladači a třeba v případě náboženství klérus. Formy upadly v zapomnění a je potřeba je vyložit, svět se zřekl možnosti porozumět a vyhradil si právo výkladu. Toto je to podstatné, to co tu děláme je jen výklad a v něm vzniknou dogmatika, která vytyčí uzavřený rámec možných interpretací. Můžeš jeden výklad změnit za jiný či nový vytvořit.
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru