• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Nervní Vašík - FreedyTV

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser42995

Guest
Jmenuji se Freedy, právě sedím v tento krásný letní den, stejně, jako každý jiný, v práci.​
Pod návalem horka zasílám svá vojska na jiné vesnice a doufám, že uspěji a zároveň, že nikdo nezjistí, co ve skutečnosti v práci dělám. Najednou se však mohutně ochladilo a zjistil jsem, že se zapnula klimatizace za mými zády, pozhasínala všechna světla a dveře se hlasitě uzavřeli. Takže teď to zde vypadalo, jako ve sklepním mrazáku. O vteřinku později zpoza stroje vykoukla hlava s dlouhými, mastnými vlasy a člověk menšího vzrůstu kráčel k nám. Ihned, co jsme se pozdravili se podivil, co pak to hraji za zajímavě vypadající hru a bylo vidět, že ho to skutečně zaujalo.
"Naučím tě to, chceš?" otázal jsem se zdvořile. Přívětivě přikývl.
Netrvalo dlouho a z Václava se stal opravdový herní mistr, dokonce až tak veliký, že se jednoho krásného dne zapomněl měsíc mýt. Jednou přišel do práce a ze vší nedočkavosti si nebyl schopen ani rozsvítit, s batohem na zádech si sedl, celou pracovní dobu proseděl u své vesnice, která nabývala na síle a růstu a tak, jak přišel, tak i zase odešel. Jeho sláva na divokých kmenech rostla, ale přišla i doba, kdy on sám musel čelit útoku a být přítomen u války.
Útoky se to jen hemžilo. Když nadešlo ráno a Václav se dobelhal, ještě v polospánku, celý znavený na svou obvyklou židli se třemi kolečky to, co následovalo, by nechtěl zažít nikdo. Vesnice, kterou budoval tak dlouho, asi pouhé tři dny, se najednou ocitla v plamenech. Václav bych do tohoto herního světa tak upoután, že v tu chvíli ztratil nervy, rozhořčen zničením prudce vstal ze židle, chytl ji za opěradlo nad hlavu a začal s ní postupně házet a mlátit o zem, až kolečka odlétali. Pak židli na truc hodil do rohu, která tam leží ještě dnes. Na to, jak je malý, že si ho mnozí pletou se skřítkem, kope nepřirozeně vysoko, ten obtisk černé podrážky na stroji mám před očima ještě dnes.
Jak mnohokrát říkám, Divoké kmeny, jsou zábavná hra, ale s učením někoho, jsem navždy skončil po této nemilé zkušenosti. Jak je vidět, také někdy kolikrát o nervy.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru