DeletedUser37968
Guest
Rod Krasů. Rod, ke kterému se s hrdostí řadím i já, ačkoli nejsme z těch
velkých, mocných a proslulých královských rodin. Schopnosti mých předků,
vyhledávali právě urození z řad cizinců, a najímali si nás, jako své paladiny.
Učitele, stavitele, bojovníky, diplomaty, zkrátka pro naši všestrannost. Povím
Vám příběh, jak jsem se stal nejmladším paladinem své doby.
Pocházím z malé pevnosti, skryté uprostřed lesů, kopců a řek. Již mnoho generací
mých předků, zde žilo, vyrůstalo a cvičilo své dovednosti. Bylo u nás zvykem, že
jakmile chlapec dosáhl osmnácti let, byl vyslán do vesnice, kde působil děd onoho
chlapce, jako paladin. I já se od malička těšil na tuto cestu, dědečka jsem vídal jen
zřídka. Měl mnoho práce, a povinnosti jej do naší domoviny přivedli jen velmi málo.
Hned jak jsem se naučil chodit, byl jsem cvičen ve všech činnostech ostatních poddaných.
Musel jsem ovládnout kopí, meč, sekyru, luk, zkrátka všechny obvyklé zbraně.
Jízda na koni, pomocník v kovárně, dokonce i učeň ponocného. Jen tak ze mě
jednou vyroste paladin, kterého si budou vážit jeho poddaní, vštěpovali mi.
Na svůj věk jsem byl neobvykle šikovný, a tak v čas odjezdu k děděčkovi, jsem již
podstupoval výcvik na špeha. Tato činnost byla jedna z těch otravnějších, ale snažil
jsem se ji zhostit se ctí, a vší vážností. Zabalil jsem si tedy své věci, a s východem
slunce se vydal do Tábora. Města asi pětkrát většího, než naše rodná pevnůstka.
Jen co stráž otevřela bránu do Tábora, naskytl se mi pohled na nastoupené řady
několika set vojáků. Viditelně prošli bojem, někteří měli pod brněním viditelné obvazy,
jiní stáli na nohou spíše silou vůle. Před nastoupenými muži procházel zamračený
můj děd Baribal. Oděn ve zbroji, které nevzala oslnivý lesk ani vrstva prachu a krve.
A rudý plášť jen povlával ve větru, jako potrhané standardy vlajkonošů.
Na rozdíl od ostatních, vypadal dědeček na svůj věk až překvapivě čile. Hned jak mne
zahlédl, vykročil si to ostrým krokem přímo ke mě. Ani jsem nestihl sesednou ze svého
šedého oře, a už mne bral kolem ramen, a ustaraně mi pošeptal. Ani netušíš, jak jsem
rád, že jsi vyvázl. Je to sotva hodina, co jsme odrazili útok sousedního města. Naštěstí
neměli obléhací zbraně, jak by padly hradby, byl by to náš konec.. Vím, že se máš ode
mne učit, a užít si prázdnin mimo domov. Ale potřebuji tvůj talent teď, a tady.
Bylo vidět, že situace je vážná, mezi muži panovala stísněná atmosféra, a někteří si
tiše šuškali o jakémsi šlechtici, který prý padl při útoku. Nejspíš přijdou s dalšími útoky
také jiní šlechtici. A padne-li obrana, prostý lid dá přednost sladkým řečem cizí šlechty,
a odvrátí se od svého lenního pána. Co mám udělat dědečku? Odvětil jsem nejspíš
s více odvahou v hlase, než kolik jsem jí skutečně měl. Musíš vzít pár špehů, teď se
tvůj současný výcvik hodí. Pojedete celou noc, a za úsvitu proniknete do nepřátelského
města. Musíš zajistit co nejvíce informací. Kdy zase zaútočí, jaké jsou jejich zbývající síly. A hlavně! Musíš přežít! Dobrá, vyrazíme ihned. Slunce pomalu zapadá, raději pojedeme nejhustším lesem, ať nás nezpozorují hlídky. Slibuji, že se vrátím vcelku. Běž, máš mé požehnání. Bůh nás chraň, před následujícími dny. Město nesmí padnout. Objali jsme se, a s obavami v očích, se rozdělili.
Cesta i infiltrace města, proběhla bez větších problémů. Některé z mých druhů vyslídila
špionážní síť nepřítele. Nejspíš padli při pokusu o útěk. Budiž jim Bůh milostiv. Mě se
povedlo zjistit, co po mě Baribal chtěl. S hrůzou jsem poznal, že armáda nepřítele je již
několik hodin na pochodu k Táboru. Nepříliš velká, ale armáda dostačující k prolomení
obrany našeho města. I vyrazil jsem tryskem zpět, informace které jsem měl, mohli znamenat rozdíl mezi porážkou a vítězstvím.
Dlouho předtím, než jsem vyjel návrší před městem, zaslechl jsem řinčení zbraní, křik
raněných, a ohlušující rány beranidla, které se pokoušelo prorazit mohutnou dubovou
bránu. Zachoval jsem se jako hlupák, a vyjel do boje, přímo do shluku těžce ozbrojených
rytířů, kteří viditelně chránili šlechtice ve svém středu. Byl to urputný boj. Několik
vojáků jsem dokázal porazit, ale rychle mi proti přesile docházely síly, a místo snahy
usmrtit šlechtice, začal jsem usilovat o vlastní přežití.
Křik, dým, oblaka prachu, krev, bahno, svistot šípů, a najednou tma...
Někdo mne zezadu zasáhl něčím tupým a já upadl do bezvědomí.
Probudil jsem se až na nosítkách v bezpečí hradeb. Seděl u mě zřejmě bohatý
a mocný muž. Se smutkem v očích spustil. Vyhráli jsme. Vyhráli jsme díky tobě,
a tvému dědečkovi. Tvůj útok na nepřítele jsme viděli z hradeb. Ten sebestředný
šlechtic, kterého jsi se snažil zabít, signalizoval žádost o pomoc. Jeho muži přestali
útočit, a hrnuli se chránit svého pána. Ostatně, právě jeden z oněch mužů tě dostal sem.
Baribal správně využil příležitosti, a podnikl výpad. Nepřátele rozprášil. Když ale
kráčel k tvému tělu, pln obav, že jsi mrtev. Jeden ze zraněných ochránců šlechtice
se zvedl, a bodl tvého dědu do zad... Baribal padl...
Chvíli jsem jen vstřebával tu informaci, jako opařený. Kdyby bylo město jen o
něco větší, jistě by mělo paladinovu svatyni, a dědečka by ještě bylo možné zachránit.
Takto... Takto je nenávratně pryč... Odpočívej, truchli, zotav se. Až budeš v pořádku,
budeš pasován na nového paladina města Tábor. Svými činy jsi si tuto čest vysloužil.
A alespoň budeš moci poctít svého děda každým činem, který v budoucnu vykonáš.
Děkuji můj pane. Udělám jak poroučíš. Slibuji, že památku svého dědečka
nikdy nepošlapu.
velkých, mocných a proslulých královských rodin. Schopnosti mých předků,
vyhledávali právě urození z řad cizinců, a najímali si nás, jako své paladiny.
Učitele, stavitele, bojovníky, diplomaty, zkrátka pro naši všestrannost. Povím
Vám příběh, jak jsem se stal nejmladším paladinem své doby.
Pocházím z malé pevnosti, skryté uprostřed lesů, kopců a řek. Již mnoho generací
mých předků, zde žilo, vyrůstalo a cvičilo své dovednosti. Bylo u nás zvykem, že
jakmile chlapec dosáhl osmnácti let, byl vyslán do vesnice, kde působil děd onoho
chlapce, jako paladin. I já se od malička těšil na tuto cestu, dědečka jsem vídal jen
zřídka. Měl mnoho práce, a povinnosti jej do naší domoviny přivedli jen velmi málo.
Hned jak jsem se naučil chodit, byl jsem cvičen ve všech činnostech ostatních poddaných.
Musel jsem ovládnout kopí, meč, sekyru, luk, zkrátka všechny obvyklé zbraně.
Jízda na koni, pomocník v kovárně, dokonce i učeň ponocného. Jen tak ze mě
jednou vyroste paladin, kterého si budou vážit jeho poddaní, vštěpovali mi.
Na svůj věk jsem byl neobvykle šikovný, a tak v čas odjezdu k děděčkovi, jsem již
podstupoval výcvik na špeha. Tato činnost byla jedna z těch otravnějších, ale snažil
jsem se ji zhostit se ctí, a vší vážností. Zabalil jsem si tedy své věci, a s východem
slunce se vydal do Tábora. Města asi pětkrát většího, než naše rodná pevnůstka.
Jen co stráž otevřela bránu do Tábora, naskytl se mi pohled na nastoupené řady
několika set vojáků. Viditelně prošli bojem, někteří měli pod brněním viditelné obvazy,
jiní stáli na nohou spíše silou vůle. Před nastoupenými muži procházel zamračený
můj děd Baribal. Oděn ve zbroji, které nevzala oslnivý lesk ani vrstva prachu a krve.
A rudý plášť jen povlával ve větru, jako potrhané standardy vlajkonošů.
Na rozdíl od ostatních, vypadal dědeček na svůj věk až překvapivě čile. Hned jak mne
zahlédl, vykročil si to ostrým krokem přímo ke mě. Ani jsem nestihl sesednou ze svého
šedého oře, a už mne bral kolem ramen, a ustaraně mi pošeptal. Ani netušíš, jak jsem
rád, že jsi vyvázl. Je to sotva hodina, co jsme odrazili útok sousedního města. Naštěstí
neměli obléhací zbraně, jak by padly hradby, byl by to náš konec.. Vím, že se máš ode
mne učit, a užít si prázdnin mimo domov. Ale potřebuji tvůj talent teď, a tady.
Bylo vidět, že situace je vážná, mezi muži panovala stísněná atmosféra, a někteří si
tiše šuškali o jakémsi šlechtici, který prý padl při útoku. Nejspíš přijdou s dalšími útoky
také jiní šlechtici. A padne-li obrana, prostý lid dá přednost sladkým řečem cizí šlechty,
a odvrátí se od svého lenního pána. Co mám udělat dědečku? Odvětil jsem nejspíš
s více odvahou v hlase, než kolik jsem jí skutečně měl. Musíš vzít pár špehů, teď se
tvůj současný výcvik hodí. Pojedete celou noc, a za úsvitu proniknete do nepřátelského
města. Musíš zajistit co nejvíce informací. Kdy zase zaútočí, jaké jsou jejich zbývající síly. A hlavně! Musíš přežít! Dobrá, vyrazíme ihned. Slunce pomalu zapadá, raději pojedeme nejhustším lesem, ať nás nezpozorují hlídky. Slibuji, že se vrátím vcelku. Běž, máš mé požehnání. Bůh nás chraň, před následujícími dny. Město nesmí padnout. Objali jsme se, a s obavami v očích, se rozdělili.
Cesta i infiltrace města, proběhla bez větších problémů. Některé z mých druhů vyslídila
špionážní síť nepřítele. Nejspíš padli při pokusu o útěk. Budiž jim Bůh milostiv. Mě se
povedlo zjistit, co po mě Baribal chtěl. S hrůzou jsem poznal, že armáda nepřítele je již
několik hodin na pochodu k Táboru. Nepříliš velká, ale armáda dostačující k prolomení
obrany našeho města. I vyrazil jsem tryskem zpět, informace které jsem měl, mohli znamenat rozdíl mezi porážkou a vítězstvím.
Dlouho předtím, než jsem vyjel návrší před městem, zaslechl jsem řinčení zbraní, křik
raněných, a ohlušující rány beranidla, které se pokoušelo prorazit mohutnou dubovou
bránu. Zachoval jsem se jako hlupák, a vyjel do boje, přímo do shluku těžce ozbrojených
rytířů, kteří viditelně chránili šlechtice ve svém středu. Byl to urputný boj. Několik
vojáků jsem dokázal porazit, ale rychle mi proti přesile docházely síly, a místo snahy
usmrtit šlechtice, začal jsem usilovat o vlastní přežití.
Křik, dým, oblaka prachu, krev, bahno, svistot šípů, a najednou tma...
Někdo mne zezadu zasáhl něčím tupým a já upadl do bezvědomí.
Probudil jsem se až na nosítkách v bezpečí hradeb. Seděl u mě zřejmě bohatý
a mocný muž. Se smutkem v očích spustil. Vyhráli jsme. Vyhráli jsme díky tobě,
a tvému dědečkovi. Tvůj útok na nepřítele jsme viděli z hradeb. Ten sebestředný
šlechtic, kterého jsi se snažil zabít, signalizoval žádost o pomoc. Jeho muži přestali
útočit, a hrnuli se chránit svého pána. Ostatně, právě jeden z oněch mužů tě dostal sem.
Baribal správně využil příležitosti, a podnikl výpad. Nepřátele rozprášil. Když ale
kráčel k tvému tělu, pln obav, že jsi mrtev. Jeden ze zraněných ochránců šlechtice
se zvedl, a bodl tvého dědu do zad... Baribal padl...
Chvíli jsem jen vstřebával tu informaci, jako opařený. Kdyby bylo město jen o
něco větší, jistě by mělo paladinovu svatyni, a dědečka by ještě bylo možné zachránit.
Takto... Takto je nenávratně pryč... Odpočívej, truchli, zotav se. Až budeš v pořádku,
budeš pasován na nového paladina města Tábor. Svými činy jsi si tuto čest vysloužil.
A alespoň budeš moci poctít svého děda každým činem, který v budoucnu vykonáš.
Děkuji můj pane. Udělám jak poroučíš. Slibuji, že památku svého dědečka
nikdy nepošlapu.
Naposledy upraveno moderátorem:
