DeletedUser42806
Guest
Příběh Rudolfa a jeho družiny
Byly to zlé časy. Ohromná vichřice a prudký liják bičovaly tváře chrabrých a odvážných válečníků, kteří se zrovna vraceli do své rodné vesnice. Včele těchto hrdinů šel uznávaný a vážený šlechtic Rudolf. On a jeho pár vojáku se právě vraceli z bitvy, kterou prohráli kvůli jejich spojencům, kteří jim v době nejvyšší nouze nepřišli záměrně na pomoc. Kvůli tomu se i tyto dva kmeny znepřátelily.
V ten nečas bloudili krajinou dlouhou dobu, než spatřili jejich dědinu. Bohužel když se vrátili, přáli si, aby to, co vidí, byl jen sen. Mezitím, co byli na výpravě, tak je jejich spojenci, teď už nepřátelé, napadli. Hlavní budova, kdysi centrum vesnice, byla rozmetána na kousky. Mohutné kamenné hradby, které kolem dokola obehnávaly a chránily celé panství, byly k nepoznání. Mohutné sklady, rozlehlé stáje a majestátní kasárny, zkrátka vše bylo srovnáno se zemí. Všichni z toho byli hodně zdrceni, především Rudolf, neboť tato vesnice zde stála dlouho dobu již před jeho narozením.
Ovšem pak se zraky navrácených hrdinů soustředily na jedno místo. Jejich pozornost upoutala do krajiny nezapadající hromada kamenů, kterou moc dobře poznali. Byla to skrýš. Zde našli zásoby na pár dní, několik přeživších a koňů. Když se dozvěděli, co se stalo, začali ihned jednat a vymysleli plán na záchranu. Jelikož se blížil první jarní den, museli si pospíšit. Rudolfovi na prvním jarním dnu velmi záleželo, neboť oslavovat tento den je tradice už jeho dávných předků.
Jak už víte, Rudolf byl velmi šlechetný a spravedlivý a díky tomu měl ve spoustě osad otevřené dveře. Takže osedlali koně a vyrazili co nejdříve do nejbližší přátelské vesnice. Všude na Rudolfovo jméno dobře reagovali a tak se mu dostávalo jen samé podpory. V každé dědině nabral nové zásoby a posily.
Když si Rudolf myslel, že má vše, co potřeboval, rozhodl se, že spojí síly se svým bratrem Bořivojem. Sídlo jeho sourozence bylo ohromné. Jen hlavní budova byla vidět na míle daleko. Dorazili k němu večer, pár hodin před začátkem prvního jarního dne. Přípravy zrovna vrcholily, ale i tak Bořivoj Rudolfa vřele a s radostí uvítal, neboť si myslel, že padl v boji. Rudolf se zde se svým lidem usadil a těšil se na nadcházející den.
První jarní den všichni řádně oslavili a zapomněli pro jednou na všechny své starosti. Hodně se pilo a hodovalo, ale bylo také zvykem zpívat a tančit. Celý den si všichni užívali veselý, slunečný a bezstarostný den.
Avšak svět není jen barevný a tak druhý jarní den vyrazil Rudolf, Bořivoj a jejich zástupy bojovníků na nepřítele. Mohli se chlubit nejpočetnější kavalerií a nejostřejšími meči široko daleko. Z jejich ohromných katapultů a nebezpečně vypadajících beranidel šel opravdu strach.
Protivník, stejně jako oni oslavoval den předtím příchod jara. Ale na tento den a ani na žádný jiný neměli uzavřené mírové dohody. Proto jim v cestě za pomstou nestálo nic. Jejich soupeř to nečekal, v tu chvíli byla většina vojáků ještě v posteli a dospávali divokou noc. Ti, kteří už byli vzhůru, soupeřili s kocovinou. Není divu, že bitvu kvůli této přípravě prohráli. Bratři Rudolf a Bořivoj prolomili jejich hradby dříve, než se stačili vůbec připravit.
Kvůli tomuto činu se někteří panovníci začali na Rudolfa dívat jinýma očima. Bylo mu to sice líto, ale měl klid, neboť pomstil svůj lid a i potěšil své předky. Dobytím tohoto nepřítele si bratři získali respekt a jejich panství se stalo nejsilnějším královstvím v zemi.
Byly to zlé časy. Ohromná vichřice a prudký liják bičovaly tváře chrabrých a odvážných válečníků, kteří se zrovna vraceli do své rodné vesnice. Včele těchto hrdinů šel uznávaný a vážený šlechtic Rudolf. On a jeho pár vojáku se právě vraceli z bitvy, kterou prohráli kvůli jejich spojencům, kteří jim v době nejvyšší nouze nepřišli záměrně na pomoc. Kvůli tomu se i tyto dva kmeny znepřátelily.
V ten nečas bloudili krajinou dlouhou dobu, než spatřili jejich dědinu. Bohužel když se vrátili, přáli si, aby to, co vidí, byl jen sen. Mezitím, co byli na výpravě, tak je jejich spojenci, teď už nepřátelé, napadli. Hlavní budova, kdysi centrum vesnice, byla rozmetána na kousky. Mohutné kamenné hradby, které kolem dokola obehnávaly a chránily celé panství, byly k nepoznání. Mohutné sklady, rozlehlé stáje a majestátní kasárny, zkrátka vše bylo srovnáno se zemí. Všichni z toho byli hodně zdrceni, především Rudolf, neboť tato vesnice zde stála dlouho dobu již před jeho narozením.
Ovšem pak se zraky navrácených hrdinů soustředily na jedno místo. Jejich pozornost upoutala do krajiny nezapadající hromada kamenů, kterou moc dobře poznali. Byla to skrýš. Zde našli zásoby na pár dní, několik přeživších a koňů. Když se dozvěděli, co se stalo, začali ihned jednat a vymysleli plán na záchranu. Jelikož se blížil první jarní den, museli si pospíšit. Rudolfovi na prvním jarním dnu velmi záleželo, neboť oslavovat tento den je tradice už jeho dávných předků.
Jak už víte, Rudolf byl velmi šlechetný a spravedlivý a díky tomu měl ve spoustě osad otevřené dveře. Takže osedlali koně a vyrazili co nejdříve do nejbližší přátelské vesnice. Všude na Rudolfovo jméno dobře reagovali a tak se mu dostávalo jen samé podpory. V každé dědině nabral nové zásoby a posily.
Když si Rudolf myslel, že má vše, co potřeboval, rozhodl se, že spojí síly se svým bratrem Bořivojem. Sídlo jeho sourozence bylo ohromné. Jen hlavní budova byla vidět na míle daleko. Dorazili k němu večer, pár hodin před začátkem prvního jarního dne. Přípravy zrovna vrcholily, ale i tak Bořivoj Rudolfa vřele a s radostí uvítal, neboť si myslel, že padl v boji. Rudolf se zde se svým lidem usadil a těšil se na nadcházející den.
První jarní den všichni řádně oslavili a zapomněli pro jednou na všechny své starosti. Hodně se pilo a hodovalo, ale bylo také zvykem zpívat a tančit. Celý den si všichni užívali veselý, slunečný a bezstarostný den.
Avšak svět není jen barevný a tak druhý jarní den vyrazil Rudolf, Bořivoj a jejich zástupy bojovníků na nepřítele. Mohli se chlubit nejpočetnější kavalerií a nejostřejšími meči široko daleko. Z jejich ohromných katapultů a nebezpečně vypadajících beranidel šel opravdu strach.
Protivník, stejně jako oni oslavoval den předtím příchod jara. Ale na tento den a ani na žádný jiný neměli uzavřené mírové dohody. Proto jim v cestě za pomstou nestálo nic. Jejich soupeř to nečekal, v tu chvíli byla většina vojáků ještě v posteli a dospávali divokou noc. Ti, kteří už byli vzhůru, soupeřili s kocovinou. Není divu, že bitvu kvůli této přípravě prohráli. Bratři Rudolf a Bořivoj prolomili jejich hradby dříve, než se stačili vůbec připravit.
Kvůli tomuto činu se někteří panovníci začali na Rudolfa dívat jinýma očima. Bylo mu to sice líto, ale měl klid, neboť pomstil svůj lid a i potěšil své předky. Dobytím tohoto nepřítele si bratři získali respekt a jejich panství se stalo nejsilnějším královstvím v zemi.
Naposledy upraveno moderátorem: