DeletedUser40608
Guest
Jednou, za devatero mapami a devatero kontinenty,
ve vesnici, která měla 4000 bodů, se narodil šlechtic, který toužil po dobývání a těšil se, až nějakou tu ves dobyje.
„Nemohu se dočkat, vojsko, rekrutuj se!” křičel každý den.
Nechtěl jít ve vláčku, chtěl hrdě bojovat s celou jeho armádou a dobýt vesnici s pocitem porážky velkého vojska.
„Vláček je pro slabochy. Já jdu do bojů o hranici!”, těšil se.
Čekal dny, měsíce, roky, ale nakonec ten den přišel. Vesnice byla vyšpehovaná a šlechtic se těšil, až jeho vojsko zničí tamější a on ovládne vesnici.
„Čekal jsem, ale vyplatilo se to! Konečně budu vládnout vesnici! A vychovám tam stejně seběvědomé šlechtice jako jsem já!
Bylo odpoledne a vojsko se sešlo na Nádvoří, aby si dali vědět jaká bude taktika, za koho vlastně bojují a kam půjdou.
Dohodli se, vyrazili, ale cesta byla dlouhá, a tak si museli na půli cesty odpočinout.
Odpočinutí a plní síly vyrazili k vesnici. Nejdříve potichu, aby o tom zdejší obyvatelé nevěděli.
Pak vtrhli a šlechtic zakřičel: „Tohle je přepadení! Všichni buďte v klidu, lehněte si, a nikomu se nic nestane! Jen si přeberu tuto vesničku, nic víc”
Když tu náhle vkročilo vojsko, které mělo vyrabovat Vesnici barbarů! Zřejmě to ale byli jejich spojenci a tak jim přišli na pomoc.
Bylo to nečekané!
Šlechtici to vůbec nevadilo, došel si na radnici, přebral jí, a stal se novým majitelem vesnice.
Relaxoval, nevěděl co se děje venku a nevěděl, že jeho vojsko je mrtvé. Když usnul, potichu k němu došel sekerník a zabil ho.
Z toho ponaučení: Netrénujte sebevědomé a lakomé šlechtice! Pak to takhle dopadá
Doufám, že se vám můj kratičký příběh líbil
Beluga
ve vesnici, která měla 4000 bodů, se narodil šlechtic, který toužil po dobývání a těšil se, až nějakou tu ves dobyje.
„Nemohu se dočkat, vojsko, rekrutuj se!” křičel každý den.
Nechtěl jít ve vláčku, chtěl hrdě bojovat s celou jeho armádou a dobýt vesnici s pocitem porážky velkého vojska.
„Vláček je pro slabochy. Já jdu do bojů o hranici!”, těšil se.
Čekal dny, měsíce, roky, ale nakonec ten den přišel. Vesnice byla vyšpehovaná a šlechtic se těšil, až jeho vojsko zničí tamější a on ovládne vesnici.
„Čekal jsem, ale vyplatilo se to! Konečně budu vládnout vesnici! A vychovám tam stejně seběvědomé šlechtice jako jsem já!
Bylo odpoledne a vojsko se sešlo na Nádvoří, aby si dali vědět jaká bude taktika, za koho vlastně bojují a kam půjdou.
Dohodli se, vyrazili, ale cesta byla dlouhá, a tak si museli na půli cesty odpočinout.
Odpočinutí a plní síly vyrazili k vesnici. Nejdříve potichu, aby o tom zdejší obyvatelé nevěděli.
Pak vtrhli a šlechtic zakřičel: „Tohle je přepadení! Všichni buďte v klidu, lehněte si, a nikomu se nic nestane! Jen si přeberu tuto vesničku, nic víc”
Když tu náhle vkročilo vojsko, které mělo vyrabovat Vesnici barbarů! Zřejmě to ale byli jejich spojenci a tak jim přišli na pomoc.
Bylo to nečekané!
Šlechtici to vůbec nevadilo, došel si na radnici, přebral jí, a stal se novým majitelem vesnice.
Relaxoval, nevěděl co se děje venku a nevěděl, že jeho vojsko je mrtvé. Když usnul, potichu k němu došel sekerník a zabil ho.
Z toho ponaučení: Netrénujte sebevědomé a lakomé šlechtice! Pak to takhle dopadá
Doufám, že se vám můj kratičký příběh líbil
Beluga
Naposledy upraveno moderátorem: