DeletedUser
Guest
Žádná poezie to není. To jen chci učinit přání pana moderátora za dost. Zatím sem dám pár svých říkánek z tohoto nebo kmenového fóra. Třeba se budou někomu i líbit.:blush
Dobrá rada nad zlato
Kdysi dávno ve Vlaších,
kde nepadá nikdy sníh,
zahořeli velkou touhou
a Evropě byli zhoubou.
Křižovníci ze všech řádů
chystali se na výpravu.
Chtěli v cizí horké zemi
dobít si cti mezi všemi.
Projet s koňmi moře písku,
dobít malou boží vísku.
S velkou, mocnou, nevěřící říší
pak své mocné meče zkříží.
Tu však přišel jejich pán
a navrhl jiný plán.
Císaři dědičné léno
bylo mu teď ukradeno.
Jeho moc se nešíří,
vzali mu ho kacíři.
Proto vzhůru bratři milí,
nečekejme ani chvíli.
Odějme se do železa,
ať sedlákům brada klesá.
Nedělejme okolky,
pobijme ty pacholky.
Je to hanba naší víry
aby kalich použili
ke svatému přijímání
i ti kmáni špinaví.
Pro urážku majestátu
vyhlasme jim kruciátu.
Shromáždili mocnou sílu
a odjeli bránit víru.
A k rytířům církve svaté
mnoho šlechty přidává se.
Provází je žert a smích.
Bít sedláka není hřích.
Vtrhli do té malé země.
Pálí, vraždí její plémě.
Rudé kříže na hrudníku,
lišky vtrhli do kurníku.
Cti maj plnou papuli,
vraždí, loupí, drancují.
Tak se sbírá mocná síla
která cepy v rukou svírá.
Síla která nezná malých
a ve znaku rudý kalich.
Tak ač je to k nevíře,
sedlák tluče rytíře.
S hanbou prchli z plechu páni.
Zahnali je prostí kmáni.
Z praporů co hrdě vláli
zbyli jenom pouhé cáry.
Jejich mocné lesklé meče
zrezli hanbou z téhle zteče.
Pan Palacký vždycky říkal,
abys nikdy nepospíchal.
Nad kronikou svojí vlasti
zažíval vědění slasti.
A použil poučení
to co bylo ať už není.
Když si ovšem nedáš říci,
jako naši politici,
budeš honit prebendy,
ty a tvůj kmen,Efendi,
nezískáte slávu, čest
a čeká vás krutý trest.
Chceš-li však podobný osud,
počínej si jako dosud.
Dávná legenda
Jen dále přátelé, nestůjte venku.
Pojezte, dejte si i vína sklenku.
Já chci vám vyprávět teď,
příběh co nezná ani váš děď.
Legendu vzešlou z prastarých bájí,
v níž osud patnácti hrdých se spájí.
Znáte tu cestu k severní straně?
Kříží jí pěšina, co opouští stráně.
Ta vede do hor k Obřímu dolu
a pak se stáčí na Stolovou horu.
Na vrchu roste posvátný háj,
jež svojí mocí chrání náš kraj.
Uprostřed háje je malá mýtinka
a na ní stojí pradávná vzpomínka.
Patnácte trůnů stojí tu spolu
kol kamenného kruhového stolu.
Ten stůl toť věc je jasná
zve se od nepaměti Tabula Rasa.
Patnácte lordů a šlechtičen
radili se zde jak bránit naši zem.
Patnácte trůnů, patnácte hrdinů smělých
těch co zametli se všemi nepřáteli.
Přes ohně válek přinesli mír našemu světu,
ale dál nepovím už ani větu.
Chcete li zvědět víc o jejich osudech
přijďte zas příště, budete tajit dech.
Dnes už je pozdě daleko po půlnoci
příště vám povím víc o jejich moci.
Dobrou noc přátelé a šťastnou cestu,
dej pozor příteli a neztraťte cestu.
Variace na českou lidovou
Když jsem já šel tou Putimskou branou,
tak se díval Wallas smutně zamnou.
Řval na mě "Ivanito,
Zas mám všechno zabito.
Když jsem ty válečný koně pásal,
tys mou alianci krutě drásal.
Já ti chystal zkázu zmar
a ty zatím slavíš zdar."
"Co ti na to Wallasi mám říci?
Měl jsi, jak já dračí zuby síci.
Tys do polí vítr sil
a bouři z nich vytěžil."
Dejte pozor všichni křižovníci.
Kam lezete? Co tím chcete říci?
Neb je to věc nemilá.
Máme na Vás kladiva.
Dobrá rada nad zlato
Kdysi dávno ve Vlaších,
kde nepadá nikdy sníh,
zahořeli velkou touhou
a Evropě byli zhoubou.
Křižovníci ze všech řádů
chystali se na výpravu.
Chtěli v cizí horké zemi
dobít si cti mezi všemi.
Projet s koňmi moře písku,
dobít malou boží vísku.
S velkou, mocnou, nevěřící říší
pak své mocné meče zkříží.
Tu však přišel jejich pán
a navrhl jiný plán.
Císaři dědičné léno
bylo mu teď ukradeno.
Jeho moc se nešíří,
vzali mu ho kacíři.
Proto vzhůru bratři milí,
nečekejme ani chvíli.
Odějme se do železa,
ať sedlákům brada klesá.
Nedělejme okolky,
pobijme ty pacholky.
Je to hanba naší víry
aby kalich použili
ke svatému přijímání
i ti kmáni špinaví.
Pro urážku majestátu
vyhlasme jim kruciátu.
Shromáždili mocnou sílu
a odjeli bránit víru.
A k rytířům církve svaté
mnoho šlechty přidává se.
Provází je žert a smích.
Bít sedláka není hřích.
Vtrhli do té malé země.
Pálí, vraždí její plémě.
Rudé kříže na hrudníku,
lišky vtrhli do kurníku.
Cti maj plnou papuli,
vraždí, loupí, drancují.
Tak se sbírá mocná síla
která cepy v rukou svírá.
Síla která nezná malých
a ve znaku rudý kalich.
Tak ač je to k nevíře,
sedlák tluče rytíře.
S hanbou prchli z plechu páni.
Zahnali je prostí kmáni.
Z praporů co hrdě vláli
zbyli jenom pouhé cáry.
Jejich mocné lesklé meče
zrezli hanbou z téhle zteče.
Pan Palacký vždycky říkal,
abys nikdy nepospíchal.
Nad kronikou svojí vlasti
zažíval vědění slasti.
A použil poučení
to co bylo ať už není.
Když si ovšem nedáš říci,
jako naši politici,
budeš honit prebendy,
ty a tvůj kmen,Efendi,
nezískáte slávu, čest
a čeká vás krutý trest.
Chceš-li však podobný osud,
počínej si jako dosud.
Dávná legenda
Jen dále přátelé, nestůjte venku.
Pojezte, dejte si i vína sklenku.
Já chci vám vyprávět teď,
příběh co nezná ani váš děď.
Legendu vzešlou z prastarých bájí,
v níž osud patnácti hrdých se spájí.
Znáte tu cestu k severní straně?
Kříží jí pěšina, co opouští stráně.
Ta vede do hor k Obřímu dolu
a pak se stáčí na Stolovou horu.
Na vrchu roste posvátný háj,
jež svojí mocí chrání náš kraj.
Uprostřed háje je malá mýtinka
a na ní stojí pradávná vzpomínka.
Patnácte trůnů stojí tu spolu
kol kamenného kruhového stolu.
Ten stůl toť věc je jasná
zve se od nepaměti Tabula Rasa.
Patnácte lordů a šlechtičen
radili se zde jak bránit naši zem.
Patnácte trůnů, patnácte hrdinů smělých
těch co zametli se všemi nepřáteli.
Přes ohně válek přinesli mír našemu světu,
ale dál nepovím už ani větu.
Chcete li zvědět víc o jejich osudech
přijďte zas příště, budete tajit dech.
Dnes už je pozdě daleko po půlnoci
příště vám povím víc o jejich moci.
Dobrou noc přátelé a šťastnou cestu,
dej pozor příteli a neztraťte cestu.
Variace na českou lidovou
Když jsem já šel tou Putimskou branou,
tak se díval Wallas smutně zamnou.
Řval na mě "Ivanito,
Zas mám všechno zabito.
Když jsem ty válečný koně pásal,
tys mou alianci krutě drásal.
Já ti chystal zkázu zmar
a ty zatím slavíš zdar."
"Co ti na to Wallasi mám říci?
Měl jsi, jak já dračí zuby síci.
Tys do polí vítr sil
a bouři z nich vytěžil."
Dejte pozor všichni křižovníci.
Kam lezete? Co tím chcete říci?
Neb je to věc nemilá.
Máme na Vás kladiva.
