DeletedUser40017
Guest
„Pal,“ zazněl výkřik staršího muže nasoukaného v plátové zbroji. Každý, i obyčejné páže, viděl, že zbroj byla pro muže vyrobena už před pěknou řádku let a jeho břich se asi o pár desítek korbelů piv zvětšil. Muž si ale asi ve zbroji připadal mlád a plný energie. „Povídám pal,“ zopakoval znovu, když se nic nedělo. Pár kroků od něj byli tři asi devatenáctiletí chlapci, kteří běhali kolem starého zaprášeného katapultu a zkoumali, kde je chyba. Pak se jeden z chlapců otočí na zbrojnoše a vyřkne: “Je nám líto pane, ale katapult se nám porouchal.“ Najednou je na mužově tváři znát hněv a zloba. „Jak porouchal? Herdek mladej. Neštvi mě, nebo tě přetáhnu na plocho mečem,“ řekl a mírně povytáhnul meč, který měl schovaný v pochvě. Meč trochu zaskřípal, toho si ale nikdo nevšiml a všichni zkoumali, co se stalo s katapultem. „Jednou za uherskej rok si chci vystřelit z katapultu a vy mi řeknete, že nefunguje. Co kdyby na nás útočili nepřátelé?“ Pokračuje dál ve svém monologu. Je však vidět, že ho nikdo z přítomných neposlouchá. Všichni čtyři muži stáli na hradbách nějaké pevnosti. Tedy – pokud by se tomu dalo říkat pevnost. Dřevěná brána, kterou dříve muselo tlačit více lidí, aby se vůbec otevřela, byla zchátralá, cimbuří na hradbách postupně padalo dolů a dříve početná armáda se dnes skládala ze tří pážat. „Kde je teda ten problém?“ Zahláholal muž ve zbroji. „Už se na tom pracuje. Vypadá to, že nám katapult prožrali brouci.“ Všimnul si jeden z chlapců. „Brouci?“ Udivil se zbrojnoš. „A co teď s tím?“ Snaží se zjistit, jak napravit škodu. „Já myslím, že si s tím už můžeme jenom zatopit.“ Zasměje se jeden z chlapců načež ihned schytá pohlavek od zbrojnoše. Pak se ale zbrojnoš zadívá na obzor, přimhouří oči a praví:“Asi si budeme muset koupit nový…“