DeletedUser36932
Guest
Setkání
Velký vůdce, velký pán,
však už jej dobře znám,
hrajeme spolu v jednom kmeni,
hru tím jako když okoření.
On naše chytrá hlava je,
já zase vyhrávám turnaje,
turnaje, v nichž o celé vesnice bojujeme,
a často je s velkými ztrátami dobijeme.
On velí, vymýšlí strategie, hráče láká,
já pravá ruka jsem, a to ne ledasjaká,
když dobrý postup je vymyšlen,
Na mě je, aby byl též naplněn.
Píšeme si každý den,
a pak jsem velmi překvapen.
V poště je pozvání,
na naše setkání.
V Praze, že bude nějaký ten den,
tak mohl by být večer zpříjemněn,
přátelským posezením v nějaké té putyce,
kdy společně budeme popíjet a radit se.
Válečníci by se měli dobře znát,
aby se nemohlo lehce stát,
že jeden hot a druhý čehý řekne,
a zamýšlená facka pak špatně sedne.
Tak posezení je domluveno,
přijít pozdě není dovoleno,
snad se tedy dobře poznáme,
když se v parnu brzo setkáme.
„Tak to jsi ty, ten velký hráč!“
říkám si, snad zvládneme i tento mač.
„A ty jsi nejlepší řezník můj!“
odpovídá, když usedáme za společný stůl.
V tom horku i naše hlavy horké jsou,
potřebovali bychom však sprchu studenou,
v kmeni společnou řeč vždy snadno najdeme,
od společného stolu se však brzo rozejdeme.
Tak táhneme dál tu káru přetěžkou,
probíjíme se vojáky, ale i vojtěškou,
společnou řeč v boji stále máme,
ale jedno vím, už se nesetkáme!
Ale ten večer nebyl vůbec promarněn,
nyní jsem každý den odměněn,
překrásná číšnice nám pití dávala,
mé pozvání na schůzku pak přijala.
Velký vůdce, velký pán,
však už jej dobře znám,
hrajeme spolu v jednom kmeni,
hru tím jako když okoření.
On naše chytrá hlava je,
já zase vyhrávám turnaje,
turnaje, v nichž o celé vesnice bojujeme,
a často je s velkými ztrátami dobijeme.
On velí, vymýšlí strategie, hráče láká,
já pravá ruka jsem, a to ne ledasjaká,
když dobrý postup je vymyšlen,
Na mě je, aby byl též naplněn.
Píšeme si každý den,
a pak jsem velmi překvapen.
V poště je pozvání,
na naše setkání.
V Praze, že bude nějaký ten den,
tak mohl by být večer zpříjemněn,
přátelským posezením v nějaké té putyce,
kdy společně budeme popíjet a radit se.
Válečníci by se měli dobře znát,
aby se nemohlo lehce stát,
že jeden hot a druhý čehý řekne,
a zamýšlená facka pak špatně sedne.
Tak posezení je domluveno,
přijít pozdě není dovoleno,
snad se tedy dobře poznáme,
když se v parnu brzo setkáme.
„Tak to jsi ty, ten velký hráč!“
říkám si, snad zvládneme i tento mač.
„A ty jsi nejlepší řezník můj!“
odpovídá, když usedáme za společný stůl.
V tom horku i naše hlavy horké jsou,
potřebovali bychom však sprchu studenou,
v kmeni společnou řeč vždy snadno najdeme,
od společného stolu se však brzo rozejdeme.
Tak táhneme dál tu káru přetěžkou,
probíjíme se vojáky, ale i vojtěškou,
společnou řeč v boji stále máme,
ale jedno vím, už se nesetkáme!
Ale ten večer nebyl vůbec promarněn,
nyní jsem každý den odměněn,
překrásná číšnice nám pití dávala,
mé pozvání na schůzku pak přijala.