DeletedUser
Guest
Při prvním setkání jsem mu způsobila alergii. :mocking
Po dvou letech společného hraní DK na sv.17, když už jsme vedli velký kmen a byli pro některé hráče máma s tátou, kteří utěšovali hráče i ve zprávách typu : "Umřel mi papoušek", bylo na čase se sejít.
Nebyl na fotkách zrovna můj typ a on taky psal cosi o malých, černých a divokých (já jsem vysoká blondýna), rozhodla jsem se na schůzku jít. Já to měla dvacet minut do domluvené hospůdky a on 1600 km letadlem. Pro jistotu jsem vzala s sebou kamarádku (malou, černou, divokou) a se zvědavostí, ženským vlastní, šla. Bude to i ve skutečnosti ten fajn kamarád s odvážným duchem a čestnou povahou tak, jak se projevil ve hře DK ?
Seděl tam, ty oči, upřímné a milé, okamžitě jsem ho poznala. Proboha, proč mám s sebou tu kamarádku, vždyť mě se tak líbí, bylo první co mě napadlo. Ano, to je ten můj vysněný rytíř z Divokých kmenů.
Dopadlo to dobře, zadíval se i on do mých očí a zůstala jsem v jeho srdci. Rázem zapomněl na svůj vkus a povídal si jen se mnou. Pozvala jsem ho z tmavého prostředí hospůdky na procházku. Kamarádka naštěstí vycítala nezájem a vzdálila se. Toulali jsme se po ulicích a došli k tržišti s prodejci ovoce a zeleniny. Koupila jsem si misku s borůvkami a nabídla. Vzal si.
Po čase začal být nervózní a já s ním. Vadím mu, říkám něco blbě?
Ale jemu zčervenaly uši, přiznal se, že mu brní jazyk a začíná svědění. Dostal alergii na borůvky. Oddechla jsem si, ještě, že ten báječný člověk nemá alergii na mě.
Tento příběh z Divokých kmenů má svůj šťastný konec, jsme spolu, žijeme spolu na dalekém severu, kde mě i dlouhá a mrazivá zima netrápí, protože mě hřejí právě ty jeho upřímné oči a laskavé srdce. Jen ty borůvky, kterých tu rostou mraky, raději nesbírám.
Po dvou letech společného hraní DK na sv.17, když už jsme vedli velký kmen a byli pro některé hráče máma s tátou, kteří utěšovali hráče i ve zprávách typu : "Umřel mi papoušek", bylo na čase se sejít.
Nebyl na fotkách zrovna můj typ a on taky psal cosi o malých, černých a divokých (já jsem vysoká blondýna), rozhodla jsem se na schůzku jít. Já to měla dvacet minut do domluvené hospůdky a on 1600 km letadlem. Pro jistotu jsem vzala s sebou kamarádku (malou, černou, divokou) a se zvědavostí, ženským vlastní, šla. Bude to i ve skutečnosti ten fajn kamarád s odvážným duchem a čestnou povahou tak, jak se projevil ve hře DK ?
Seděl tam, ty oči, upřímné a milé, okamžitě jsem ho poznala. Proboha, proč mám s sebou tu kamarádku, vždyť mě se tak líbí, bylo první co mě napadlo. Ano, to je ten můj vysněný rytíř z Divokých kmenů.
Dopadlo to dobře, zadíval se i on do mých očí a zůstala jsem v jeho srdci. Rázem zapomněl na svůj vkus a povídal si jen se mnou. Pozvala jsem ho z tmavého prostředí hospůdky na procházku. Kamarádka naštěstí vycítala nezájem a vzdálila se. Toulali jsme se po ulicích a došli k tržišti s prodejci ovoce a zeleniny. Koupila jsem si misku s borůvkami a nabídla. Vzal si.
Po čase začal být nervózní a já s ním. Vadím mu, říkám něco blbě?
Ale jemu zčervenaly uši, přiznal se, že mu brní jazyk a začíná svědění. Dostal alergii na borůvky. Oddechla jsem si, ještě, že ten báječný člověk nemá alergii na mě.
Tento příběh z Divokých kmenů má svůj šťastný konec, jsme spolu, žijeme spolu na dalekém severu, kde mě i dlouhá a mrazivá zima netrápí, protože mě hřejí právě ty jeho upřímné oči a laskavé srdce. Jen ty borůvky, kterých tu rostou mraky, raději nesbírám.
:hi.