DeletedUser36844
Guest
Bylo ráno. Sluníčko prosvítalo malým okýnkem přímo na jednoho mladého muže. „Kykyryký!“ ozvalo se zvenčí. Mladý muž se probouzel a pomalu vstal z postele. Rozhlédl se kolem a uviděl ve dveřích osobu, která jej zaujala mnohem víc, než cokoliv jiného. „Neruším?“ zeptal se tenký hlásek ze dveří. Mladík okouzlen tak, že ze sebe vydal jen: „Ne, co potřebujete?“ „Paladin se ptá, zda půjdete dobývat nová území. Ale vyřiďte si to sám. Já musím jít vařit, abyste měl sílu k dobývání.“ usmála se dívka na mladého šlechtice. Zatímco odcházela, mladík v okouzlení její krásy ze sebe vydal tiché děkuji.
Celý den měl plnou hlavu dívenky, tak se stavil u Paladina a vyřídil mu, že se dnes žádné dobývání nekoná. Byl čas na oběd, tak se mladý šlechtic vydal do selského dvora. Ne proto, že by měl velký hlad, ale proto, aby uviděl tu dívku, se kterou mluvil ráno. „Tydý tydý!“ zaznělo zvenčí, „Útočí, útočí!“ celá vesnice se najednou proměnila v strašný chaos. Šlechtic okamžitě přišel k dívce a řekl: „Pojďte, mám tajnou skrýš. Schovávají se tam suroviny, ale pro nás dva tam místo ještě bude.“ Oba se vydali do skrýše, kde měli oči jen pro sebe. „Vezměte si mě!“ řekl šlechtic. Dívku to mírně šokovalo. „Na vesnici útočí, a vy myslíte na svatbu?“ začervenala se, „nu dobrá, ale až naprší a uschne!“ uchechtla se dívenka.
Zanedlouho začalo pršet. Mladík a dívka se na sebe nesměle podívali. „Zítra bude svatba!“ zakřičel radostně mladý šlechtic. Nadešel další den, zvony bily devátou, ženich čekal v kostele na svou nevěstu, která zrovna přicházela v krásných bílých dlouhých šatech. „Uáááá!“ Zakopla. Spadla na zem. Šlechtic ihned běžel k ní a pomohl jí vstát. Celá vesnice se ze srdce zasmála, dokonce i nevěsta. Spolu s ženichem šli pomalu k oltáři, kde si řekli své věčné ANO.
--------------
Snad líbí. Ten konec je trochu rychlý, mně 300 slov prostě nestačí.. A už tak jsem to zkracovala z původních 400 slov..
Celý den měl plnou hlavu dívenky, tak se stavil u Paladina a vyřídil mu, že se dnes žádné dobývání nekoná. Byl čas na oběd, tak se mladý šlechtic vydal do selského dvora. Ne proto, že by měl velký hlad, ale proto, aby uviděl tu dívku, se kterou mluvil ráno. „Tydý tydý!“ zaznělo zvenčí, „Útočí, útočí!“ celá vesnice se najednou proměnila v strašný chaos. Šlechtic okamžitě přišel k dívce a řekl: „Pojďte, mám tajnou skrýš. Schovávají se tam suroviny, ale pro nás dva tam místo ještě bude.“ Oba se vydali do skrýše, kde měli oči jen pro sebe. „Vezměte si mě!“ řekl šlechtic. Dívku to mírně šokovalo. „Na vesnici útočí, a vy myslíte na svatbu?“ začervenala se, „nu dobrá, ale až naprší a uschne!“ uchechtla se dívenka.
Zanedlouho začalo pršet. Mladík a dívka se na sebe nesměle podívali. „Zítra bude svatba!“ zakřičel radostně mladý šlechtic. Nadešel další den, zvony bily devátou, ženich čekal v kostele na svou nevěstu, která zrovna přicházela v krásných bílých dlouhých šatech. „Uáááá!“ Zakopla. Spadla na zem. Šlechtic ihned běžel k ní a pomohl jí vstát. Celá vesnice se ze srdce zasmála, dokonce i nevěsta. Spolu s ženichem šli pomalu k oltáři, kde si řekli své věčné ANO.
--------------
Snad líbí. Ten konec je trochu rychlý, mně 300 slov prostě nestačí.. A už tak jsem to zkracovala z původních 400 slov..
Naposledy upraveno moderátorem:
)