• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Snooki

Snooki

Nový uživatel
Registrovaný uživatel
Počet poděkování
1
Sluneční paprsky prosvítaly okny panského domu a ačkoli bylo ještě brzké ráno, tak byly opravdu horké. Mladý šlechtic vstal z postele, přistoupil k oknu aby se sám přesvědčil, že léto nepochybně klepe na dveře. Vyšel ze dveří panského domu a rozhlédl se po vesnici. Jeho pohled zaujal muž obklopený knihami u majestátní sochy, jemu prozatím neznámého válečníka, nerozmýšlel se dlouho a vykročil jeho směrem. Prošel kolem sochy a letmým pohledem si jí prohlédl, pak se obrátil na sedícího muže. “Co to čteš, pane?”
“To jsou knihy schopností, velice užitečné čtení, bohužel jsem jedinej kdo to tu čte.”
Urozený pán se mu zadíval do tváře a všiml si jasné podoby se sochou “Jmenuji se Šlechy, jsem nový šlechtic.”
“Já jsem tady paladin, říkej mi Palič. Už o tobě vím, z kovárny se mi doneslo, že se razí další mince. Jen je škoda, že vy šlechtici se objevíte, nevíte odkud jste přišli a nevydržíte tu ani moc dlouho.”
Šlechy se marně snažil pochopit o čem to ten paladin mluví. Začal hledat v hlavě nějaké vzpomínky, ale bez úspěchu, pamatoval si jen ranní probuzení. Nejvíce ho znejistila věta “Nevydržíte tu ani moc dlouho.”
Palič si všiml, že mladíka tato poznámka dost rozhodila, a tak jen mávl rukou “Pojď, něco ti ukážu”, odložil stranou rozečtenou knihu a oba vystoupali na hradby vesnice.
“Koukej, vidíš ty dvě vísky?”
Šlechy přikývl.
“Obě jsou pod naší kontrolou. Když jsme dobývali tu vlevo, byl s námi šlechtic jako jsi ty. Po dobytí vesnice zmizel, už jsem ho nikdy neviděl. U druhé vesnice se to opakovalo, on jen zmizel a byl zmizelej. Ale byli to dobří chlapi” Palič se smutně ponořil do svých myšlenek “Všichni jsou mrtví, Dejve” pomyslel si.
“Já nikam nezmizím.” Prohlásil odhodlaně Šlechy.
Palič se na něj nedůvěřivě podíval “Uvidíme chlapče.” Pak se mu přesto zlepšila nálada a dostal nápad, chtěl hlavně jejich dosavadní počínaní odvrátit jiným směrem “Co zkusit nějakej sport? Už je teda šílený vedro, ale děcka budou mít brzo letní prázdniny, tak už moc příležitostí mít nebudem.”
“Nevím tedy co sport přesně znamená, ale určitě to zkusit můžem.”
Palič se pobaveně usmál a společně opustili hradby. Vyšli branou ven z vesnice na menší hřiště. Šlechyho na první pohled zaujal perfektně opracovaný klacek.
“To je baseballová pálka” vyrušil ho Palič “S tou se buďto hraje baseball, nebo řeší problémy.”
“Aha. A zahrajeme si ten bejsbol?”
“Ne. Za prvý nemáme míček, protože ho děti ztratily, a za druhý mě to nebaví. Kopneme si do míče.”
V rychlosti Šlechymu vysvětlil pravidla a mohlo se začít. Chvíli si jen přihrávali, stříleli na bránu, ale pak se Palič nechal unést, předvedl pár parádních kliček a vypálil míč, který Šlechymu prošel mezi nohama do brány “A Ronaldo skóruje” vykřikl Palič
“Kdo je Ronaldo?” Nechápal Šlechy
“Panebože jsi snad dnešní? No jo vlastně, seš” rozesmál se “Ronaldo”. Všiml si ale beznadějného výrazu svého protivníka “Pojď, jdeme to zkusit s mečem, určitě ti to půjde líp.”
Přesunuli se na na blízké cvičiště. Šlechy sebejistě popadnul dlouhý meč a čekal na Paliče než si vybere ten svůj. Palič se postavil proti Šlechymu a povzbuzen z podařeného fotbalového utkání prohlásil směrem k soupeři: “Do pořádnýho seku se musíš opřít. Nestačí máchat mečem jako vařečkou”. To ale ještě netušil, že Šlechyho v této disciplíně dost podcenil. Šlechy začal zásobovat Paliče řetězenými útoky a ten měl co dělat aby sérii ustál. Zadýchaný zvedl ruku na znamení menší pauzy. Začalo další kolo, teď poněkud vyrovnanější a v dalším se již projevily zkušenosti válečníka Paliče. Boje probíhaly ještě asi půlhodinu.
“Tak jo, dost. Už mě to nebaví a mám žízeň” Pronesl Palič a Šlechymu bylo jasné, že další zastávka bude krčma. Uvelebili se u menšího stolu a objednali si pivo
“Jak dlouho tu vlastně jsi Paliči?”
“Jsem tu od založení vesnice. Je to prokletí. Víš, připadám si jako ten chlapík ve filmu Na hraně zítřka.”
“Ve filmu?” Skočil mu do řeči Šlechy
“Achjo” pronesl Palič a pokračoval “Je to o chlapíkovi co zabil v boji Alfu a od tý doby má schopnost vracet čas. Pokaždý co umře se mu resetuje den a on ho prožívá pořád dokola. Já to mám podobně, taky když padnu v bitvě se znovu objevím tady u tý sochy se všemi schopnostmi co jsem se naučil. Asi padnu až s touhle vesnicí.”
Šlechyho Paličovo vyprávění donutilo přemýšlet nad jeho vlastním osudem šlechtice. Z přemýšlení ho vytrhl až cizí rozhovor.
“Tady je to pivo”
“Přines nám kostky, chceme si zahrát.”
“O co vy dva chcete proboha hrát? Jeden má jen hromadu knih a druhej jen pár mincí.”
“Chceš vědět Šlechy, jak tady Henry přišel k dřevěnýmu oku? Po dobytí první vesnice tu probíhaly oslavy až do noci, tady Henry si potřeboval odskočit a cestou zpátky přelézal plot a vypíchl si oko o zatracenou větev.” Palič se dal do bouřlivého smíchu, zatímco se na něj Henry mračil, otočil se na patě a odkvačil pryč. Dalšího piva ani kostek se jim nedostalo, ale zdálo se, že jim to nevadí. Ti dva si stále měli co říct a tak Palič vyprávěl další příběhy, plánovali turnaj v basketbale a debatovali co jim přinesou další letní dny.
 
Nahoru