- Počet poděkování
- 6
Jmenuji se Paul. Vím, v našich krajích to není zrovna běžné jméno, ale otec, vzdělaný kupec se doslechl, že toto jméno dostávajé ti nejvzenenější hrdinové. Měl jsem celkem nudný život, hlídkování na hradbách, popíjení s kamarády v hospodě, v té u hradeb, kterou určitě všichni znáte, kontrolování naší výzbroje a jiných velice zábavných záležitostí. Tohle všechno se změnilo té jedné mrazivé noci. Zdržel jsem se v hospodě, pivo nám zrovna točila Wlasta, se kterou, jak bych to řekl... Zkrátka měli jsme spolu poměr a vypadalo to na dobře strávený večer.
Potřeboval jsem se tehdy trochu projít, z toho tabáku, nebo jak se tomu říká a všichni to kouří, mě bolí hlava. Dostal jsem se až nahoru na hradby po schodech v postranní věži. Chodím tam vždycky, moc lidí tam nechodí, protože od hlavních věží, kde je hlídka, tam nikdo moc nechodí. Kor teď v zimě. Každej se jen kouká aby seděl v teple u ohně.
Z jižní strany není moc vidět, za městem se rozpínají lesy a zase jenom lesy. Ale něco mě zaujalo. Byl to jezdec. Ano, běžně se naši špehové vrací z nočních výprav od Safingera Prvního, který se neustále snaží rozbít naše království, ať už přímými útoky, nebo intrikami. Tenhle byl jiný. Měl naleštěné brnění, a když se přiblížil blíž, viděl jsem takové detaily, které by ani náš nejlepší kovář nedokázal udělat. Musel být z nějakého bohatého království, snad od Šamana II. velikého? Který je prý známý tím, že v mladí hrál ten zábavný sport zvaný kopaná? Ale co by tu ten jezdec sakra dělal? Jeho království je i s nejrychlejším koněm více než den daleko.
Jezdec mířil k naší bráně a z cvalu jeho koně jsem pochopil, že se jede ukrýt. Nebo jede se zprávou? Naše brány může otevřít jen naše stráž, ale dneska má službu Pagoslav, veliký piják, a za pár loků dobré slivovice udělá cokoliv. Slovo dalo slovo, a brána se s Pagoslavovou pomocí otevřela. Kůň s jezdcem, očividně vyčerpaný, doklopýtal do našeho města..
"Dejte mi pít!" Prohlásil jezdec. "Jedu celý den a celou noc!" Pagoslav hned přiskočil se slivovicí. Nevím odkud jí ten kluk furt bere, ale musím uznat, že teď v zimě je to pravé. Napili jsme se všichni, a jezdec si ani nestačil sundat helmu jak byl žíznivý. Sesedl z koně, sundal si helmu.
"Snad aby jsme šli někam do ústraní." prohlásil jezdec, a přivázal koně hned u brány. Následoval jsem ho, a jeho první kroky vedly... Do hospody?
"Tři korbele toho nejlepšího piva!" Zahlaholil jezdec. Hned u nás byla Wlasta s korbely toho dobrého piva, které naše rodina pila jen při těch nejslavnostnějších příležitostech.
"Jsem Šama II. Veliký." Představil se jezdec a mě spadla brada. "Panéééééé, odkvuď stě jako přijééél, dejtze si heštěěě?" odvětil Pagoslav, který toho na hlídce asi vypil víc než je zdrávo a nechápal, s kým se to vlastně baví.
"U mě jsou barky." řekl Šaman II,, zvedl se a šel zaplatit těch pár grošů Wlastě. "Odneste tuto zprávu vašemu králi."
dodal. Nevěděl jsem co s touto zprávou dělat. Ale slyšel jsem, že prý existují opuštěná města, obývaná jen pár lidmi. Donesl jsem tedy tuto zprávu králi. Ten nebyl nadšen, že jsem ho vzbudil v noci, ale po sdělení zprávy zpozorněl, řekl něco svým strážným, a najednou začali lítat lidé po celém hradě a za dvě hodiny jsem viděl odcházet celou naši armádu i s našimi šlechtici!
Druhý den ráno mě probudila královská stráž. Ale ne tak, jako by mě vedla k výslechu za opilství, ale jemně, s připraveným oblekem "prej abych vypadal dobře před králem". Hrozně to kousalo, ale před naším králem vše. Pořád si nemohu odpustit, že jsem k němu v noci jen tak vpadl.
Vyšel jsem na náměstí, kde spoustu lidí provolávalo slávu. Mně? Předstoupil jsem před krále a poklekl jsem. "Paule," promluvil král. "za tvé služby, které jsi prováděl mimo službu, které vedly k rozšíření našeho království do dalekých barbarských vesnic, tě jmenuji vrchním velitelem špehovacích sil." Špehovacích... sil? Takže se už nikdy nevyspim? No to potěš prdel, to bych se radši vrátil k pivu a hlídkám.
Potřeboval jsem se tehdy trochu projít, z toho tabáku, nebo jak se tomu říká a všichni to kouří, mě bolí hlava. Dostal jsem se až nahoru na hradby po schodech v postranní věži. Chodím tam vždycky, moc lidí tam nechodí, protože od hlavních věží, kde je hlídka, tam nikdo moc nechodí. Kor teď v zimě. Každej se jen kouká aby seděl v teple u ohně.
Z jižní strany není moc vidět, za městem se rozpínají lesy a zase jenom lesy. Ale něco mě zaujalo. Byl to jezdec. Ano, běžně se naši špehové vrací z nočních výprav od Safingera Prvního, který se neustále snaží rozbít naše království, ať už přímými útoky, nebo intrikami. Tenhle byl jiný. Měl naleštěné brnění, a když se přiblížil blíž, viděl jsem takové detaily, které by ani náš nejlepší kovář nedokázal udělat. Musel být z nějakého bohatého království, snad od Šamana II. velikého? Který je prý známý tím, že v mladí hrál ten zábavný sport zvaný kopaná? Ale co by tu ten jezdec sakra dělal? Jeho království je i s nejrychlejším koněm více než den daleko.
Jezdec mířil k naší bráně a z cvalu jeho koně jsem pochopil, že se jede ukrýt. Nebo jede se zprávou? Naše brány může otevřít jen naše stráž, ale dneska má službu Pagoslav, veliký piják, a za pár loků dobré slivovice udělá cokoliv. Slovo dalo slovo, a brána se s Pagoslavovou pomocí otevřela. Kůň s jezdcem, očividně vyčerpaný, doklopýtal do našeho města..
"Dejte mi pít!" Prohlásil jezdec. "Jedu celý den a celou noc!" Pagoslav hned přiskočil se slivovicí. Nevím odkud jí ten kluk furt bere, ale musím uznat, že teď v zimě je to pravé. Napili jsme se všichni, a jezdec si ani nestačil sundat helmu jak byl žíznivý. Sesedl z koně, sundal si helmu.
"Snad aby jsme šli někam do ústraní." prohlásil jezdec, a přivázal koně hned u brány. Následoval jsem ho, a jeho první kroky vedly... Do hospody?
"Tři korbele toho nejlepšího piva!" Zahlaholil jezdec. Hned u nás byla Wlasta s korbely toho dobrého piva, které naše rodina pila jen při těch nejslavnostnějších příležitostech.
"Jsem Šama II. Veliký." Představil se jezdec a mě spadla brada. "Panéééééé, odkvuď stě jako přijééél, dejtze si heštěěě?" odvětil Pagoslav, který toho na hlídce asi vypil víc než je zdrávo a nechápal, s kým se to vlastně baví.
"U mě jsou barky." řekl Šaman II,, zvedl se a šel zaplatit těch pár grošů Wlastě. "Odneste tuto zprávu vašemu králi."
dodal. Nevěděl jsem co s touto zprávou dělat. Ale slyšel jsem, že prý existují opuštěná města, obývaná jen pár lidmi. Donesl jsem tedy tuto zprávu králi. Ten nebyl nadšen, že jsem ho vzbudil v noci, ale po sdělení zprávy zpozorněl, řekl něco svým strážným, a najednou začali lítat lidé po celém hradě a za dvě hodiny jsem viděl odcházet celou naši armádu i s našimi šlechtici!
Druhý den ráno mě probudila královská stráž. Ale ne tak, jako by mě vedla k výslechu za opilství, ale jemně, s připraveným oblekem "prej abych vypadal dobře před králem". Hrozně to kousalo, ale před naším králem vše. Pořád si nemohu odpustit, že jsem k němu v noci jen tak vpadl.
Vyšel jsem na náměstí, kde spoustu lidí provolávalo slávu. Mně? Předstoupil jsem před krále a poklekl jsem. "Paule," promluvil král. "za tvé služby, které jsi prováděl mimo službu, které vedly k rozšíření našeho království do dalekých barbarských vesnic, tě jmenuji vrchním velitelem špehovacích sil." Špehovacích... sil? Takže se už nikdy nevyspim? No to potěš prdel, to bych se radši vrátil k pivu a hlídkám.