DeletedUser42809
Guest
Sveden u Divokých kmenů
Haruanornor
Toto je příběh na který rád vzpomínám, a který občas vyprávím kámošům nad pivem.Haruanornor
Jmenuji se Filip a každým rokem jezdím o prázdninách k babce na chalupu. On je to tedy spíš takový statek v jedné bohem zapomenuté vesnici, kde se toho od středověku moc nezměnilo. Za těch spousty let, se z toho stala rodinná tradice, ze které se nedalo v žádném případě vycouvat. Nebýt wifi v hospodě hned vedle, tak bych byl zcela odříznutý od světa. Mé poděkování tedy patří tomuto majiteli, který drží krok s dobou.
K bábě sme dorazili jako vždy kolem poledne. Velké uvítací pohoštění se následně táhlo až do večera, kdy se grilovalo, popíjelo a hlasitě bavilo. Občas je fajn vypadnout z města a pročistit si hlavu na vesnici, ale né při rodinné oslavě. Musel jsem se nenápadně vytratit, abych se mohl ve svém pokoji připojit na net, a konečně se postarat o své vesnice. Jelikož vcházím do chalupy zadním vchodem, který mám k pokoji blíž, než kdybych šel z druhé strany, procházel jsem kolem sousedovic plotu. Moje kamarádka, se kterou jsem si tu hrával už od mala, zrovna znuděně krmila králíky. Pozdravili jsme se, dali se do řeči, a domluvili si na druhý den koupání v nedalekém rybníku. Ještě že tam byla a já jí potkal, jinak bych se tady unudil k smrti i já. Myslím že i ona byla ráda, protože tady ve vesnici nebyl skoro žádný člověk v našem věku. Zábava tady prostě tak nějak pokulhávala.
Stejně jako vždy, Alex ke mě přišla někde kolem pozdního rána, a to naším oblíbeným zadním vchodem. Bylo dobré, že jsme nemuseli procházet kolem rodičů, a mohli vše dělat potají. Jako malý jsme toho využívali na noční procházky a krádeže hrachu u sousedů. Mám pocit, že doteď na to rodiče ještě nepřišli. Stále si tak nějak myslí, že ty dveře jsou zamčené, a ono přitom stačí pořádně zatlačit na kliku a v tom starém zámku něco cvakne. Alex přišla v plavkách, připravená na koupání a náramně jí to slušelo. Tyjo, roste do krásy, hučelo mi v hlavě. Z malé kuličky se stala hodně pěkná holka. Štíhlá a značně vyvinutá, skoro jako modelka.
„Jdeme?“ zeptala se.
„Jojo, jen to tady doklikám.“ snažil jsem se dopsat text na fóru divokých kmenů.
„Co to hraješ?“
„Jen takovou hru,“ odpověděl jsem stručně, protože bylo jasné, že nemůže vědět o co jde.
Vzala si židli, aby si přisedla.
„Co tam děláš?“ neutuchal její zájem.
Byla blízko až jsem se začal trochu potit. Nechtěl jsem jí koukat do výstřihu, ale člověk se tomu tak nějak neubránil. Začal jsem jí vysvětlovat a ukazovat Divoké kmeny. Těžko říci jestli to dělala naschvál, nebo jen shodou okolností, ale tiskla se na mě čím dál víc. Naše hlavy byly tak blízko, až to bylo skoro intimní. Určitě by na ten notebook viděla i z jiného úhlu, nebo dokonce i z větší dálky. Podíval jsem se na ní, abych zjistil co to dělá. Dotkli jsme se nosy a hned na to přišla nečekaná pusa. Bylo to asi vzájemné a jen s těží by se dalo určit, kdo to udělal první. Byla prostě přitažlivá, až by byl hřích držet celibát. Romantické líbání pokračovalo a nedalo se přerušit. Hra musela jít na chvilku do pozadí, protože jí vystřídaly až moc žhavé chvíle. Jemné dotyky s hlazením, se brzy proměnili ve vášeň a zvířecí pud k páření. Spadli jsme spolu na typickou vesnickou duchničku, která byla hodně napěchovaná peřím. V létě se pod ní spát nedalo, takže teď akorát vylepšovala tvrdou matraci, na které byla rozestlaná. Plavky sjížděly dolů, po její hladké pleti téměř samy. Dávala patřičnou péči i místům, o kterých by si to člověk na první pohled ani nepomyslel. Co skrýval plavecký šat, to nyní ozářilo mou tvář, jako vzácný klenot. Po dalším kolečku mazlení, kdy žádný hadr nepřekážel mezi námi, jsme dosáhli vrcholného spojení. Postel vrzala, tak jsme museli brzdit, aby nás rodiče a babka neslyšeli. Naštěstí stavení bylo poměrně velké a venkovní vesnický hluk zvířat ledacos zakrýval. Na toto krásné vesnické ráno se nedá jen tak zapomenout. „Jojo, jen to tady doklikám.“ snažil jsem se dopsat text na fóru divokých kmenů.
„Co to hraješ?“
„Jen takovou hru,“ odpověděl jsem stručně, protože bylo jasné, že nemůže vědět o co jde.
Vzala si židli, aby si přisedla.
„Co tam děláš?“ neutuchal její zájem.
Pak přišla ona domluvená koupačka, kde jsme už nebyli pouze jako kamarádi z mládí, ale bylo mezi námi něco víc. U rybníka nikdo nebyl, takže jsme mohli pokračovat v našem milování.
Samozřejmě bylo třeba během těch dvou týdnů radovánek občas poklikat i na notebook. Alex mě přitom sledovala, seděla mi na klíně, a byla hodně zvídavá. Nebyla to zkušená hráčka. Zjevně moc online her v životě nehrála. Založila si s mojí pomocí vlastní účet a hráli jsme spolu. Dostala ode mě několik nezbytných rad na rozjezd a přitom se sama celkem rychle učila. Musím říct, že jí to šlo docela dobře.
Ve hře pokračovala i potom, co jsem musel odjet zpět domů do Brna. Dobyla postupně s mojí pomocí asi 7 vesnic, ale potom jí bohužel silnější hráči vzali vítr z plachet - a to i přes mé štědré podpory vojáků, surovin i několika mincí. Zábavné byly i její dvojsmyslné zprávy, které mi občas psala: Strč mi tam vojáka. Spolu ho vyklepme. ...
Škoda jen, že je tak daleko, určitě by jsme zvládli oba významy laškovných zpráv najednou. Až tam pojedu příště, dostane další lekci o pořádném vyklepání vesnice silným kopíníkem.
Naposledy upraveno moderátorem:
