DeletedUser
Guest
Je léto. Kohout zběsile kokrhá a vítá příchod dalšího horkého dne. Z propocené postele se nemotorně hrabe mladý šlechtic s vydatnou kocovinou. Bolest hlavy a žízeň by se dala krájet. Protahujíc své ztuhlé tělo se staví se k oknu a lituje, že se vůbec narodil. Peřina na lóži mladého šlechtice se začíná znovu hýbat. Pokání jde stranou, přichází panika, útěk, nakopnutý malíček. Mladý šlechtic naříká na zemi a je smířen se svým osudem. Nic si nepamatuje a jeho obavy, že si užil noc s ženou pana správce, jsou na místě. Blbost. Je to dívka. Mladá dívka. Moc krásná mladá dívka. Chci říct, ujde. Oči modré, vlasy plavé a dlouhé jako týden do výplaty. Zuby už nemá, ale kdo je potřebuje. Usmívá se. Šlechtic úsměv opětuje, ale následně všechno kazí a úpěnlivě prosí o sklenici vody. Dívka vstává a míří k medenici s vodou. Další šok, chlupaté nohy. Ale co, aspoň mu připomíná otce. Nechť je mu země lehká. Šlechtic bere do dlaně pohár s vodou a zažívá extázi. Dívka se šibalsky pousměje a její absenci zubů pozná šlechtic už naplno. Je střízlivý. Souká se do šatů a už už by rád zmizel. Ale nejde to. Tma před očima. BUM! Když se tma rozplyne, nastává zděšení. Červený koberec, květiny, hojící se nakopnutý malíček. Nezdálo se mu to. Dívka si vede svého vyvoleného k oltáři před zraky celé vesnice. Už není cesty zpět. Šlechtic má nyní ženu a jestli nezemřeli...zemřeli, ve středověku byla totiž bídná střední délka života.
ardon