DeletedUser36345
Guest
Moje rozhodnutí začít hrát divoké kmeny.Ano!Toto rozhodnutí bylo zvláštní. Přinášelo sebou i rozcestí, dvě strany, dobrou a špatnou.
Věděl jsem, že DK mi má co nabídnout–jako třeba přátelé, zkušenosti a také bych se konečně mohl naučit psát zprávy bez pravopisných chyb.
Ale dost možná by se při jistých chvílích zvětšila má cholerická část, možná bych nedokázal vyřešit spory jen vlídnými slovy-diplomatickou cestou či ignorováním. Je dosti pravdě podobné, že bych nastolil Diktaturu! Zkonfiskoval bych různé kmeny a poté bych ještě nadával slovy nevídaného kalibru!
„Inu co.“ říkal jsem si v mých cca 10 letech. Věděl jsem že se jedno nebo druhé projeví intenzivněji! A tak jsem zkrátka začal hrát. Při založení vesnice jsem si nevěděl rady. Stěží jsem přečetl kam mám umístit vesnici (já znal jenom sever, jich, východ a západ) a nějaký severovýchod apod. jsem vůbec nezaregistroval. A tak jsem klikl na náhodné…
Otevřela se mi má vesnice! Byl to blažený pocit, i když jsem měl asi jenom 26 bodů a neměl jsem ani páru o tom na jakém světě jsem (což se mi stalo osudným). Rychle jsem se učil! Za zvuku železných kladiv, hukotu skřetů a brebentění Sarumana z filmu pán prstenů (který zrovna běžel v televizi) jsem stavěl doly, kasárny a stále.Chtěl jsem mít lepší a lepší vojáky.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl asi padesát pěšáků (sekery, meče, a kopí) a samozřejmě má chlouba celého vojska 20 lehké kavalérie. Na víc jsem neměl.
Měl jsem doly na úrovni 12 století! Takže nic moc…. A pak když jsem se asi po třech týdnech podíval na mapu! Málem mi vletěl dvanáctník do slinivky břišní a od tam tud… tram ta dá! Hurá do žaludku a ven!Takový do byl děs! Já měl ne celých čtyři sta bodů! Samozřejmě jsem si připadal jako borec, ale když jsem viděl ty tmavé vesnice okolo, které měli nad pět tisíc bodů, tak se mi sevřel hrtan! Okamžitě jsem se odhlásil a znovu přihlásil, a potom jsem se jenom jedním očkem povíval a vida! Mé oko spatřilo to, co vždycky považovalo za irelevantní! Můj svět byl světem 7! A já mohl klidně jít na svět 10. Jelikož už bylo 26.11.2008!Okamžitě jsem se rozzuřil,ale později vyšlo najevo, že chybami se člověk učí.
Pokud trochu odběhnu od mé první vzpomínky, rád bych se pochlubil, že jsem úspěšně nepropadl na tu špatnou stránku. Ze 75% se dokáži domluvit vlídnými slovy, dokáži potlačit svou cholerickou část a mnohdy jsem byl i úspěšným Diplomatem, „který to vždycky vyřeší!“ (vždy jsem byl marekstoll, i teď v 15 letech)
Ale už se vrátím! Hned druhý den potom strašném zjištění kde se nacházím na mě začali chodit útoky ze všech stran!A to jsem se už zmohl jenom na urážlivé dopisy jako třeba: „Proč útočíš na slabšího! Copak máš mozek velikosti zaječích varlat?!“ nebo „Se vší úctou panáku, ale ty musíš mít v hlavě piliny!“ A jak jsem tak nechal ujíždět těch zbylých 15% špatné stránky, byl to asi do dvou dnů konec mé první vesnice.
Věděl jsem, že DK mi má co nabídnout–jako třeba přátelé, zkušenosti a také bych se konečně mohl naučit psát zprávy bez pravopisných chyb.
Ale dost možná by se při jistých chvílích zvětšila má cholerická část, možná bych nedokázal vyřešit spory jen vlídnými slovy-diplomatickou cestou či ignorováním. Je dosti pravdě podobné, že bych nastolil Diktaturu! Zkonfiskoval bych různé kmeny a poté bych ještě nadával slovy nevídaného kalibru!
„Inu co.“ říkal jsem si v mých cca 10 letech. Věděl jsem že se jedno nebo druhé projeví intenzivněji! A tak jsem zkrátka začal hrát. Při založení vesnice jsem si nevěděl rady. Stěží jsem přečetl kam mám umístit vesnici (já znal jenom sever, jich, východ a západ) a nějaký severovýchod apod. jsem vůbec nezaregistroval. A tak jsem klikl na náhodné…
Otevřela se mi má vesnice! Byl to blažený pocit, i když jsem měl asi jenom 26 bodů a neměl jsem ani páru o tom na jakém světě jsem (což se mi stalo osudným). Rychle jsem se učil! Za zvuku železných kladiv, hukotu skřetů a brebentění Sarumana z filmu pán prstenů (který zrovna běžel v televizi) jsem stavěl doly, kasárny a stále.Chtěl jsem mít lepší a lepší vojáky.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl asi padesát pěšáků (sekery, meče, a kopí) a samozřejmě má chlouba celého vojska 20 lehké kavalérie. Na víc jsem neměl.
Měl jsem doly na úrovni 12 století! Takže nic moc…. A pak když jsem se asi po třech týdnech podíval na mapu! Málem mi vletěl dvanáctník do slinivky břišní a od tam tud… tram ta dá! Hurá do žaludku a ven!Takový do byl děs! Já měl ne celých čtyři sta bodů! Samozřejmě jsem si připadal jako borec, ale když jsem viděl ty tmavé vesnice okolo, které měli nad pět tisíc bodů, tak se mi sevřel hrtan! Okamžitě jsem se odhlásil a znovu přihlásil, a potom jsem se jenom jedním očkem povíval a vida! Mé oko spatřilo to, co vždycky považovalo za irelevantní! Můj svět byl světem 7! A já mohl klidně jít na svět 10. Jelikož už bylo 26.11.2008!Okamžitě jsem se rozzuřil,ale později vyšlo najevo, že chybami se člověk učí.
Pokud trochu odběhnu od mé první vzpomínky, rád bych se pochlubil, že jsem úspěšně nepropadl na tu špatnou stránku. Ze 75% se dokáži domluvit vlídnými slovy, dokáži potlačit svou cholerickou část a mnohdy jsem byl i úspěšným Diplomatem, „který to vždycky vyřeší!“ (vždy jsem byl marekstoll, i teď v 15 letech)
Ale už se vrátím! Hned druhý den potom strašném zjištění kde se nacházím na mě začali chodit útoky ze všech stran!A to jsem se už zmohl jenom na urážlivé dopisy jako třeba: „Proč útočíš na slabšího! Copak máš mozek velikosti zaječích varlat?!“ nebo „Se vší úctou panáku, ale ty musíš mít v hlavě piliny!“ A jak jsem tak nechal ujíždět těch zbylých 15% špatné stránky, byl to asi do dvou dnů konec mé první vesnice.
Naposledy upraveno moderátorem: