• Psst! Ano, Ty! Ještě nejsi zaregistrovaný na našem herním fóru? Přicházíš tak o možnost zapojit se do diskuzí a navíc si tu můžeš zkrátit čekání například při výstavbě nové budovy či jednotek. Zaregistruj se ještě dnes pomocí následujícího odkazu:

    » Vytvořit účet na fóru

Vzpomínky- Yephyni

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser

Guest
Moje vesnice, obvykle plná života a radosti, byla zahalena v pochmurné podzimní ranní mlze. Není divu, že se ani těm nejotrlejším veteránům nechtělo v tomto slizkém počasí opustit jejich vyhřáté domovy. Avšak i přes tyto nepřející podmínky vyrazili 2 nerozluční přátelé na lov.

Cestou ke známé lovné louce si neodpustili tradiční sázku. „Vsadím se s tebou, Přemysle, o tři zlaté, že chytím nejméně o 50 uncí mohutnějšího jelena než-li ty,” škádlil Metoděj. Místo běžného přijmutí, či dokonce navýšení sázky se dočkal jen rázného gesta, zvednutí ruky, ve znamení, aby mlčel a dával pozor. Zmlkl a pochopil. Dupání a řinčení stovek se ozývalo ze severního průsmyku. „Jednou,” pronesl odhodlaným hlasem Přemysl, „jednou se vrátit museli.” Mlčíc obrátili své koně a uháněli zpět do vesnice.

„Vaše veličenstvo, slyšeli jsme pochodující armádu jižního impéria. Než se Slunce dotkne východní věže, budou již zdolávat naše opevnění!” „Jak si můžete být tak jist, Metoději? Nebylo by to poprvé, kdy jsme dali na váš „postřeh” a byl to jen planý poplach.”

Podcenění nepřítele. Chyba. Následek byl jeden. Konec mé první vesnice.
 

DeletedUser

Guest
Pokusil jsem se to pojmout trocha jiným způsobem. :)


Omlouvám se za doublepost
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru