- Počet poděkování
- 1
Scéna 4: Krev a sníh
Na okraji zasněženého lesa, kde se koruny borovic skláněly pod tíhou čerstvého sněhu, ležel na zemi šlechtic Vilém. Jeho černý kabátec byl natržený a bílý sníh pod ním se barvil do ruda. Vedle něj se třpytil meč pokrytý krví. Vilém funěl a přemýšlel, jak k tomu všemu došlo. Ještě ráno se těšil, jak ozdobí stromeček pro svou malou dcerku Matyldu. Nyní se modlil, aby vůbec přežil.
Scéna 1: Vánoční přání
"Vánoce bez stromečku jsou jako hostina bez vína," prohlásil Vilém, když Matylda prosebně upřela oči na otce. "Dobrá," povzdychl si, "dnes ti přinesu ten nejkrásnější stromek v celém kraji." Služebnictvo nabídlo, že stromek opatří za něj, ale Vilém odmítl. "Šlechtic, který se bojí vyjít z hradu, není šlechticem," řekl a dal zavolat pouze svého věrného sluhu a přítele Tomáše.
Scéna 3: Zrada na lesní cestě
Vilémův věrný sluha Tomáš vedl koně k okraji lesa, když se zpoza stromů vynořili nepřátelští sousedé. Vesnice za panskými hradbami patřila krutému panovníkovi Gerhartovi, který záviděl Vilémovu bohatou půdu a věrné poddané. "Stromek pro dcerku? Nebo snad výmluva pro špionáž?" zasmál se Gerhart, který se svými muži odhodlaně přistoupil blíže ke dvojici. Vilém odhodil svou sekeru, kterou měl na stromy, a v obraně tasil meč. "Gerharte, blíží se Vánoce toto není nutné!" zakřičel, zatímco Tomáš nasedl na koně a troubíc na roh svolávaje podporu vyjel zpět k hradní bráně. Zasvištěl šíp a Vilém ucítil ostrou bolest v rameni. Zakolísal, jeho tělo zaplavil chlad. Gerhart se vítězně zasmál.
Scéna 2: Ve stínu borovic
"Vyber ten nejkošatější," radil Tomáš, zatímco Vilém obcházel stromy a přemýšlel, který by byl nejvhodnější. Jeho pozornost upoutal vysoká smrk, jehož větve se rozprostíraly jako královská koruna. „Tenhle bude dokonalý,“ zamumlal Vilém, když z lesa zaznělo praskání větví. „Pane,“ sykl Tomáš a sáhl po rohu zavěšeném u opasku. Než však stačil jednat, z houští se vyřítili Gerhartovi muži.
Scéna 5: Návrat domů
Vilém se s vypětím sil, za doprovodu lehké jízdy, dostal zpátky na hrad. Stromeček, který nakonec Tomáš přivázal k sedlu, byl malý a křivý. Matylda se však usmála a objala svého otce: „To je ten nejkrásnější stromek, tatínku.“ Vilém se zhluboka nadechl a pousmál se. Stříbrná jedlička se třpytila u krbu, zatímco na hradě panoval mír. Přes všeobecné vánoční veselí však za okny už někdo koutkem oka sledoval šlechticovy hradby – nový nepřítel.
Na okraji zasněženého lesa, kde se koruny borovic skláněly pod tíhou čerstvého sněhu, ležel na zemi šlechtic Vilém. Jeho černý kabátec byl natržený a bílý sníh pod ním se barvil do ruda. Vedle něj se třpytil meč pokrytý krví. Vilém funěl a přemýšlel, jak k tomu všemu došlo. Ještě ráno se těšil, jak ozdobí stromeček pro svou malou dcerku Matyldu. Nyní se modlil, aby vůbec přežil.
Scéna 1: Vánoční přání
"Vánoce bez stromečku jsou jako hostina bez vína," prohlásil Vilém, když Matylda prosebně upřela oči na otce. "Dobrá," povzdychl si, "dnes ti přinesu ten nejkrásnější stromek v celém kraji." Služebnictvo nabídlo, že stromek opatří za něj, ale Vilém odmítl. "Šlechtic, který se bojí vyjít z hradu, není šlechticem," řekl a dal zavolat pouze svého věrného sluhu a přítele Tomáše.
Scéna 3: Zrada na lesní cestě
Vilémův věrný sluha Tomáš vedl koně k okraji lesa, když se zpoza stromů vynořili nepřátelští sousedé. Vesnice za panskými hradbami patřila krutému panovníkovi Gerhartovi, který záviděl Vilémovu bohatou půdu a věrné poddané. "Stromek pro dcerku? Nebo snad výmluva pro špionáž?" zasmál se Gerhart, který se svými muži odhodlaně přistoupil blíže ke dvojici. Vilém odhodil svou sekeru, kterou měl na stromy, a v obraně tasil meč. "Gerharte, blíží se Vánoce toto není nutné!" zakřičel, zatímco Tomáš nasedl na koně a troubíc na roh svolávaje podporu vyjel zpět k hradní bráně. Zasvištěl šíp a Vilém ucítil ostrou bolest v rameni. Zakolísal, jeho tělo zaplavil chlad. Gerhart se vítězně zasmál.
Scéna 2: Ve stínu borovic
"Vyber ten nejkošatější," radil Tomáš, zatímco Vilém obcházel stromy a přemýšlel, který by byl nejvhodnější. Jeho pozornost upoutal vysoká smrk, jehož větve se rozprostíraly jako královská koruna. „Tenhle bude dokonalý,“ zamumlal Vilém, když z lesa zaznělo praskání větví. „Pane,“ sykl Tomáš a sáhl po rohu zavěšeném u opasku. Než však stačil jednat, z houští se vyřítili Gerhartovi muži.
Scéna 5: Návrat domů
Vilém se s vypětím sil, za doprovodu lehké jízdy, dostal zpátky na hrad. Stromeček, který nakonec Tomáš přivázal k sedlu, byl malý a křivý. Matylda se však usmála a objala svého otce: „To je ten nejkrásnější stromek, tatínku.“ Vilém se zhluboka nadechl a pousmál se. Stříbrná jedlička se třpytila u krbu, zatímco na hradě panoval mír. Přes všeobecné vánoční veselí však za okny už někdo koutkem oka sledoval šlechticovy hradby – nový nepřítel.