- Počet poděkování
- 3
Poslední zásah
V dávných dobách, ve vesnici zasazené do malebného údolí, žilo jen pár vyvolených občanů, kteří byli zazívání hrdiny. Ať už se o tento titul zasloužili čímkoliv, byli od té chvíle známí po celé vesnici.. Nebylo jich mnoho, protože cesta za tímto titulem, byla většinou plná nástrah a nebezpečí a mnoho z těch, co se o titul hrdiny pokusilo, přišlo o svůj život. Vesnice, která se v té době nazývala vznešeným jménem Origon, byla známá pro svou bohatou historii vojenských úspěchů a pro svého slavného paladina, Sira Galadona. Byl to muž s nezlomnou vůlí a spravedlivým srdcem., který se vždy postavil proti temným silám ohrožující jeho vesničany.
Není to tak dávno, co celé vesnici hrozilo nevídané nebezpečí. Z temného a tak hustého lesa, že by se v něm kdejaký dobrodruh mohl snadno ztratit, se začali nořit bytosti, které již od samotného pohledu neměli v úmyslu nic dobrého. Až příliš nebezpečně se začali přibližovat k vesnici Origon a její obyvatelé byli právem neklidní. Zanedlouho tento jev zpozoroval i sám Sir Galadon. Vyběhl ze svého obydlí, které bylo postaveno na kopci, vysoko nad ostatními chalupami. Vyskočil na svého hnědáka a vrhl se z kopce dolů na nádvoří.
Nádvoří bylo již plné ustrašených vesničanů. Všichni se dívali otevřenou branou k lesu, jak se k nim přibližují nepřátelské bytosti. Sir Galadon právě přijíždí na nádvoří, vesničané uhýbají kopytům koně. Sir, aniž by se zmohl na jakýkoliv pozdrav hleděl k poli plnému nepřátel a zrakem hledal zdroj problémů. Když už se zdálo, že nic takového neexistuje, ve středu všech těch bytostí zahlédl muž ve fialové kápi a jeho tělo oplývalo stříbrnou září. Paladina téměř okamžitě napadlo, že to on je zdrojem všech těch problémů. Pokud se podaří zneškodnit muže v kápi, zcela jistě se vše vrátí do normálu. Sir Galadon se vrhl vstříc ochraně svých vesničanů. Čím dál tím rychleji se blížil k nepřátelským jednotkám. Když projížděl kolem první linie, povšiml si, že je jim na očích, oháněli se po něm svými zbraněmi za účelem ho shodit, nebo alespoň smrtelně zranit. To by jim dalo obrovskou výhodu v útoku a všemu nadcházejícímu drancování.
Vesničané, když viděli svého paladina, jak se beze strachu vrhá vstříc nepřátelům, aby ochránil vesnici a všechen život v ní, jako by se v nich probudila skrytá síla. Navzájem se povzbuzovali. Je to jejich vesnice, ne nepřátel, je to jejich život a oni si ho nenechají tak snadno vzít.
Během cesty k tajemné postavě Sir Galadon zpozoroval průsmyk, který by snad mohl zkrátit celou cestu k cíli. Vydal se tedy tímto směrem doufajíc, že ho již nic nepřekvapí. Mýlil se. Právě zde nepřátelé měli záložní plán. Cestu mu totiž zkřížila tlupa ozbrojených mužů. Paladin však měl výhodu. Nebyl natolik ozbrojený, jeho jednoduché brnění a meč po boku ho dělalo daleko lehčím, než se na první pohled mohlo zdát. Seskočil z koně a tasil svůj meč. Vrhl se mezi nepřátele jakoby snad byl nesmytelný. Téměř okamžitě se setkal s odporem. Okolím se rozléhalo řinčení mečů, jak do sebe ostří narážela.
Mezitím ve vesnici Origon se vesničané připravovali na téměř jistý střet. Brali do svých rukou snad vše, co jim přišlo v tu chvíli pod ruku. Hrábě, motyky, rýče nebo dokonce i lopaty. Ve vzduchu bylo napětí, které by se dalo krájet.Není to tak dávno, co celé vesnici hrozilo nevídané nebezpečí. Z temného a tak hustého lesa, že by se v něm kdejaký dobrodruh mohl snadno ztratit, se začali nořit bytosti, které již od samotného pohledu neměli v úmyslu nic dobrého. Až příliš nebezpečně se začali přibližovat k vesnici Origon a její obyvatelé byli právem neklidní. Zanedlouho tento jev zpozoroval i sám Sir Galadon. Vyběhl ze svého obydlí, které bylo postaveno na kopci, vysoko nad ostatními chalupami. Vyskočil na svého hnědáka a vrhl se z kopce dolů na nádvoří.
Nádvoří bylo již plné ustrašených vesničanů. Všichni se dívali otevřenou branou k lesu, jak se k nim přibližují nepřátelské bytosti. Sir Galadon právě přijíždí na nádvoří, vesničané uhýbají kopytům koně. Sir, aniž by se zmohl na jakýkoliv pozdrav hleděl k poli plnému nepřátel a zrakem hledal zdroj problémů. Když už se zdálo, že nic takového neexistuje, ve středu všech těch bytostí zahlédl muž ve fialové kápi a jeho tělo oplývalo stříbrnou září. Paladina téměř okamžitě napadlo, že to on je zdrojem všech těch problémů. Pokud se podaří zneškodnit muže v kápi, zcela jistě se vše vrátí do normálu. Sir Galadon se vrhl vstříc ochraně svých vesničanů. Čím dál tím rychleji se blížil k nepřátelským jednotkám. Když projížděl kolem první linie, povšiml si, že je jim na očích, oháněli se po něm svými zbraněmi za účelem ho shodit, nebo alespoň smrtelně zranit. To by jim dalo obrovskou výhodu v útoku a všemu nadcházejícímu drancování.
Vesničané, když viděli svého paladina, jak se beze strachu vrhá vstříc nepřátelům, aby ochránil vesnici a všechen život v ní, jako by se v nich probudila skrytá síla. Navzájem se povzbuzovali. Je to jejich vesnice, ne nepřátel, je to jejich život a oni si ho nenechají tak snadno vzít.
Během cesty k tajemné postavě Sir Galadon zpozoroval průsmyk, který by snad mohl zkrátit celou cestu k cíli. Vydal se tedy tímto směrem doufajíc, že ho již nic nepřekvapí. Mýlil se. Právě zde nepřátelé měli záložní plán. Cestu mu totiž zkřížila tlupa ozbrojených mužů. Paladin však měl výhodu. Nebyl natolik ozbrojený, jeho jednoduché brnění a meč po boku ho dělalo daleko lehčím, než se na první pohled mohlo zdát. Seskočil z koně a tasil svůj meč. Vrhl se mezi nepřátele jakoby snad byl nesmytelný. Téměř okamžitě se setkal s odporem. Okolím se rozléhalo řinčení mečů, jak do sebe ostří narážela.
Sir Galadon se přikrčil a čepel jednoho z nepřátel mu pročísla vzduch těsně nad hlavou, následně využil situace a na nic nečekal, vyrazil svým mečem vpřed a zarazil nepříteli ostří hluboko do břicha. Rychle meč vytáhl a než paladina stačil kdokoliv napadnout, obrátil se čelem k nepříteli, přehodil si meč a udeřil dalšího muže rukojetí do čelisti. Rána byla tak silná a bolestivá, že se muž skácel k zemi. Dva byli zneškodněni a další tři ještě zbývali. Nyní stáli opodál a dívali se na Galadona s jistou nervozitou. Když viděli, jak snadno se vypořádal se dvěma jejich společníky, nechtěli, aby je potkal podobný, nebo snad stejný osud. Udělali proto to jediné, co v danou chvíli považovali za správné. Odhodili své zbraně a ve vteřině se rozprchli do stran. Galadon byl na jednu stranu rád, že nemusí ztrácet čas. Okamžitě chtěl naskočil zpět na svého koně a pokračovat v cestě. Bohužel hned na to ho potkalo hořké zklamání. Nevšimnul si totiž balvanu, přes který by se jeho hnědák jen těžko dostával. Uvázal proto otěže k nejbližšímu stromu a sám se vydal na cestu. Jediné štěstí bylo, že za obrovským balvanem se nacházel již cíl, který sám hledal. Najednou se mu rozšířil obzor na celou scénu. Viděl, jak se nepřátelské jednotky blíží k vesnici. V dáli také zahlédl statečné vesničany, kteří se shlukují u brány vesnice připraveni bránit svou domovinu. Galadon se rozhlédl kolem sebe a najednou to uviděl. Muž zahalený ve fialové kápi, nyní připomínajícího čaroděje vysílal neznámou energii, která držela zlé bytosti v pohybu. To on byl strůjcem toho všeho. Paladin se rychle rozeběhl k zahalenému muži. Pod nohama se mu bořily nohy do země. Nepřítel se v poslední chvíli otočil, když zaslechl, že se za ním něco děje. V očích se mu objevila hrůza po zjištění, že se na něj valí statný muž. V poslední chvíli se snažil zabalit své dlaně a vyslat jakési nepodařené zaklínadlo, ale přesně v tento okamžik ucítil na hrudi nesnesitelnou bolest a hned na to chlad. Zatmělo se mu před očima. Stříbrné světlo, kterého ho až doposud obklopovalo se najednou rozplynulo. Všechny nepřátelské jednotky se začali kácet, jeden po druhém jako shnilá jablka k zemi. Vesničané stále připravené k boji se po sobě otáčeli a vyměňovali si nechápavé pohledy.
Po náročné bitvě, jak se v první okamžik mohlo zdát se život ve vesnici vrátil k normálnímu životu, ale s novým pocitem jednoty, síly a odhodlání. Vesničané si uvědomili, že pokud jsou jako jeden muž. jsou nezlomní a mohou se tak postavit téměř jakémukoliv nebezpečí. A tak, díky svému hrdinství a odhodlání, vesničané žijí ve vesnici plné naděje a prosperity.